Velikonoční (hlavička aj.)

Těžko říct, proč Vánoce i Velikonoce docela prožívám. Možná proto, že je to dobrá záminka pro to, abych upekla něco dobrého. Možná proto, že mám důvod na chvíli odložit učení a věnovat se rukodělné kreativní činnosti. A i když nepotřebuji záminku, abych se setkala se svou milou rodinou, o Velikonocích to má přeci jen jiný náboj (byť mužské členy rodiny předem varuji, že mlátit se nenechám:-)).

---

Poprvé jsem upekla velikonoční nádivku - takzvanou hlavičku. Potřebovala jsem

• 5 housek
• 5 vajec - bílky a žloutky zvlášť
• 15 dkg uzeného masa (v mém případě plátky uzené rolky)
• trochu mléka
• velkou cibuli
• olej na její osmažení
• zelenisko - větší než malé množství

A nakonec primitivně, lakem na nehty malované kraslice:

Krásné Velikonoce!

Pizza tres formaggi

Bo není čas! Jen stručně a hodně obrázků:-)

---

Těsto podle Itala: 10 g čerstvých kvasnic, 250 g hladké mouky, 125 ml H₂O, špetku soli vymíchat a na dva dny vrznout do ledničky (tato pizza z půlky množství).

Troubu vyhřátou na max, v mojí plynovce jsem pekla asi 15 minut úplně nahoře a pak ještě asi 2 minutky zcela dole, čímž se mi těsto pěkně vykřupatělo, to já ráda.

Gorgonzola never more. Ale jest sa to dalo.

Rozmarýnová focaccia

Peču podle Itala v kuchyni. Jen jsem recept trochu ozdravila přídavkem vlákniny:-)

---

Připravíme si:

• půl kostky (= 21 g) kvasnic
• 350 ml vlažné vody
• 200 g hladké mouky (+ trochu víc na podsypání)
• 200 g celozrnné pšeničné mouky
• upozornění: oproti originálnímu receptu jsem zmenšila objem vody a hmotnost mouky - celozrnná saje trochu víc

Na pomatlání

• olivový olej
• hrubou sůl
• rozmarýn

1. ve vodě rozkvedlat droždí
2. rozkvedlat i mouku (přidala jsem trochu nasekaného rozmarýnu)
3. nechat kynout (u mě asi 18 hodin v ledničce a následně asi 2 hodiny na topení, mezitím párkrát promíchané)
4. na řádně moukou posypané ploše vypracovat a vykoulet dva bochánky
5. na plechu poďobat olejem, solí a rozmarýnem - viz video:-)
6. péct v rozpálené troubě dohotova (možná je to mou plynovkou, ale oproti uváděným 10-15 minutám jsem pekla o 10 minut déle)
7. nesníst vše na posezení a hlavně ne teplé, aby kvasnice nepracovaly ještě v bříšku!

Důležité upozornění: rozmarýn může mít abortivní účinky, proto by toto koření neměly používat těhotné ženy!

Rohlíčky, bulky, pletýnky...

Může obyčejný rohlík vyvolat nadšení? Může. Je-li domácí.

Co dodat. Úžasná vůně linoucí se z trouby nenechá nikoho na pochybách, že se chystá něco úžasného. A věřte, že si jezením rohlíku bez ničeho nebude připadat ošizení:-)

Recept zde.

---

Špenátová pizza s ricottou

Přítel se jednoho dne zasnil a počal básnit o báječné špenátové pizze, co si dával v jedné pizzerce v Kostnici. Prý byla z bramborového těsta (heh?) a kromě špenátu tam byla ricotta a bylo to stráááááášně dobré.

No proč ne, tak to zkusíme. Bramborové těsto jsem zavrhla (protože jsem nenašla dostatečně důvěryhodný recept...no nechtěly vařit a loupat brambory:-)). Zbytek byl tak trošku improvizace. Protože těsto jsme pekli nadvakrát, druhou variantu jsme již dovedli k dokonalosti!

Na těsto:

• asi třetina kostky kvasnic (tj. 14 gramů :-)
• vlažné vody zhruba deci a půl
• špetka cukru
• polohrubá mouka
• pšeničná celozrnná mouka (pro ty, co si myslí, že tak to bude zdravější)
• dostatek soli (skoro polévková lžíce)
• olivový olej (tak dvě lžíce)

Opět jsme u mého (zlo)zvyku, dělat těsto od oka. Prostě si kvasnice rozdrobím do vody se špetkou cukru a trochou mouky a nechám vykvasit. Pak přidávám mouku, dokud mi nevznikne tužší těsto. Koneckonců, každá mouka saje jinak, takže žádné dogmatické množství ani určit nejde, ne? Nakonec se zapracuje olej (taky ve vaší domácnosti platí, že míchání těsta je chlapská povinnost?) a zbytek se odehrává na válu. Půlku těsta ještě prohnětu s polohrubou mouku, až přestane tolik lepit, a válečkem rozválím dotenka. Jasně, že Italové by mě posílali do horoucích pekel, ale účel světí prostředky! Těsto přendáme na plech a pěkně vyrovnáme a zatlačíme do rohů.

Na obložení 2 pizz:

• kelímek ricotty (250 g)
• 4 rozmačkané stroužky česneku
  
• olivový olej
• cherry rajčátka
• čerstvý špenát
• parmazán

Česnek rozmícháme s olivovým olejem a těsto směsí důkladně potřeme. Poklademe pokrájenými rajčaty, naplácáme ricottu a posypeme trochou parmazánu. Pečeme na 250°C dozlatova (dokřupava).

Zapečené brambory

Čím větší je venku zima, tím větší chuť mám do vaření a zvláště pak do zapínání trouby. I náš pejsek se u ní rád nahřívá :-) Následující recept je jak jinak velmi jednoduchý, postačí na něj pár základních surovin a budete mít problém si neustále nepřidávat další porce!

• brambory
• kysaná smetana
• anglická slanina
• pórek
• sůl, pepř, provensálské bylinky
• kapka oleje
• plátky tvrdého sýra

Oloupané brambory nakrájíme na plátky a uvaříme tak, aby nebyly ještě zcela měkké. Pro majitele tlakových hrnců je zajisté jednodušší uvařit brambory celé, poté teprve oloupat a nakrájet.

Zapékací mísu nebo hluboký plech vymažeme decentně olejem, naskládáme první vrstvu brambor, méně decentně zasypeme jemně nakrájeným pórkem, mírně osolíme a opepříme, naskládáme druhou vrstvu brambor, zasypeme nakrájenou anglickou slaninou, pomatláme kysanou smetanou, osolíme a okořeníme provensálským kořením. Na poslední vrstvu brambor naskládáme plátky sýra a pečeme ve středně vyhřáté troubě asi půl hodiny nebo dokud nám sýr nezačne podezřele hnědnout :-). Plátkový sýr nahoře je vynikající - vytvoří úžasně křupavou krustu!

Dalamánky

To jsem si tak jednou vykračovala po obchůdku se zdravou výživou a z náhlého popudu jsem za velmi lidovou cenu 14 Kč (v době, kdy obyčejná mouka stojí i 15 korun) koupila kilové balení celozrnné žitné mouky. Na internetu jsem pak hledala recepty a zvolila mezi nimi tenhle.

Nicméně, chlebík se nakonec proměnil v ochucené dalamánky. K postupu mám po vyzkoušení několik výhrad - i přesto jsem s výsledkem mé snahy spokojená.

Tedy: nejdříve jsem si do 100 ml vlažné vody rozdrobila droždí, rozmíchala s troškou cukru a nechala odstát. Autor receptu uvádí, že stačí nechat prokvasit 5 minut, ale příště bych si kvásku tak na půl hodiny nevšímala.

Pak jsme odvážila 150 g hladké a 400 g celozrnné žitné mouky, prosila do mísy spolu se lžící soli a přidala kmín. Přilila jsem kvásek a 200 ml vody se lžící octa. S těstem jsme nejdřív bojovala vařečkou, ale vzhledem k jeho hustotě mi to moc nešlo - přišel na řadu vál a ruční hnětení. Nebylo třeba podsypávat moukou, těsto mělo nelepivou hladkou konistenci a práce s ním byla nádherně uklidňující.

Vznikl mi takovýto pomilováníhodný bochánek :-D.

Ten jsem vrátila do mísy, přikryla utěrkou a nechala při pokojové teplotě 2 hodiny kynout. Propříště bych dobu kynutí též prodloužila - jak říkal můj všeznalý děda, těsto by mělo nabýt aspoň dvakrát!

Těsto jsem rozdělila na tři díly. Jeden už jsem pouze prohnětla, vytvarovala dva dalamánky, shora dvakrát nařízla a položila na plech vyložený pečícím papírem.

Druhý díl těsta jsem malinko rozplacatila, doprostřed dala na kolečka pokrájené odkapané plněné olivy a zapracovávala. Olivy ale bohužel zůstaly stále dost vodové, bylo potřeba podsypat (hladkou) moukou. Nakonec se mi ale také podařilo vytvarovat dva olivové bratříčky :-)

Třetí várka těsta byla ochucena sušeným granulovaným česnekem, sušeným oreganem a bazalkou. Tentokrát žádná kozistenční změna nenastala :-) Dalamánky skončily naříznuté na plechu vedle kamarádů.

Chvilku jsme je ještě nechala nakynout, pak jsem je potřela slanou vodou (lžička soli na 300 ml vody), neochucené posypala kmínem a solí, česnekové pouze solí a olivové nechala jen tak.

V na 250°C vyhřáté troubě, na jejímž dně stál kastrólek s vodou, jsem pekla 15 minut. Pro příště bych dobu prodloužila tak, aby povrch dalamánků začal hnědnout.

Poté jsem vytáhla z trouby, pomazala slanou vodou a vrátila zpět. Teplota byla snížena na 160°C.

Pekla jsem další skoro hodinu. Chce to po očku hlídat, aby se nám chlapečci moc nevybarvili :-)

Po vytáhnutí z trouby ještě horké naposledy potřeme slanou vodou a necháme chladnout.

K fázi vychladnutí u nás nějak nestihlo dojít... S babičkou a dědečkem jsme se na dalamánky vrhli a ochutnávali... A ochutnávali...

Maso pečené na zelí a víně

Musím přiznat, že tento recept není můj původní. Toto jídlo jsem před několika lety ochutnala u mé kamarádky a zamilovala jsem si ho. Vzpomínky na v ústech se rozpadající masíčko a jemně kyseloučké zelí, ve kterém vykukují slaďounké švestky, se dnes proměnily ve svébytnou improvizaci na toto téma. Příště budu zas o něco moudřejší - šťávu z kysaného zelí bez milosti vyliju. Ani kyselého nesmí být moc :-)

Co se masné složky týče, měla jsem představu o nějakém uzeném nebo klobásce, krkovičce nebo jiném pěkném kusu vepřového masíčka za přijatelnou cenu. K samotnému rozhodování došlo až v kšeftu. Rozhodně ale vždy použijte aspoň dva druhy masa, z toho jedno chuťově výraznější (právě zmíněná klobáska nebo uzené).

• asi půl kila libovější krkovičky
• jedna tokajská klobása
• kilo kysaného zelí
• hrst až dvě sušených švestek
• asi tři až pět deci bílého vína (Müller Thurgau ročník 2007 od dědečka)
• špetka soli
• mletý pepř
• mletý kmín

Postup je velmi jednoduchý. Maso i klobásku nakrájíme na větší kusy a v pekáčku přiměřené velikosti promícháme se zelím (ano, scezeným:-), kořením a švestičkami. Malinko uhňácáme a podlijeme vínem, kterým rozhodně nešetříme - směs by měla vykukovat jen těsně nad hladinu. Frkneme do horké trouby - já pekla asi půl hodiny na 250 °C a pak zhruba hoďku a půl na dvě stovky, ale záleží na parametrech pekáčku a kousků masa. Preferuji a doporučuji postup průběžné kontroly (nejlépe s bryndáčkem, protože masíčko a zelí se za chvilku tak krásně rozvoní, že by to člověk pojedl pomalu aj syrové). Jo a taky se hodí směs tak dvakrát v průběhu pečení promíchat, aby se nám z masíčka nahoře nestalo hnědě připečené cosi :-)

Doporučuji konzumovat s čerstvým pečivem, já jsem ozkoušela Vinařův chléb od Šárky, ale šumavan je taky dobrá volba ;-)

Foto zatím není, pokusím se dodat...