Cheesecake

Ne tvarohový koláč. Cheesecake! Tak to má vypadat. Příště, až ho budeš péct, pamatuj, že méně je více. A že elektrická trouba chladne mnohem pomaleji než plynová. A že dávat rodině dezert se slovy: "tu černou vrchní vrstvu si sloupněte" slávu nezajistí.

---

Možná jsem vás trochu vystrašila, ale cheesecake - dle mého způsobu správně šizený - není zas tak náročný na přípravu. Pouze je třeba ohlídat pár rizikových bodů. A pokud máte tak rozkrmenou rodinu jako já, sní i ten přepečený tvarohový koláč.

Potřebujeme:

• sušenky (viz dále)
• ovesné vločky (viz dále)
• máslo
• vaničkový tvaroh (aspoň 3, pokud netoužíte po placce)
• co tvaroh, to jedno vejce
• moučkový cukr
• podle své libosti něco na ochucení - u mě to byla vanilková semínka

Dále pak dortovou formu, hlubší plech a pečící papír. A mixér nebo cokoliv na drcení sušenek. Marjapano, nezapomeňte na troubu! Plynová či elektrická, s trochou invence lze zvládnou obě, jen mikrovlnka si v tomto receptu nezamaká.

Korpus

Obecně se korpus na cheesecake skládá z nadrcených sušenek, spojených máslem. Pokud máte rádi extra mega super sladké věci, budete spokojeni. Já na svůj první pokus použila mléčné sušenky Bebe (takové ty kulaté v modrobílém obalu) a výsledek byl tristní, až se mi z toho sladkého huba škňúřila.

Můj tip: pokud použijete sladší sušenky, dejte je s ovesnýma vločkama v poměru 1:1 nebo nejmíň třetina vloček, zbytek sušenek (zázvorové z M&S, Bebe nebo karamelové Lotus).

Ovesné sušenky z M&S jsou docela málo sladké, proto vločkama netřeba ředit:-)

Když už jsme u toho Marks and Spencer, vřele vřele doporučuju sušenky kupovat právě tam. Jednak jsou vynikající, jednak vyjdou levněji než ty naše klasické z obchodů. Což se při potřebném množství docela vyplatí (běžně používám celkem asi 300 g směsi, což je cca 200 gramů samotných sušenek).

Sušenky nadrtíme - nejlépe v robotu, válečkem přes igelitový pytlík je to dost o nervy... Stejně tak i ovesné vločky, pokud ovšem nekupujete ty jemné, již podrcené.

Sušenky a vločky smícháme a pokropíme rozpuštěným máslem. Ne moc, ne málo. Přidáváme postupně a zkoušíme směs uplácávat na bok mísy. Když drží a nesype se, stačí.

Dortovou formu vyložíme papírem. Kolečko na dno a pruh dokola. Papír jse po upečení z boků krásně stáhnout a máte jistotu, že korpus nezůstane přilepený k formě. Navíc usnadníte mytí nádobí.

Směs na korpus uňahňáme do formy, uděláme i malinko vyvýšené okraje. Nebojíme se přitlačit. Já používám lžíci, ale doporučuje se i sklenice s rovným dnem.

Pečeme. Ne moc, ne dlouho. Vzhledem k mojí úžasné plynové troubě, díky které si nemohu stěžovat na nedostatek překvapení, můžu říct něco ve stylu: vhodná je polovyhřátá trouba...

Krém

Tvarohy promícháme a snažíme se nevšlehat do nich moc vzduchu. Podle chuti ocukrujeme. Pak opatrně vmícháme celá vejce. Nepředšleháváme je předem, abychom neměli zbytečné vzduchové bubliny. V tuto chvíli bychom byli i hotoví, ale já ještě vytáhla

vyškrábala z něj semínka a ta zamíchala do krému... Mmm, to je vůně!

Krém opatrně rozetřeme na zchladlý zapečený korpus, několikrát křížem krážem projedeme nožem a pak ještě sklepneme (=bouchneme s formou o stůl) - to vše, abychom se zbavili nežádoucích vzduchových bublin.

Pečení

Svou plynovku dávám na tak půl výkonu. Odhadem tedy tak 170°C. Ve vodní lázni jsou zkoušela péct jednou a dopadlo to... no, tragicky. Takže finta fň je na dno trouby frknout hlubší plech s vodou. Voda se odpařuje a imituje praní lázeň a díky tomu nám cheesecake co? Nevyschne...

Krizový bod: Cheesecake nesmíme přepéct. Vznikne nám onen nežádoucí tvarohový koláč. Když se zadaří, je krém opravdu nádherně krémový, ale přitom docela kompaktní. Když se nezadaří, je tuhý a dusivý. Proto ve chvíli, kdy je krém u okrajů ztuhlý a vprostřed ještě sulcovitý, troubu vypínáme, do dvířek strčíme vařečku a takhle pootevřenou necháme pomalu chladnout. PLATÍ POUZE PRO PLYNOVKU! Elektrická trouba drží teplo déle, proto bych ji nechala otevřenou více - tak do půlky dvířek.

Pokud okamžik sulcovitosti prošvihnete, zkuste troubu otevřít taky více, aby chladla rychleji a cheesecake se v teplé troubě zbytečně nepřepekl.

Pokud jste se dostali až sem, pověste si na krk medaili ze zbývající sušenky, cheesecake po vychlazení na pokojovou teplotu frkněte do ledničky a druhý den machrujte. Na otázky ohledně tvorby odpovídejte: No je to strááášně jednoduché... :-)

Vidíte ta vanilková semínka?

Hmmm... Jsou tam!

Lžička borůvkového kompotu nemůže nikdy býti ku škodě.

I naši chlupatí nejlepší přátelé jsou touto dobrotou fascinováni.

Vafle (se vzpomínkou na léto)

Vaflovač mám doma již léta letoucí. Vafle jsem dělala asi... abych zas nekecala... Jednou? :-) (Přístroj je totiž tzv. 3v1, tedy s výměnnými plotýnkami na tousty, gril a vafle. Zbývající dvě již dosloužily, přichází na řadu třetí - a stále jako nová!)

A zřejmě bude v pohotovosti častěji - výsledek je prudce jedlý a poměrně málo pracný (ovšem o to více náročný na čas).

---

Recept jsem našla na Labužníkovi a po vyzkoušení nemám důvod hledat jiný. Nicméně vzhledem k malinko odlišným domácím zásobám prodělal mírné změny, na kráse a chuti to ale neubralo.

Do misky jsem nalila

• šálek teplé vody

a rozdrobila do něj

• půl kostky (21 g) droždí

a důkladně rozkvedlala vidličkou. Mezitím jsem ve velké míse rozšlehala

• 3 vejce pokojové teploty
• špetku soli
• šálek teplého kysaného podmáslí
• půl šálku rozpuštěného másla
• 2/3 šálku cukru (krystal + sáček vanilínového)

přidala kvasnice a rozmíchala s

• 3 šálky polohrubé mouky.

Pozn. šálek v mém podání = 250 ml hrnek.

Těsto jsem nechala kynout na topení necelou hodinku, poté jsem už rozehřívala vaflovač.

První dávka těsta byla asi moc velká (nebo plotýnky málo teplé?), zkrátka se dostavil efekt "hrnečku, vař!".

Druhá várka nadávkována naopak tuze malá, takže vznikly takové měňavkovité patvary. Pak jsem to dostala do oka a kromě pár malých děr nedocházelo k větším karambolům.

Vafle se pečou poměrně dlouho, nicméně samy a prakticky se nedají spálit (aspoň v mém vaflovači). Tudíž na závěr jsem seděla u kuchyňského stolu s notebookem, od kterého jsem co asi deset minut odkračovala nadávkovat další těsto...

Vaflovač jsem nevymazávala, plotýnky jsou poteflonované, těsto se vůbec nepřilepovalo a vždycky šlo krásně odloupnout.

Pro imitaci letní atmosféry jsem z mražáku vyndala mražené jahůdky, které jsem kladla na vafle s trochou slazeného tučného tvarohu... Ale samy o sobě jsou docela sladké, takže první várku jsem začerstva zbaštila jen tak.

Předvánoční podívání

I letos jsem pekla perníčky, dokonce jsem se dokopala i k nazdobení aspoň pár z nich... 

---

Kvízová otázka: poznáváte ho? :-))

Přeju všem čtenářům, kuchtíkům i jedlíkům, co nejkrásnější a nejpohodovější Vánoce!

Hruškový koláč

Měla jsem v pácu dva různé koláče. Nakonec vyhrál hruškový, jenže jsem přehlédla začátek receptu - "...vyndala jsem křehké těsto z mrazáku...". V mém mrazáku není ani křehké, ani žádné jiné těsto, a tak jsem si ho vypůjčila z druhé alternativy od Šárky. No vypadá to parádně a myslím, že to tak i bude chutnat, ale to až zítra, nemůžu být na noc tak pažravá:-)

Dámy, děkuji za perfektní recepty!

EDIT: tak koláč dle očekávání výborný, celá rodina chrochtala. Ale příště ho budu dělat bez čokolády, ta tam byla už docela zbytečná ke všem těm dobrotám :-)

Vše nejlepší II. - čokoládově

Je to už delší dobu, co jsem pekla tento narozeninový dort. A pak jsem ho pekla znovu pro jiného oslavence. Najdete ho v kuchařce Moučníky od Márie Hájkové, vydané v osmdesátých letech, pod názvem Pařížský dort.

Korpus doporučuju dělat klasický kakaovo-piškotový, popř. s nějakým tím mletým oříškem, protože v receptu uvedený moc nenaskočí :-) Zato krém je geniální - při šlehání se ale obrňte trpělivostí.

Při premiéře se mi srazil a nevěděla jsem, co s tím. Babičku napadlo ho znovu rozehřát a zaplaťpánbů už jsem poté strukturu, kdy byl tuhý akorát, odhadla.

Když jsem ho dělala podruhé, frkly jsme ho (s mou druhou babičkou:-) do robotu, což byla fatální chyba. Přes stálé nakukování, jestli "už", se krém opět zdrcl. Když jsem ho šlehala potřetí (vyharabala jsem klasický ruční elektrický šlehač) a babička - zasloužilá cukrářka suše konstatovala, že tato omáčka se teda nenašlehá, stal se zázrak a takřka ze vteřiny na vteřinu krém náderně ztuhl. Heuréka.

Takže moje rada: šlehejte ručně, aby jste měli neustálou kontrolu nad konzistencí. Dlooouuuho se nebude dít nic, ale zůstávete obezřetní. Jakmile metličky začnou nechávat v krému stopy, stopněte a dál pokračujte velmi pomalu :-) a kdyby náhodou - stačí rozehřát na vodní lázni a začít znovu :-)

Čokoládový krém za tu piplačku opravdu stojí, je úžasně plný chuti a zároveň odlehčený oproti přetučným máslovým krémům. Tento dort jsem dělala na poručení kamarádky, která zbožňuje čokoládu a uznala, že dort splnil veškeré představy o čokoládové extázi!

A ještě rada číslo dvě: Krém v ledničce hodně, hodně ztuhne. Chcete-li ho použít na zdobení sáčkem s cukrářskou hvězdičkou, nechte ho dostatečně dlouho v teple. Tím myslím tak dvě hodiny. Nebo ho snad do ledničky nedávejte vůbec a zdobte hned po ušlehání ;-)

A slibovaný recept:

• 200 ml šlehačky (33% procent tuku minimálně)
• 30 g moučkového cukru
• 100 g čokolády (70% kakaa)
  
• vanilkový cukr
• 50 g másla

Na vodní lázni rozehřejeme rozlámanou čokoládu s máslem, přimícháme cukr a šlehačku a důkladně promícháme. Jak jednoduché!

Vše nejlepší I.

V jednoduchosti je krása. Podle mě tento dort zvládnou i ti, kteří jinak k cukrařině chovají bázlivou úctu.

Základem jsou dobrá vejce - optimálně domácí, od babičky. Budeme jich potřebovat nejméně šest nebo i více, pokud jsou menší. Žloutky oddělíme od bílků do dvou velkých mís a to tak, že v bílku se nesmí octnout ani mikroskopická částečka žloutku. Vezmeme šlehač a bílky s trochou soli a cukru šleháme do tuha. Že je hotovo, poznáme, pokud mísu otočíme vzhůru nohama...a sníh neskončí na zemi :-)).

Šlehač přemístíme do mísy se žloutkama, ke kterým jsme přidali krystalový cukr a vanilkový cukr. Šleháme a šleháme, až máme vše pěkně našlehané... Potom přidáme polohrubou mouku, přiměřeně, samozřejmě. Protože těsto bude najednou moc husté, opatrně, po trošičkách přišleháme horkou vodu. Výsledná konzistence musí být akorátní - ani moc hustá, ani moc řídká.

Ke žloutkům opatrně, ale opravdu opatrně přimícháme sníh. Pak už nezbývá než těsto vlít do máslem vymazané, strouhankou vysypané formy a v troubě rozehřáté na 180°C upéct dohotova.

Střežte se předčasného kontrolování! Týrání těsta špejlí nechte až na dobu, kdy je povrch zezlátlý. Jinak by korpus udělal bum... a proměnil se v placku.

Možná si klepete na čelo, kde jsou nějaké gramáže. Bez mučení se přiznám, že korpus dělám od oka - obkoukala jsem od maminky, takže vím, kdy má jak vypadat. Proto odkazuji na četné internetové recepty, podle kterých suroviny zaručeně správně odvážíte.

Korpus necháme, nejlépe na mřížce, vychladnout. Neudělejte tu chybu jako já a neotáčejte ho vzhůru nohama - věci to rozhodně neprospěje :-)

Pustíme se do přípravy šlehačky. Vždycky použiji 2 - tedy 500 ml, protože mám strach, že jedna je málo. Navíc - zbytek je velice dobrý do kafe, dokonce tak, že když se po něm sháníte, zaručeně už je osazenstvem stolu zlikvidován :-) Šleháme s moučkovým cukrem pěkně dotuha. Hodí se průběžně ochutnávat a případně přisypávat cukr podle chuti - já mám třeba raději o něco méně sladší.

Přichází na řadu nejšpinavější a nejprotivnější práce - loupání kiwi. Na průměrný dort postačí 3-4 kusy, což naštěstí není tak moc. Nakrájíme na pěkná, středně silná kolečka.

Korpus rozkrojíme na dva stejné díly - podélně, samozřejmě! Profíci jako já mají jakýsi speciální krám, co babičce dovezla známá z Německa. Je to struna natažená mezi dvěma kovovýma tyčkama, která se dá navíc polohovat do různých výšek. Zda je u nás podobná věc k dostání nevím, ale rozhodně místo ní postačí nůž a silná režná nit, popř. rybářská struna. Nožem kolem dokola korpus nařežeme a snažíme se dodržovat stejnou výšku. Potom zářez obmotáme nití a zatáhneme... a je to!

Nyní teprve přišel čas korpus obrátit - protože část pekoucí se přilepená na dno formy je pěkná a rovná, přijde nahoru. Řez druhé, dříve horní, nově spodní části, pomatleme oblíbenou - samozřejmě nejlépe domácí - marmeládou. Pikantnost dodá rybízová - ale oslavenec si přál broskvovou. Na ni namažeme šlehačku. Přiklopíme horní částí. Nyní celý dort ze všech stran a jak jen to půjde rovnoměrně opatláme zbytkem šlehačky.

Přichází čas kiwi. Když byste chtěli být hodně profi, navrhuju si uspořádání koleček nachystat na talířek o stejném průměru, jako má dort. Já ale začala skládat rovnou a tak nějak mi to vyšlo :-).

Přichází finální část - želé. Používám čiré dortové od Dr. Oetkera - výsledek je vždy perfektní (ne, jejich marketingové oddělení mi za reklamu neplatí). Jednoduše ho připravíme podle návodu na sáčku. Hlavně ho nelijte na povrch dortu příliš horké - šlehačka se rozpustí a pak nám vzniknou nepěkné bílé fleky.

Nezbývá než odstranit steklé zbytky želé z okolí dortu a dát chladit. A pak... Ham ham ham.

Na prvních dvou fotkách je dort, jak jsem ho upekla já po dědu. Na fotce dole je dort, jak ho upekla maminka pro mě. Po kom to asi mám, že...?

A ještě drobná poznámka: kdo nerad kiwi, samozřejmě může použít i jiné ovoce. Mělo by být chuťově výraznější, protože piškot i šlehačka jsou velmi jemné. Moc se těším na léto, až bude tato dobrůtka červenavě jahůdková!

Mrkvové buchty

Inspiraci jsem vzala tady, ale jak už to u mně bývá, skončilo to malinko jinak. Nicméně výsledek je excelentní.

• 180 g moučkového cukru
  
• 1 vanilkový cukr
  
• 1,5 prášku do pečiva
• 150 g polohrubé mouky
  
• 150 g celozrnné grahamové mouky
  

promícháme v míse (lze použít i 300 g polohrubé mouky). Přidáme mokré suroviny

• 2 vejce
  
• 250 ml mléka
  
• 150 ml tuku (napůl rozpuštěné máslo a rostlinný olej)
• 1 najemno nastrouhanou mrkev
• 2 střední oloupaná najemno nastrouhaná jablíčka
• šťávu z půlky citronu.

Rychle smícháme a přidáme strouhané vlašské ořechy, ale jen tolik, aby těsto zůstalo dostatečně řídké (chce to "oko", odhadem tak pět lžic). Vlijeme do vymazaného a vysypaného plechu a při 150 °C pečeme, dokud povrch buchty mírně nezhnědne a nevytvoří se praskliny. Pro jistotu klasicky ozkoušíme špejlí. Taky je dobré párkrát plech v troubě otočit (i při zapnutém horovzduchu moje trouba peče u dvířek podstatně více).

Po vychladnutí potřeme polevou připravenou na vodní lázni z čokolády na vaření (fajnšmekři investují do extra hořké), trochy holandského kakaa a másla. Ještě teplou polevu sypeme plátky mandlí (nebo nahrubo sekanými vlašskými ořechy, kokosovou moučkou...).

Nejlepší perníčky!

Které? No přece ty moje! Léty osvědčené, rovnou z dvojité dávky pečené, protože jedna je mááááálo :-)

V rámci zachování adventního veselí přidám historku k dobru. Tedy, z té situace mi nejdřív do smíchu nebylo. Totiž - trouba v našem novém bytě byla předchozími nájemníky řekněme velmi znečištěna. Uvést ji do používatelného stavu mi zabralo hromady času a sil, znečištěné plechy jsem tedy vyhodila a dovezla si nové od babičky.

Když byly oba zaplněny syrovýma perníčkama těšícíma se na zahřátí v troubě, nastala zrada - trouba na ně nebyla proporčně připravena. Čili se tam nevešly. Po desetiminutovém zkoušení všemi směry jsem jeden plech (ten menší asi :-)) umístila na jediné možné místo - úplně dospod, na dno. Pečící program jsem uzpůsobila vypnutím spodního ohřevu a zapnutím horkovzuchu.

S mírnými ztrátami na životech aneb prase upadlé z pečícího papíru přenášeného na horký plech právě vytáhnutý z trouby, ze kterého byl sejmut druhý pečící papír s prasaty již upečenými... se to nakonec dalo :-D

A teď k slibovanému receptu!

Dvojitá dávka na moc moc perníčků (ve chvíli, kdy je pečete... Jakmile je komukoli nabídnete, je jich nějakým záhadným kouzlem málo :-))

• 250g rozehřátého medu
• 160g cukru
• 100g másla - rozpuštěného
• 4 vajca
• 400g hladké mouky
• 400g celozrnné žitné mouky
• jeden prdopeč
• balíček perníkové koření - koupená směs (myslím Kotányi, ale podle mě jsou všechny na stejný způsob bez markantních rozdílů:-) bylo toho 25g
• na potření rozšlehanéí vajíčko
• a na ozdobu mandlové lupínky - nebo půlené mandličky - nebo bílá poleva
  

Podotýkám, že recept je z Vánoční kuchařky od Věry Mikulové a Marty Haiklové (dona 1993), mírně upravený.

Med rozšleháme s cukrem, vejci a máslem. Přidáme obě mouky, nejlépe prosáté, smíchané již s práškem do pečiva a kořením. Propracujeme těsto, které zabalíme do fólie a necháme pár dnů v chládku - týden by mu neměl ublížit, ba naopak jen prospět, odvážlivci doporučují i měsíc, ale to já nejsem :-)

Určitě všichni víte, jak se válí těsto - že se podsypává hladkou moukou, abys to nelepilo, a že by mělo být stejně tlusté, aby se nám všechno rovnoměrně peklo... Vykrájenou zvířenu (ježek, kůň, prase, ovce a hlavně SOBI - letos máme sobí Vánoce!) i jiné patvary (hvězdičky, jablíčka, hrušky, srdíčka, houbičky - tedy to je můj kompletní výčet, v obchodech mají i horší věci:-)) klademe na plech, potíráme rozšlehaným vejcem a zdobíme mandlemi. Některé perníčky jsem nechala bez nich - na ty by měla přijít bílková poleva - bude-li mezi těma zkouškama chvilka času:-).

Pečeme v troubě vyhřáté na zhruba 175°C dozlatova... Po upečení jsou perníčky tvrdé, ale do dvou dnů by měly změknout.

No a takhle vypadá takový menší mikulášský balíček... Povšimnětě si SOBA - zcela vpravo uprostřed.

Tiramisu

Moje premiéra. Tolik jsem o tom slyšela. Kolik diskuzí na internetu jsem četla. Ten věčný spor - náhražky nebo originál? Dokonce si ani nepamatuji, kdy jsem "to skutečné" jedla. Nejspíš nikdy. V kavárnách taky bývají všelijak "šizené". Mamka ho dělá z ricotty. Taky moc dobré. A já?

Snad jsem trošku úchylná, ale v supermarketech nikdy nezapomenu nakouknout do "zlevněného koutku" s potravinami těsně před koncem záruční doby. Je to ideální způsob, jak si za levný peníz pochutnat na něčem ekluzivním, co si za studentský rozpočet normálně dovolit nemůžete:-) tentokrát měli v rakouském Sparu mascarpone, originál Itálie, za nádherné 2 ojra za 500g. To je skoro zadarmo:-))

Ta chuť byla úžasná! Úžasná hutnost čerstvě nadojené smetany... Chuť venkova... Snad bych byla schopná to sníst jen tak.

Příprava tiramisu je tak jednoduchá, až mě to samotnou zaskočilo. Prosím, aby případní taliánofilové brali ohled na můj recept a nerozčilovali se nad neitalskými surovinami.

Celý kelímek mascarpone jsem smíchala s jednou kysanou smetanou (15 % tuku, 180 g) a s odhadem 2 lžícemi rumu (tedy tuzemáku). Moučkového cukru jsem dala taky podle chuti - obecně nemusím přeslazené dezerty a navíc jsem počítala s cukrem na piškotech. Pěkně prošleháme.

Na dno vhodné nádoby, nejlépe hranaté mísy (já měla po ruce jen pekáč z varného skla...) naskládáme na dno cukrářké piškoty tak, aby ho pěkně zaplnily. Pěkně pomažeme krémem, snažila jsem se ho napasovat i do spár mezi piškoty. Vrstvička by měla být vyšší, aby se do ní dala zatlačit další vrstva piškotů (u které jsem skončila, poněvadž krému ubývalo:-)).

Druhé piškotky též pomažeme krémem až do jeho úplného vyčerpání :-)) Posypka hořkým kakaem je nezbytná!

Pak už jen zbývá počkat nejméně do druhého dne, aby se piškotky nasákly (povedlo se) a vytvořili kompaktní hmotu (nepovedlo se). A pak - mňam mňam mňam!

Brusinkové taštičky

Není pravda, že to začalo snídáním třešňové kapsy ze supermarketu. I když to byl ten konečný signál. Skutečný začátek ale zapříčinily brusinky.
Koupila jsem je k masovým kuličkám podle Šárky. Žel, jak jsem zjistila, málo bobulek a moc "marmelády" neodpovídalo mé ideální představě o pikantním doplňku. Za padesát kaček jsem teda čekala víc. Sladké sice byly dost, ale mazat si je na chleba mi přišlo poněkud barbarské.
A pak - heuréka! Zapeču je do lístkového těsta!

• zavařované brusinky
• jedno větší jablíčko
• borůvky (z mrazáku)
• vajíčko
• cukr krystal
• balíček listového těsta
• hladká mouka pod těsto

Listové těsto vyválíme do tenka a nožem nebo rádýlkem nařežeme na díly. Pokoušela jsem se o čtverce, které jsem chtěla přehnout do trojúhelníku, ale mnohem snadněji jdou obdélníčky. Na jednu půlku dáme na kousky nakrájené jablko (i se slupkou, pokud nní moc škaredá ;-), asi lžičku borůvek a lžičku zavařeniny - podle veikosti. Přidávala jsem i menší lžičku cukru. Okraje těsta potřeme rozšlehaným vajíčkem, přeložíme a ještě přitlačíme vidličkou (i přes tato důkladná opatření mi semtam zevnitř něco vyteklo...no co už). Skládáme na plech vyložený pečícím papírem. Vršek taštičky ještě potřeme vajcem a posypeme krystalem, pak pečeme dozlatova na 200°C.
Mňam mňam mňam...