Zobrazují se příspěvky se štítkemOpeřenci. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOpeřenci. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 1. února 2011

Obyčejné pečené kuře s ne zcela obyčejnou kaší

Nevím, jak jste na tom vy, ale pro mě je bramborovou přílohou No. 1 kaše. I když beru od prarodičů tak vynikající brambory, že je jich na tu kaši někdy i škoda;-) Dovedu jí sníst kopec jen tak. 

Většina lidí má pečené kuře spojené s rýží, ale u nás v rodině jsme v tomto malinko jinde - babička (ta s těma dobrýma bramborama:-) ho dělá raději s bramborovým salátem vídeňského typu (tedy bez majonézy, jen s cibulí a octovou zálivkou) a mamka pro změnu právě s brkaší. A upřímně - na pošmourné zimní počasí se přece jen víc hodí sytá a teplá kaše!
kuře1

Pokud se pozorně podíváte na kaši, všimnete si malých oranžových kousků... Odjížděla jsem totiž na delší dobu a potřebovala zlikvidovat zbytky zeleniny. A tak vznikla neobvykle nasládlá zeleninová kaše. Stačilo celer, mrkev a petrželový kořen nakrájet na menší kousky, dát vařit. Asi po 10 minutách (možná po čtvrthodině) jsem přihodila i oloupané a pokrájené brambory. Při vaření na kaši k nim kromě soli přidávám i špetku mletého kmínu, který se v kaši ztratí, ale jemně ji ochutí (na obsah solaninu prý vliv nemá).  Po uvaření doměkka jsem slila, přihodila pár kousků másla, zalila troškou mlíka a rozšlehala ručním mixérem. Protože přidaná zelenina je relativně sladká, budeme muset přisolovat trošku více. 

Co se kuřete týče, pekla jsem tentokrát úplně klasicky (jak mě to naučila maminka). Použila jsem trochu směsi koření na určené na pečené kuře, hodně sladké papriky, trošku soli. Na každé stehýnko jsem položila plátek másla a podlila vodou. Při pečení kuře průběžně poléváme a že je hotovo poznáme, když zabodneme vidličku až ke kosti a nevytéká krev, ale jen čirá šťáva.

Inu, dobrý oběd vnese radost i do zamračeného ledového dne!
kuře2

úterý 24. března 2009

Čína... a tentokrát S MASEM!

A s celerem a Jidášovým uchem, které ačkoli oslizle působí, nádherně křupe... Další přísady jsou myslím velmi snadno rozpoznatelné.

Postup přípravy stejný jako u vegoš číny, jen prve osmahneme to naložené masko, že ;-)

středa 26. března 2008

Coq au vin

Tak hned pro začátek se přiznám k veliké lži. Ačkoli má recept v titulku kohouta na víně, rozhodně nemůžu konečnou krmi s čistým svědomím takto označit. Dovolte citaci z knihy pana Poštulky: "Máte-li kohouta, je to ideální, ale můžete se spokojit i s kuřetem. Podmínkou ovšem je, že musí být živé. Potřebujete totiž čerstvou krev. Zachytíte ji a smícháte s trochou octa, uschováte v chladu. Potom kohouta oškubete, vykucháte a omyjete..."

Ha ha ha. Představa, jak nad dřezem zařezávám slepici... Ne ne ne.

A co z toho bylo??
  • jedno chlazené kuře
  • půl litru dobrého červeného vína (tatínkova Frankovka)
  • pár kuliček pepře
  • velká cibule
  • takových...no řekněmě osm stroužků česneku :-) ať nežeru :-)
  • sůl
  • hladká mouka
  • olej
  • pár plátků slaniny
  • citronová šťáva
Začnemě tak den až dva předem před očekávaným vařením. Kuře rozčtvrtíme, naňahňáme do vhodné nádoby s víkem (může být i kastról) a navrch naházíme celé oloupané stroužky česneku, na velké kusy nakrájenou cibuli a kuličky pepře. No taky je můžeme tak trochu naňahňat mezi kusy masa :-). Nakonec zajileme vínečkem. Optimálně by mělo být maso úplně ponořené. Jestli náhodou není, tak přilijte ještě víno. Nebudeme na sobě šetřit.
Nádobu přiklopíme a nejmíň 24 hodin ji zapomeneme v ledničce.

Tak, potřebný čas uplynul, můžeme se nakouknout, co se nám z toho vyvrbilo. Ušetřím vás leknutí - buďte připraveni na to, že víno dostane mléčně zakalenou barvu a maso bude fialově flekaté. Nebojte se! Kousky masa vyndejte a oválejte v hladké mouce (tuto etapu jsem zkrátila na zasypání masa moukou... Nějak se mi nechtělo s tím patlat:-). Rozpalte olej, osmažte na kousky nakrájenou slaninu, maso a naházejte do něj na kousky nakrájené kousky česneku a cibule z láku. Když už se nám kastrólový mišmaš začně připalovat, je čas vše zalít vínem, ve kterém bylo maso naložené. Dolijeme vodou tak aby ani kousíček masa nepřečníval, a vhodíme jednu kostku masoxu (v případě, že máte po ruce náhodou opravdický vývar, dolijte tím a na masox a podobné chemické glutamátové bakoše se vykašlite). Přiklopíme pokličkou a tak hodinku zvolna vaříme.

Nastává poslední fáze přípravy. Odkryjeme pokličku, zvýšíme teplotu a necháme omáčku trochu vyvařit - tedy zredukovat. Ve finále zahustíme trochou mouky rozmíchané ve vodě, dochutíme citronovou šťávou a solí.
No a co? No a je to. A je to (sama jsem byla mooooc překvapená) setsakramentsky dobré.