sobota 17. listopadu 2012

Italský quiche / Italian Quiche / Italienischer Quiche

Jasně, že quiche je francouzský koláč, vím. Jenže tady hrají prim suroviny typické pro italskou kuchyni - ricotta a sušená rajčata. Kteréžto zbožňuji v jakékoli podobě!

Of course I know that quiche is a french cake. But I used ingredients which are typical for Italian cuisine. Ricotta and dried tomatoes - I love them everywhere!

Selbstverständlich ich weiß, dass Quiche ein franzözischer Kuchen ist. Aber für diesen Kuchen benutzte ich typische italienische Ingredienzen. Ich mag Ricotta und trockene Tomaten in verschiedene Speisen!

Potřebujeme / We need / Wir brauchen:
  • balení lístkového těsta / puff pastry / Blätterteig 
  • 200 g ricotty / 200 g Ricotta
  • 3 lžíce zakysané smetany / 3 tablespoons sour cream / 3 Esslöffel saure Sahne
  • vajíčko / egg / Ei
  • sůl / salt / Salz
  • čerstvě mletý pepř / freshly groung pepper / frisch gemahlener Pfeffer
  • červenou cibuli / red onion / rote Zwiebel
  • čerstvá rajčata / fresh tometoes / frische Tomaten
  • sušená rajčata v oleji / dried tomatoes in oil / trockene Tomaten in Öl

Lístkové těsto vyválíme, vyložíme formu s vlnitým okrajem a propícháme vidličkou. / Roll the puff pastry out, give in a cake form with wavy edge and perforate with a fork. / Der Blatterteig ausrollen, in die Kuchenform mit welligen Rand geben und mit der Gabel durchlöchern. 
Smíchejte ricottu, kysanou smetanu, vajíčko, pepř a sůl a rozetřete na těsto. / Mix ricotta, sour cream, egg, pepper and salt and spread on the pastry. / Ricotta, sauere Sahne, Ei, Pfeffer und Salz mischen und an den Teig streichen.

Obložte na kolečka nakrájenou cibulí a rajčaty a okapanými sušenými rajčaty. / Cover with rings of onion and tomatoes and dripped dried tomatoes. / Belegen mit Zwiebel und Tomatenscheiben und abtropfenen trockenen Tomaten.
Pečte ve středně vyhřáte troubě (cca 180°C - ví čert, kolik je v naší prehistorické plynovce) dohotova. / Bake in middle temperature (cca 180°C) until it's done. / Bei cca 180°C backen, bis es fertig ist. 



úterý 6. listopadu 2012

Přivítání / Welcome / Willkommen

Myšlenka založení nového blogu mi v hlavě harašila už dlouho, ale od idejí k činům je to leckdy dost dlouhá cesta. Myšlenka na psaní dvoj- a vícejazyčně mne napadla po rozhovoru s mými portugalskými přítelkyněmi, které si v češtině dvakrát nepočtou. A proč si zároveň trochu neprocvičit patnáct let studovaný a tuze málo užívaný oblíbený jazyk...

Takže konečně spouštím česko-německo-anglický blog o jídle a vaření. Za chyby v češtině mě klidně kamenujte, chyby v němčině a angličtině tolerujte nebo na ně citlivě upozorňujte:-)


The idea to have a new blog was for a long time in my head, but it was quite a long way to implementation. The idea to write bi- or more-lingual:-) crossed my mind after a conversation with my Portuguese friends, which cannot read in Czech. And I would like to practise my favourite language, which I had studying for 15 years and now I used it very rarely...

So my Czech-German-English blog about food and cooking is finally here! You can stone me because of the mistakes in Czech, but please stay tolerant of the mistakes in English and German. Or you can correct it in comments:-)


Die Idee ein neues Blog zu einrichten war in meinem Kopf lange Zeit, aber es gibt langer Weg von der Idee bis die Realisierung. Die Idee, zwei- oder mehrsprachig zu schreiben ist mir nach einem Gespräch mit meinen Portugiesischfreundinen eingefallen, weil sie selbstverständlich nicht in Tschechisch lesen können. Und ich möchte auch meine beliebte Sprache, die ich fünfzehn Jahre studiert habe und jetzt sehr wenig benutze, zu trainieren.

Also endlich ich eröffnete mein tschechisches-deutsches-englisches Blog. Sie dürfen mir steinigen, wenn ich einen Fehler in Tschechisch machen werde, aber seien Sie bitte nachtsichtig wegen der Fehler in Deutsch oder Englisch. Oder Sie können sie korrigieren in Kommentaren:-)


úterý 4. září 2012

zkouška na ozkoušení

První cvičný příspěvek pro vyzkoušení všech kravinek...

neberte zřetel na hovadiny, co se zde dočtete...

čtvrtek 23. srpna 2012

Linguine s cuketou a trojími rajčaty

Jsem velmi těstovinová. Ne všechny způsoby, s rajčatovou či smetanovou omáčkou, zapečené s uzeným či ke guláši (je to velké zvěrstvo?). Nejlépe s tím, co se zrovna urodilo na zahrádce.


Připravíme si (na jednu porci):
  • mladé cuketky
  • 2 čerstvá rajčata
  • 3 půlky sušených rajčat
  • lžičku koncentrovaného rajčatového protlaku (kupuji v DM drogerii)
  • bylinky - fandím dobromysli a tymiánu
  • sýr parmazánového typu (stará dobrá Gran Moravia)
  • olivový olej
  • sůl
  • těstoviny - u mě vyhrály linguine

Protože mé cukety byly opravdu prťavoučké, nechtěla jsem je znásilňovat zbytečným řezáním.

Pěkně vcelku (jen s odkrojenou stopkou) jsem je hodila na pánev s trochou oliváče a zlehka opékala, až byly místy nazlátlé. Mezitím jsem dala vařit těstoviny (je to rychlovka recept, opravdu). Když se mi zdály opečené akorát, vyndala jsem je a do zbytku oleje hodila na proužky nakrájená sušená rajčata, protlak, bylinky a zalila trochou vody z vaření těstovin, jak jsem se naučila od Itala.

Když byly těstoviny pěkně na skus, nedokonale jsem je scedila a i se zbytečkem vody přihodila do pánve. V tu chvíli přišel čas přidat i čerstvá rajčata - nemám ráda, když jsou moc rozvařená. Zasypala jsem částí strouhaného parmazánu, řádně promíchala, nechala vyvařit zbytek tekutiny a nandala na talíř. Nahoru jsem naskládala opečenou, na větší kousky nakrájenou cuketu a zasypala zbytkem sýra. Když o tom tady píšu, zase dostávám hlad:-)

(Solila jsem pouze vodu na těstoviny, omáčku smaotnou nikoli, protože moje sušená rajčata jsou i dost slaná a celkově jsem zvyklá solit málo.)

EDIT: Pokoušela jsem se vytvořit rozklikávací obrázky - po kliknutí by se měl otevřít větší v novém okně. Bohužel to ze záhadného důvodu funguje u poslední fotky. No - ta se mi beztak zdá nejhezčí:-)

EDIT 2: Na stránkách se mi neukazuje ani první EDIT, tak jsem zvědavá, kdy se objeví a kdy začnou fungovat odkazy na obrázky...

neděle 5. srpna 2012

Portugalsko

Vážení a milí,
ano, i letos jsem dovolenkovala a shodou okolností jsem navštívila druhý ze států ležících na Pyrenejském poloostrově. Bohužel oproti gastronomickým hodům v sousedním Španělsku se žádné zázraky nekonaly. Portugalci sice budou tvrdit, že nejsou v ničem horší než Španělé, ale co se jídla týče, moc bych nesouhlasila.
Na druhou stranu, jako studentka jsem samozřejmě nenavštěvovala žádné hóch a nóbl podniky - ale to před dvěma lety ve Španělsku nebylo jinak.

Tak čím začneme? Snad nejlepší věc v Portugalsku je káva. Na naše poměry velmi levná, silná, všude dostupná. Presso se dá běžně pořídit za 0,60 €, má oblíbená specialitka galão, tedy espresso naředěné horkým mlékem, pod euro nebo mírně nad.

Ke kafíčku to chce samozřejmě i nějakou sladkost. Oblíbená je pastel de nata - košíček z listového těsta plněný pudinkem a lehce zapečený.

Co se mi líbilo, byla všudypřítomná nabídka ryb. I v menším supráči byl celý pult rybek válejících se v ledové tříšti (a z nich patřičný zápach). Ovšem na rybí trh už tak báječný pohled nebyl. Možná jsem jen moc úzkostlivá, ale rybičky ve 35°C oblezlé muchami ve mně chutě nevyvolávají...



Naproti tomu v centru Lisabonu byly zcela běžně vystaveny suroviny - i živé!, ze kterých vám uvaří. Humříků se svázanými klepýtky mi bylo až líto.


Největší portugalská specialita je bacalhau - sušená treska. Až zrůdně obrovské kusy sušeného, nasoleného rybího masa nechyběly v žádném marketu. Naštěstí jsem ji i ochutnala - a musím říst, že byla vynikající! Tím se dostáváme k následujícímu...

Tip na jídlo v Lisabonu

Pokud budete v Lisabonu, s velkým hladem a omezenými financemi, doporučuju jedno ne zcela tradiční, ale pro mě skvělé místo k nasycení. Nachází se na nádraží Cais do Sodré, v bezproblémově dochozí vzdálenosti z Terreiro do Paço, a je to jídelní pobočka řetězce supermarketů Pingo Doce. Od 12 do 15 hodin nabízejí polední menu a od 19 do 21 (? možná i 22) hodin večerní menu - oboje za 5 €, zahrnuje polévku (nebo dezert) + hlavní chod + nápoj. My jsme zde byly na večeři a já si dala právě bacalhau - tresku zapečenou s brambory, vajíčkem, cibulí, olivami... Bylo to opravdu VÝBORNÉ, navíc velká porce. Kamarádka si dala pečené kuře s brambory a dostala dvě pečené nohy. Jako dezert jsme měly mléčnou rýži a byla tak lahodná, že lepší jsem v životě nejedla.
Jen pozor - v jídelně se ochomýtá bezďa, vyjídající zbytky, kterému jsme musely tvrdě naznačit, že to, že jsme dojedly, neznamená, že nám bude šátrat do talíře. No jo, na tři mladé holky si troufá - být s náma ramenatý svalovec, asi by se choval jinak. :-(


Další meníčko jsme měli na zastávce v Aveiru - a polévka s pečivem, hlavní chod, dezert, káva a ještě nealko nápoj dohromady za 5 € převáží i fakt, že má treska byla takřka nesnesitelně přesolená. Že Olušenka považuje zelené fazolky za asi jedinou nepoživatelnou zeleninu jim za vinu klást nemohu. Naproti tomu luštěninová polévka byla zcela bez chybičky. Možná až na ten pocintaný talíř, ale kdo poznal hlad, ten na podobné nedůležitosti nehledí:-)





Další hlad jsme zažily při procházce ve Vila Nova de Gaia (městečko na opačném břehu řeky Douro, než leží Porto), dala jsem si zeleninovou polévku, které k dokonalosti naopak chyběla jen špetka soli, a jakési zapečené bagetky, u kterých se projevila nesmyslná portugalská touha cpát za každou cenu do všeho párek.


Jedno z rozhodně lepších jídel bylo hovězí, dušené s olivami, pokryté nakládanou zeleninou - tuto krmi jsem pojídala v hluboké noci v Coimbře. Což snad omlouvá, že si nepamatuji portugalský název.


A nakonec jsem si nechala supr čupr portugalskou speciatku, zvanou francesinha. Jakkoli vznosně tento název zní, je to v podstatě nouzovka co dům dal, nabízena v každém bistru. Pohlreich by u ní vyrostl. No uznejte - kus chleba, plátek stejku, plátek šunky, rozkrojený párek, opět plátek chleba - to celé bohatě zapečené sýrem a zalité neidentifikovatelnou, lehce pikantní rajčatovou omáčkou, připomínající ředěný ostrý kečup.

Nicméně musím uznat, že moje varianta s hovezím masíčkem a vajíčkem nahoře po vypreparování párku chutnala překvapivě dobře. I z té omáčky jsem větší část pojedla.



That's all folks, tádydádydá... Protože naši převážnou stravu - v supermarketu koupená šunka, bagety či houstičky, čerstvý sýr, rajčata, jablka, banány a pro Olušenku samozřejmě zcela typické portugalské gaspacho (píší ho skutečně s "s") si přece každý dovede představit.

Ano, u gaspacha se přece jen zdržím - po návratu z dovolené ve Španělsku jsem lkala, že tato pochoutka u nás není k dostání (a že ji home made neumím dostatečně uspokojivě napodobit). Naštěstí námi nejnavštěvovanější supráč Pingo Doce můj milovaný tetrapak za 1,62 € nabízel! Tak jsem se napila do zásoby:-)

čtvrtek 24. května 2012

Cheesecake

Ne tvarohový koláč. Cheesecake! Tak to má vypadat. Příště, až ho budeš péct, pamatuj, že méně je více. A že elektrická trouba chladne mnohem pomaleji než plynová. A že dávat rodině dezert se slovy: "tu černou vrchní vrstvu si sloupněte" slávu nezajistí.


Možná jsem vás trochu vystrašila, ale cheesecake - dle mého způsobu správně šizený - není zas tak náročný na přípravu. Pouze je třeba ohlídat pár rizikových bodů. A pokud máte tak rozkrmenou rodinu jako já, sní i ten přepečený tvarohový koláč.

Potřebujeme:
  • sušenky (viz dále)
  • ovesné vločky (viz dále)
  • máslo
  • vaničkový tvaroh (aspoň 3, pokud netoužíte po placce)
  • co tvaroh, to jedno vejce
  • moučkový cukr
  • podle své libosti něco na ochucení - u mě to byla vanilková semínka
Dále pak dortovou formu, hlubší plech a pečící papír. A mixér nebo cokoliv na drcení sušenek. Marjapano, nezapomeňte na troubu! Plynová či elektrická, s trochou invence lze zvládnou obě, jen mikrovlnka si v tomto receptu nezamaká.

Korpus

Obecně se korpus na cheesecake skládá z nadrcených sušenek, spojených máslem. Pokud máte rádi extra mega super sladké věci, budete spokojeni. Já na svůj první pokus použila mléčné sušenky Bebe (takové ty kulaté v modrobílém obalu) a výsledek byl tristní, až se mi z toho sladkého huba škňúřila.

Můj tip: pokud použijete sladší sušenky, dejte je s ovesnýma vločkama v poměru 1:1 nebo nejmíň třetina vloček, zbytek sušenek (zázvorové z M&S, Bebe nebo karamelové Lotus).
Ovesné sušenky z M&S jsou docela málo sladké, proto vločkama netřeba ředit:-)

Když už jsme u toho Marks and Spencer, vřele vřele doporučuju sušenky kupovat právě tam. Jednak jsou vynikající, jednak vyjdou levněji než ty naše klasické z obchodů. Což se při potřebném množství docela vyplatí (běžně používám celkem asi 300 g směsi, což je cca 200 gramů samotných sušenek).

Sušenky nadrtíme - nejlépe v robotu, válečkem přes igelitový pytlík je to dost o nervy... Stejně tak i ovesné vločky, pokud ovšem nekupujete ty jemné, již podrcené.

Sušenky a vločky smícháme a pokropíme rozpuštěným máslem. Ne moc, ne málo. Přidáváme postupně a zkoušíme směs uplácávat na bok mísy. Když drží a nesype se, stačí.

Dortovou formu vyložíme papírem. Kolečko na dno a pruh dokola. Papír jse po upečení z boků krásně stáhnout a máte jistotu, že korpus nezůstane přilepený k formě. Navíc usnadníte mytí nádobí.

Směs na korpus uňahňáme do formy, uděláme i malinko vyvýšené okraje. Nebojíme se přitlačit. Já používám lžíci, ale doporučuje se i sklenice s rovným dnem.


Pečeme. Ne moc, ne dlouho. Vzhledem k mojí úžasné plynové troubě, díky které si nemohu stěžovat na nedostatek překvapení, můžu říct něco ve stylu: vhodná je polovyhřátá trouba...


Krém

Tvarohy promícháme a snažíme se nevšlehat do nich moc vzduchu. Podle chuti ocukrujeme. Pak opatrně vmícháme celá vejce. Nepředšleháváme je předem, abychom neměli zbytečné vzduchové bubliny. V tuto chvíli bychom byli i hotoví, ale já ještě vytáhla

vyškrábala z něj semínka a ta zamíchala do krému... Mmm, to je vůně!

Krém opatrně rozetřeme na zchladlý zapečený korpus, několikrát křížem krážem projedeme nožem a pak ještě sklepneme (=bouchneme s formou o stůl) - to vše, abychom se zbavili nežádoucích vzduchových bublin.

Pečení

Svou plynovku dávám na tak půl výkonu. Odhadem tedy tak 170°C. Ve vodní lázni jsou zkoušela péct jednou a dopadlo to... no, tragicky. Takže finta fň je na dno trouby frknout hlubší plech s vodou. Voda se odpařuje a imituje praní lázeň a díky tomu nám cheesecake co? Nevyschne...

Krizový bod: Cheesecake nesmíme přepéct. Vznikne nám onen nežádoucí tvarohový koláč. Když se zadaří, je krém opravdu nádherně krémový, ale přitom docela kompaktní. Když se nezadaří, je tuhý a dusivý. Proto ve chvíli, kdy je krém u okrajů ztuhlý a vprostřed ještě sulcovitý, troubu vypínáme, do dvířek strčíme vařečku a takhle pootevřenou necháme pomalu chladnout. PLATÍ POUZE PRO PLYNOVKU! Elektrická trouba drží teplo déle, proto bych ji nechala otevřenou více - tak do půlky dvířek.
Pokud okamžik sulcovitosti prošvihnete, zkuste troubu otevřít taky více, aby chladla rychleji a cheesecake se v teplé troubě zbytečně nepřepekl.

Pokud jste se dostali až sem, pověste si na krk medaili ze zbývající sušenky, cheesecake po vychlazení na pokojovou teplotu frkněte do ledničky a druhý den machrujte. Na otázky ohledně tvorby odpovídejte: No je to strááášně jednoduché... :-)


Vidíte ta vanilková semínka?
Hmmm... Jsou tam!


Lžička borůvkového kompotu nemůže nikdy býti ku škodě.


I naši chlupatí nejlepší přátelé jsou touto dobrotou fascinováni.

pondělí 14. května 2012

Éčka

Vážení a milí.
Ano, vím, že je důležité sledovat, co jíme. Že prefabrikáty, které se vydávají za potraviny, jsou to nejhorší, co do sebe můžeme cpát. Že přirozené a přírodní jídlo je nejzdravější.
ALE. Kult éček mi připadá poněkud přehnaný. Protože všechno co je od E není automaticky zlé.

Troufám si tvrdit, že vzhledem k oboru, který studuji, a zvýšenému zájmu o potraviny jsem v tomto oboru trošičku erudovanější než běžný občan. Navíc se já i mí spolužáci občas setkáváme s přístupem některých odborníků z rychlíku, kteří jsou schopni (samozřejmě s nejlepšími úmysly:-/) důvěřivým posluchačům tvrdit úplné bludy.

Blud, který mi aktuálně hnul žlučí: ÉČKA JSOU ŠPATNÁ!

Abych tady nemluvila, tedy pardon, nepsala jen tak, na stránkách http://www.emulgatory.cz/ (mimochodem docela pěkně zpracované) jsem si našla nějaké ty paragrafy, abych se o svá tvrzení mohla právně opřít:-)

Takže mohu citovat z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách:

"Potravinářské přídatné látky jsou látky, které se běžně nekonzumují přímo jakožto potraviny, ale záměrně se přidávají do potravin pro technologické účely popsané v tomto nařízení, jako je konzervace potravin. (...) Látky by se však neměly považovat za potravinářské přídatné látky, pokud se používají za účelem dodání vůně nebo chuti nebo z výživových důvodů, jako jsou náhražky soli, vitamíny a minerály. (...) Avšak přípravky získané z potravin a dalších materiálů z přírodních zdrojů, jež mají mít technologický účinek v konečné potravině a jež se získávají selektivním oddělením složek (např. pigmentů) vzhledem k výživovým nebo aromatickým složkám, by měly být považovány za přídatné látky ve smyslu tohoto nařízení."

Co z toho plyne? Látky, označené značkou E-tři čísla, rozhodně nelze šmahem označit za chemikálie a jedy. Jsou to látky, využívané při technologickém postupu - a jako takové mohou být velmi různorodé.

Příklady z praxe:
E300
Jinak zvané kyselina askorbová. Jinak zvané vitamin C. Už? Stejně jako má céčko antioxidační vlastnosti v našem organismu, zabraňuje i oxidaci potravin. Pamatuji, když jsem ještě kdysi byla na gymplu, proběhla zemí varovná zpráva, že potraviny s obsahem E300 jsou jedovaté a měli bychom se jim vyhýbat. No hoax jak Brno.
Do stejné kategorie bychom mohli zařadit i E306-309 (obsahují různé formy tokoferolu - vitamínu E) nebo E160a (karoteny - jsou to "metaboličtí předchůdci" vitaminu A - kdo z vás v létě polyká tabletky beta-karotenu pro lepší opálení?:-).

E330
Svého času stejný hoax jako s třístovkou - a kyselinu citronovou určitě běžně používáte při vaření (nebo třeba na čištění varné konvice:-).

E322
Fosfatidylcholin. Lecithin. Už? Lecithin je doporučován jako doplněk stravy třerba při zvýšené hladině cholesterolu, kterou při pravidelném užívání dovede snížit (pomiňme, že byste ho museli jíst takřka na kila).

E640
Pod tímto hrozivým označením se skrývá glycin, což je jedna z proteinogenních aminokyselin - tedy základní kámen všech bílkovin v těle (což jsou svaly, ale třeba i enzymy).

Vidíte tedy, že jako éčka mohou být i přísady nejen neškodné, ale i zdraví prospěšné. Proto doporučuju předtím, než nějaký výrobek obsahující éčka odložíte, se raději ujistit, o jaký typ se jedná. Vřele doporučuju tuto část stránek emulgátory.cz, ze které jsem čerpala i já.

čtvrtek 5. dubna 2012

Velikonoční (hlavička aj.)

Těžko říct, proč Vánoce i Velikonoce docela prožívám. Možná proto, že je to dobrá záminka pro to, abych upekla něco dobrého. Možná proto, že mám důvod na chvíli odložit učení a věnovat se rukodělné kreativní činnosti. A i když nepotřebuji záminku, abych se setkala se svou milou rodinou, o Velikonocích to má přeci jen jiný náboj (byť mužské členy rodiny předem varuji, že mlátit se nenechám:-)).



Poprvé jsem upekla velikonoční nádivku - takzvanou hlavičku. Potřebovala jsem
  • 5 housek
  • 5 vajec - bílky a žloutky zvlášť
  • 15 dkg uzeného masa (v mém případě plátky uzené rolky)
  • trochu mléka
  • velkou cibuli
  • olej na její osmažení
  • zelenisko - větší než malé množství

A nakonec primitivně, lakem na nehty malované kraslice:


Krásné Velikonoce!

sobota 24. března 2012

Králík podle Olinky

Přiznám se, že jsem dost dlouho králičímu masu vyhýbala. Nicméně jsem našla odvahu se k této v mládí zavrhované surovině vrátit a přijít jí na chuť. Zkusíte to také?

Trocha kecánkování na úvod:
Byť obojí moji prarodiče nebydlí přímo na vesnici, jsou to velcí hospodáři:-) Jeden děda je zasloužilý vinař, jehož znalosti z oboru jsou ohromující, navíc podpořeny léty praxe, druhý děda kutil všeuměl, bez kterého by naše rodina byla zcela ztracená. Obě babičky pak výborně vaří i pečou, každá má své speciality, na které nás utáhnou jak na vařené nudli.
Za mých dětských let bylo běžné, že se u nás chovali králíci i slepice, ovoce a zelenina (snad kromě pomerančů a banánů) byla též domácí. Dnes už tento trend pomíjí, jedni z prarodičů se však chovu králíků stále nevzdali.
Protože jsem z mládí měla králičí maso dost znechucené - hlavně proto, že jsme ho jedli skoro pořád (jak v mé oblíbené scéně ze Slunce, seno, jahody - "Furt králíka! Každej den máme králíka!"), babička významně nadzvedla obočí, když jsem jí řekla, že ho mají doma plný mražák a křečkují si ho pro sebe a ani se nepodělí (my jsme taková veselá rodina). Hned jsem ho vyfasovala a potom přemýšlela, co s ním. Nakonec skončil na hořčici - moc jsme se pochutnali a navíc jsem zjistila, že si králík dobře rozumí i s bílým vínem (samozřejmě jedině dědečkovým!).
Dnes jsem se však rozhodla ho malinko jinak, vzala jsem, co bylo doma - kromě slaniny, tu jsem koupila speciálně. Proto jsem svůj recept nazvala poněkud familiárně Králík podle Olinky (nic originálnějšího mě opravdu nenapadá:-).

Tedy k samotnému receptu - co budeme potřebovat:
  • naporcovaného králíka
  • pár plátků anglické slaniny, nakrájené na kousky
  • lžíci sádla
  • 2 cibule, nakrájené na měsíčky
  • 3 velké stroužky česneku, nakrájené na tenké plátky
  • hrstička sušených hub, předem namočených - nebo na poslední chvíli zalitých horkou vodou
  • deci až dvě bílého vína
  • sušený rozmarýn
  • sůl
Ve skleněném pekáči jsem na sporáku osmahla slaninu na sádle a přidala opéct kusy králíka, osušené papírovou utěrkou a dobře osolené.
Přidala jsem česnek a cibuli, nechala trochu zasmahnout, podlila vínem, přidala houby i s namáčecí vodou a nakonec zasypala trochou babičkou sušeného rozmarýnu.
Pekáč jsem přiklopila, frkla do trouby a nechala pomalu péct.
Asi po hodině jsem sundala skleněné víko pekáče a nechala péct bez něj - šťáva se vyredukovala a maso na povrchu hezky zhnědlo.

Mezitím jsem si připravila přílohu a tou byla rýže. Protože uvařit rýži, aby vypadala k světu, není zas tak snadné, jak by se mohlo zdát, trochu to rozepíšu.

Bezvadná dušená rýže
Základní poměr je díl rýže : díl a půl vody. Hrnek rýže (kupuju tu nejlevnější, úplně obyčejnou) jsem nasypala do hrnce, zalila pořádně vodou, promíchala prsty a pak slila škrobem zcela zbělanou, neprůhlednou vodu. Propláchnutí opakuji nejméně 5x, dokud voda není jen úplně malinko zabarvená.
Slitou rýži v hrnci jsem zalila hrnkem a půl vody, zasypala velkou špetkou soli, přiklopila pokličkou a postavila na hořák. Vařím přibližně čtvrt hodiny, ke konci ochutnávám, ale poklici moc neodklápím, aby se mi zbytečně neunikala pára. Dnes už jsem měla vodu vyvařenou, ale zrnka rýže byla uvnitř ještě trochu tvrdá - vypnula jsem hořák a rýži nechala pod poklicí v klidu dojít.

Pak už nezbylo jen podávat a protože je podle mě králík spojen s babičkami a českou tradicí, vypůjčila jsem si od našeho pana domácího starožitné nádobí - obrovský příbor a festovní, těžký porcelánový talíř. Co myslíte, povedlo se?



Moje exhibování v kuchyni samozřejmě vždy zaujme i našeho kocourka Zikmundka, který mě musí celou dobu pozorně kontrolovat.