Máslová mrkvička

Drze opakuje po Cuketkovi! A ještě se tím chlubí!

---

Nebylo to nic těžkého, ale při čekání na mrkvičku - ach matičko, muka, muka! Miluju vůni smaženého másla a když se přidal rozmarýn, čichové buňky se mi rozžhavily do běla.

Kaše naprosto obyčejná, přesto vymazlená, hebounká a nadýchaná. Taky se mi snad poprvé v životě povedlo brambory osolit tak akorát již při vaření!

Jestlipak se někdy odhodlám i na mrkvoto? :-)

Hummus poprvé (a rozhodně ne naposledy!)

Možná není úplně nejlepší strategií hostit návštěvu a na dotaz, co je to v té misce, bezelstně odpovídat: "Humus!" A pak se cítit dotčeně po reakci: "No, však to tak taky vypadá, jako pěkný humus!" Nicméně s přibývajícím večerem a ubývajícím vínem hosté zřejmě změnili názor (nebo dostali hlad?) a hummusové jednohubky taktéž ubývaly:-)

---

Recept jsem převzala od člověka zasvěceného a to jest od Rachada. Remcal do toho samozřejmě M. (JÁ jsem to jedl, JÁ vím, jak to má chutnat!) a i když se výsledek neblížil izraelskému, potažmo jordánskému originálu (tekutější, chutnal jinak a hlavně se do něj namáčela PITA!), aspoň uznal, že jíst se to dá. Vzhledem k tomu, že M. byl také původcem surovin z nejpotřebnější, a to jest tahini pasty, ani jsem mu do remcání moc neremcala:-)

A protože trošinku ulítávám na lilcích a zrovna nějaké doma byly (dokonce jeden vypěstovaný mojí babičkou - žlutý a tvrdý, přestože byl ve skleníku na jižní Moravě, asi jim přece jen naše podnebí nesvědčí) a taky jsem pro změnu koukla k Lucii, rozhodla jsem se spáchat něco podobného.

Stačilo jen ogrilovat plátky lilků

posolit, nandat trocha hummusu a zavinout...

Možná tahle v podstatě veganská chuťovka přijde k duhu na silvestrovské tabuli. Koneckonců, není nad to se pro změnu po Vánocích trochu odlehčit.

Tortilla de patatas - se špenátem a nivou

Loňská dovolená ve Španělsku byla přínosem i z hlediska gastronomického, jak se lze dozvědět tady. Třeba jsme zjistili, že tortilla na Pyrenejském poloostrově vypadá úplně jinak než u nás známější tortilla mexická. Dnes jsme si tuto bramborovo-vaječnou omeletu s mým milým konečně uvařili.

---

Potřebujeme:

• asi 3/4 kg nových brambor
• svazek špenátu
• cibuli
• trošku smetany na vaření
• 6 vajec
• kelímek zakysané smetany (150 g)
• půl hrnečku mléka
• 6 stroužků česneku
• 150 g nastrouhané nivy
• 100 g nastrouhaného sýra typu ementál
• sůl
• čerstvě mletý pepř
• mletý kmín
• olej

Mladé brambůrky bylo škoda loupat, pouze jsme je důkladně umyli a nakrájeli na kolečka o průměru necelého půlcentimetru. Dali jsme předvařit do osolené a mírně okmínované vody. Brambory by neměly být úplně měkké, po přivedení do varu necháme bublat max. 5 minut a slijeme.

Cibuli jsme nakrájeli na kolečka, zasmahli na pánvičce na oleji, přidali omytý a stonků zbavený špenát. Po jeho zavadnutí jsme zalili kapkou smetany a osolili.

Vajíčka jsme rozšlehali s trochou mléka, osolili, opepřili, přidali kysanku a prolisovaný česnek.

A šlo se vrstvit. Na dno skleněného pekáčku jsme naskládali vrstvu brambor, na ni rozprostřeli veškerý špenát, zalili trochou vaječné směsi a opět zaskládali bramborama. Na ně přišla pro změnu niva, kterou jsme zakryli opět bramborovými plátky. Na závěr jsme celé zalili vajíčky a strčili do středně vyhřáté trouby.

Vajíčka v teple krásně vyskočí. Ve chvíli, kdy jsou zcela zatuhnutá (ono ve středu to jde těžko poznat, ale vzhledem k přídavku mléka a smetany nemusíte mít strach, že budou příliš suchá, pobydou-li v troubě déle) zasypeme ementálským sýrem a necháme ho už jen rozpustit.

Dobrou chuť!

Zapečené houbové palačinky

A je tu recept na další výživný bezmasý pokrm! Aneb tak to vypadá, když se utrhne ruka s moukou... Nakonec docela lákavě, ne?

---

Začneme těstem na palačinky, což je jedna z mála sladkých věcí, které dělám od oka. Neobejdeme se bez:

• vajíčka
• mléka
• hladké mouky
• špetky soli
• lžíce oleje

Nejdříve rozšleháme vejce se solí a pak přiléváme mléko. Přibližně 1 vajíčko na půllitr mléka, jestli to takhle zpětně odhaduju správně. Stala se mi totiž ta nemilá věc, že při přisypávání mouky mi do mísy spadlo o hodně víc, než bylo původním záměrem, tudíž jsem byla nucena přilít mléko a přišlehnout ještě jedno vejce. Mouky dáme tolik, aby vzniklo tak akorát husté těstíčko - mělo by téct o něco málo pomaleji než olej. Z moc hustého se nepodaří udělat tenké palačinky a z moc řídkého se budou trhat. Na závěr prošleháme s trochou oleje. Těsto necháme aspoň půl hodiny odpočinout - mouka bude mít čas důkladně nasát tekutinu a případné chuchvalce se rozpustí. V mezičase není na škodu ještě párkrát promíchat.

Rozpálíme pánvičku - já používala nepřilnavou teflonovou, ale i přesto jsem vždy pomastila trochou oleje - vypečou se nám díky tomu krásně křupavé okraje. Nalijeme menší žufánek těsta a pečlivě ho rozlejeme do všech světových stran. Těsta raději dáme méně než více, v případě potřeby můžeme vždycky trochu přilít, což je lepší než pojídat tlustiskové placky:-) Ve chvíli, kdy horní povrch palačinky zcela ztuhne, je čas na otočení. Když se o to pokusíte dřív, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost stvoření jiného (jistě báječného) dezertu - trhance.

Upozorňuji, že smažení palačinek, jakkoli vypadá jednoduše, je nesmírně únavné. Je třeba neustále stát u plotny a kontrolovat. Jakmile se opovážíte na chvilku vzdálit, může na pánvi vzniknout silně karcinogenní záležitost. Takže trpělivost a hlídat!

Palačinky samozřejmě můžete sníst nasladko i naslano s libovolnou náplní (taková tuniská fíková marmeládka - mňam!), ale já se kvůli vzniklým přebytkům rozhodla část zapéct. A protože sezóna čerstvých dobrůtek začíná jen velmi pomalu, vybrala jsem cenově dostupné suroviny, které daly vzniku lahodné omáčce:

• pórek
• celer
• hrst sušených hub (předem namočených ve vodě)
• tuk na zasmažení (máslo, olej, sádlo - jak je libo)
• kelímek (150 g) kysané smetany
• vajíčko
• nastrouhaný sýr (Eidam)
• mletý kmín
• pepř
• sůl

Nejdříve zasmahneme kolečka pórku s na malé kostičky nakrájeným celerem. Když se rozvoní, zalijeme je houbama i s vodou, ve které se namáčely. Okořeníme a necháme povařit do změknutí celeru - můžeme podle potřeby dolít vodou. Odstavíme z plotny a vmícháme smetanu. Omáčka by měla být řidší, aby se palačinky měly v čem "topit". Po částečném zchladnutí vmícháme předem rozšlehané vejce, které se nesmí srazit. Na závěr jsem přidala i hrstku sýra.

A můžeme plnit palačinky. Lžící jsem z omáčky nabrala zeleninu s houbami, nandala na palačinku, stočila a šup do pekáčku. V hrnci mi tedy zbylo více tekutiny, kterou jsem na závěr palačinky zalila.

Zasypeme zbytkem sýra a zapečeme tak dlouho, dokud nevytvoří voňavou zlatavou kůrčičku:

Nu, a můžeme podávat! Nechte si chutnat!

Jarní lilkové vyletnění

Jaro je fajn - ale léto je lepší. Mé nadšení, že po půl roce jsem konečně mohla schovat zimní bundu a boty do hlubin mého šatníku! Nicméně, ačkoli kvetoucí kytičky a intenzivní sluneční záření přehodily moje duševní vyladění z fáze "zimní deprese" na "jarní optimismus", něco mi furt chybí - a tím je hromada čerstvé domácí zeleniny a ovoce! Babičku se mi podařilo přesvědčit k nasetí lilků, které miluju (rozhodně víc než v naší rodině preferované cukety, která se mi dřív protivila, jak se strkala do všeho včetně buchet...). Než nám lilek vyroste, nezbývá než koupit nějaký v supráči. Kombinace s rajčaty více než žádoucí! Nebudu zapírat, že k vaření jsem se volně inspirovala zde.

---

Nachystáme si:

• 2 pěkné lilky
• olej
• konzervu krájených rajčat
• zahuštěný rajčatový protlak
• česnek
• sůl
• čerstvé bylinky
• čerstvé rajče

Pro začátek nakrájíme lilky na stejně silné plátky, které z obou stran pečlivě osolíme a necháme je odpočinout - vypotit. Mezitím ale nezahálíme a otevřeme si konzervu rajčat, kterou vlijeme do hrnce. Přidáme česnek - část nakrájený na drobné kousky a část na úhledné plátečky a čerstvé bylinky. Já měla pouze libeček, zezačátku jsem měla strach, že jsem ho dala víc než dost, nicméně nakonec jeho vůně pěkně pronikla celým jídlem, takže to bylo akorát. Nakonec jsem přidala i trochu protlaku z tuby a maličko zředila vodou a nechala povařit.

Lilky pečlivě osušíme a na rozpálené pánvi smažíme na oleji dozlatova. Trvalo to docela dlouho a podotýkám, že lilky vcucnou dost oleje (z toho důvodu jsem použila obyč stolní a ne oliváč, jak by bylo jistě elegatnější... a ano, dražší). Jinak jsem ale do jídla už další olej nepřidávala.

Připravíme si zapékací mísu, na dno naskládáme lilky - smažením změknou, takže se dají krásně natvarovat, aby zaplnily všechny skulinky. Na ně rozložíme na plátky nakrájené čerstvé rajče (v sezóně domácích se s nimi samozřejmě můžeme rozšoupnout). Zalijeme polovinou omáčky. Další vrstva jsou opět lilky, na ně omáčku. A pak už hurá s tím do trouby. Pečeme do té doby, dokud se nám omáčka částečně neodpaří a na lilkách vznikne hustší rajčatová vrstvička - vypadá to takhle:

No a můžeme servírovat. Bílkoviny jsem dodala posypáním jemně naplátkovanou Gran Moravií. Možná vás překvapí, jak jsou lilky chuťově hutné - zbodla jsem k nim celou menší francouzskou bagetu!

Odlehčené risotto

Už si ani nepamatuju, kdy jsem tuto dobrůtku dělala poprvé, každopádně se stala mým oblíbeným jídlem. Kromě nutné cirka půlhodinky míchání u plotny se totiž jedná o baštu velmi chutnou, nenáročnou a rozmanitou. Postup přípravy jsem zde již popsala dříve.

---

Začátkem léta jsem měla po ruce čerstvé mladé cuketky, svazek bazalky a potřebovala jsem se zbavit zbytku sušených rajčat - ne naložených v oleji, ale pytlíkových:-)

Kombinace to byla vpravdě geniální. Tím geniálnější, že babička strávila předtím pár dnů v Římě. A předtím se vyptávala, co mi má teda dovézt. Můj požadavek zněl jasně - "parmiggiano regiano" a "pecorino". Babička věru netroškařila a dovezla sýrů snad přes kilo. Takže to, co vidíte nastrouhané nahoře (a nevidíte zamíchané v risottku) je pravý a nefalšovaný italský parmazán. Jupí!

Neváhejte a udělejte si tuto italskou dobrotu taky. Na rýži se dá šetřit (já používám pouze obyč kulatozrnnou a zatím si nikdo nestěžoval), ale dobrý hovězí vývar a kvalitní sýr vše posune do úrovně božské many. A přitom je to lehké jak facka, ne?

Letní hedvábné brambůrky

Venku už to bohužel na léto nevypadá, kalendářně prý ale stále trvá... Tímto receptem se vrátím do jeho samých počátků, kdy jsem ve zkouškovém období našla čas vařit a dokonce i fotit, ale na umístění receptu na blog síly nezbylo.

---

Když jsem přemýšlela, jak tento recept nazvat, vzpomněla jsem si na úžasnou chuť jídla vytvořenou jedinou, vcelku obyčejnou surovinou a napadlo mě ono slůvko "hedvábné". Zapečená zelenina je sázka na jistotu a s kapkou smetany povyšuje na vyšší level (bohužel i kaloricky:-)). Věřím, že ani masožrouti se ve své porci nebudou vrtat v marné snaze najít kousek masa!

Co si připravíme:

• nové brambory - bez nich by to opravdu nebylo ono:-)
• libovolnou zeleninu - nejlépe co uloupíte na zahrádce nebo na trhu
• hromadu oblíbených bylinek (bazalka, dobromysl, tymián, rozmarýn, libeček)
• olivový olej
• sůl
  
• a třešničku na dortu - 31% smetanu

Brambůrky pěkně omyjeme, odrhneme kartáčkem, odkrojíme všechna nepěkná místa a nakrájíme na silnější plátky. Připravíme si bylinkový olej - pro vlastníky třecí misky (o jejíž koupi už sakra dlouho boužel pouze přemýšlím) doporučuju zelenisko pěkně rozetřít s troškou soli právě v ní, já si zatím vystačila s ostrým nožem a vše jsem nadrobno nasekala. Zeleninu omyjeme a nakrájíme na větší kusy. V mojem pekáčku se objevily cukety (předem vypocené), mrkev, rajčata, cibule, česnek, paprika a zbytek kukuřice z konzervy.

Původně jsem si říkala, že z toho udělám úhledné vrstvičky, ale v průběhu pečení jsem se přesvědčila o nesmyslnosti tohoto počínání. Postačí tedy, když zeleninu do pekáče nějak tak poházíte. Pokapejte olejem s bylinkama a nakonec polijte smetanou (ale žádné plavání, na můj pekáč postačila asi půlka kelímku). Se solením to prosím nepřehánějte - beztak to není zdravé:-) Pekla jsem asi na 180°C tuším něco přes hodinu. Tady se hodí podotknout, že méně NENÍ více. Ve chvíli, kdy se vrchní vrstva připékala, pořádně jsem promíchala - zelenina se krásně obalila pečením zhoustlou smetankou a chutě se parádně smísily. Nebojte se brambůrky pořádně vypéct (neplést se spálit!). Na chuti se to projeví jen a jen pozitivně.

Ač jsem zbaštila jen tak, dovedu si jako přílohu představit kousek francouzské bagety, kterou se na závěr vytře všechna báječná zelenino-smetanovo-bylinková vypečená omáčka.

Čína tak trochu úplně bez masa

Proč si dělat čínu bez masa? Protože i bez něj je to dobré. A hlavně je to šupovka!

• rýže (dlouhozrnná, celozrnná, basmati... aneb proti gustu:-)
• kousíček másla
• nadrobno nasekaná cibule
• sůl
  
• mrkev
• bílá ředkev
• červená paprika
  
• celer - a to vše nakrájené na menší kousky
• sójová omáčka
• mletý zázvor
• olej
  

Začneme tím, že řádně propláchlou rýži zasmažíme na másle s cibulkou. Zalejeme vodou a to v poměru díl rýže na díl a půl vody. Osolíme a pod pokličkou vaříme doměkka.

Mezitím na oleji osmahneme nakrájenou zeleninu (pozor, papriku přidáváme až zcela nakonec). Zbožňuju jen mírně zkřehlou zeleninu, takže to s tou tepelnou úpravou zrovna nepřeháním :-) Papriku nechávám vyloženě jen prohřát. Zastříkneme sójovou omáčkou a okořeníme. Promícháme s horkou rýží a baštíme...

Pozn. 1: Kromě trochy soli na vaření rýže už žádnou nepřidávám. Sójovka je slaná ažaž.

Pozn. 2: Vřele doporučuju bílou ředkev: Zatímco syrová je pro mě nepříjemně hořká, i po delším tepelném opracování zůstane nádherně křehká a křupavá (v tomto stavu přežila i půlhodinový var v zeleninové polévce!).

Pozn. 3: Kdyby to nějaký zavilý masožrout nerozdýchal, tak masíčko připravíme tak, že nakrájíme kuřecí prsíčka, naložíme do sójové omáčky smíchané s mletým zázvorem, mletým kmínem, trochou solamylu a nasekaným česnekem. Přes noc to necháme odpočívat v ledničce, aby se nám masko natáhlo vůní a chutí koření. Postup přípravy je pak shodný, akorát prve osmahneme maso, pak teprve přidáme zeleninku...

Grilovaná zeleninka

Není nad sezónní suroviny z vlastní / babiččiny / sousedovy zahrádky. Sice ještě není boom, kdy nestačíte konzumovat a rajčatovo-okurkovo-paprikové saláty už vám lezou i ušima, ale až tento čas nastane, hodí se pro změnu zeleninu mírně tepelně opracovat. U takových cuketek je to přímo nutnost (a komu se chce obalovat s řízkama, že?).

Preferuju čisté, snadno rozpoznatelné chutě a jednoduchou úpravu jídla, takže cukinová sekaná a zeleninové karbanátky rozhodně nejsou pro mě. Objasním vám, na čem si dopopravdy pošmáknu!

• cuketa
• jiná zelenina vhodná ke grilování (rajče, paprika, kukuřičný klas...)
• utřený česnek
• olivový olej
• čerstvý dobromysl (nebo jiná oblíbená bylinka)
• sůl
• pepř
  

Začneme tím, že si umyjeme a na silnější plátky nakrájíme cuketu. pak ji posolíme a necháme "vypotit" - to je snad kuchyřský terminus technicus :-) - prostě počkáme, až pustí vodu, kterou otřeme utěrkou nebo ubrouskem.

Dobromysl (používám ten název radši než oregano - přijde mi přítulný a krásně česky znějící:-) rozsekáme a smícháme v hrníčku s česnekem, olivovým olejem, solí a čerstvě mletým pepřem.

Cuketu a zeleninu nakrájenou na přiměřené kusy (myslete na díry mezi mřížkami vašeho grilu! I když není probém grilovat na hliníkových mističkách) potřeme ochuceným olejem a hup s tím na gril. Grilujeme doměkka.

Můj fígl je kuchyňský pomocník firmy Bravo. Zeleninu pro více lidí byste sice dělali na desetkrát, ale pro jednu, dvě osoby je naprosto ideální. Na závěr jsem si k zelenině přihodila ohřát u mě doma naprosto mimořádně se vyskytující krevety (koupeny v Rakousku z důvodu blížícího se data trvanlivosti za pěkné jedno ojro/100g). Jak by řekli kluci v akci - luxusní.

Mexická omáčka

Recept na lehkou a pálivou omáčku je tak jednoduchý, že už to ani jednodušeji nejde :-).

* velká cibule
* 6 stroužků česneku
* půl kila čerstvých rajčat (nebo plechovka loupaných)
* červené fazole v konzervě (nebo bílé v tomatě, oboje je dobré)
* olej
* sůl
* pepř
* chili koření

Cibuli a česnek nasekané na kostičky osmažíme na oleji, solíme, přidáme koření a oloupaná, na větší kusy rozkrájené rajčata (tady je skryta nejpracnější část - loupání rajčat, kterou ušetříme použitím plechovkových). Necháme trošku rozvařit. Nakonec řidáme slité červené fazole nebo ty bílé i s omáčkou. Už pouze ohřejeme a podáváme třeba k Celozrnným plackám.

Celozrnné placky

Nasucho pečené placky zavánějí babiččinou chaloupkou. Pamatuji si, jak jsem jako docela malé díté jezdívala k prababičce a ona na plotně kamen opékala ty výtečné bramborové placky a pak je mazala domácí marmeládou...

Moje verze už vypadá trochu jinak: původně jsem nazývala tortilly, jenže recept a výsledná konzistence mají pramálo společného s mexickou kuchyní. Zvěme ony útvary tedy jednoduše kynuté celozrnné placky.

Těsto dělám tak od oka, takže recept bude taky jen přibližný:

Z asi deci a půl vlažné vody a čtrvrt kostky droždí si připravte kvásek. Přimíchejte trochu obyčejné hladké mouky. Po čtvrt hodině vytvořte těsto tužší konzistence přidáním celozrnné pšeničné hladké mouky. Nakonec přidejte sůl a olivový olej (mohlo ho být tak půl deci, tuším) a hezky vymíchejte. Sednite si k televizi a po asi čtvrthodinkách pod utěrkou kynoucí těsto hezky promíchávejte. Za hodinku (tedy čtyři promíchání) se připravte k pečení.

Na vál nebo stůl poprášený hladkou moukou frkněte kus těsta a trošku ho ještě zpracujte, aby nebylo tak lepivé. Máte-li váleček, je to výhoda, ale ověřila jsme si, že docela tenké placky se dají vytvořit i bez jeho nápomoci. Na velmi rozpálené teflonové pánvi opékejte, dokud se nevytvoří hnědé puchýře. Pak otočte, a až budou obě strany pěkně "opálené", můžeme jít na další.

Z uvedeného množství jsem měla pět placek, které jsou však velmi syté!

Následná konzumace může probíhat velice různě. Moje máti (rozmlsaná) si placky maže marmeládou. Já si včera k večeři vytahala zbytky z ledničky (smetanový jogurt + stroužek prolisovaného česneku + sůl + dobromysl, kukuřice z plechovky, okurka a ředkvičky na kostičky a balkánský sýr).

Absolutní delikatesa, kterou zbožňuje především Jiřínek a potom každý, kdo ji ochutnal, je Mexická omáčka.

Risotto s houbami

Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, nakolik je originální italské rizoto odlišné od toho českého (o blafu ze školní jídelny ani nemluvě), mi pořád vrtalo hlavou, jak to asi chutná? Teď už můžu říct, že dobře. I přesto, že recept jsem si opět malinko přizpůsobila.

Pro dvě osoby si nachystejte zhruba:

• 300 gramů kulatozrnné rýže (pro majetnější: můžete si sehnat i speciální odrůdy rýže na risotto)
• velikou cibuli
• větší kus másla
• hrst sušených hub
• sůl
• dvě deci dobrého bílého vína (opět dědečkova müllerka)
• 3/4 litru masového vývaru (drze jsem použila masox)
• dobrý tvrdý aromatický sýr (např. parmezán)

Začněme tím, že houby zalijeme v misce vroucí vodou a necháme asi půl hodinky odpočívat. Mezitím si můžeme oloupat a nadrobno nakrájet cibuli, rozehřát máslo a osmažit ji na něm dozlatova. Houby vymačkáme, rozkrájíme na menší (ale ne pidi) kousky a přidáme k cibulce. Osolíme. Másla by mělo být tolik, aby to v něm skoro plavalo.
Do kastrólu přidáme nepropláchnutou rýži a necháme ještě trochu zasmahnout. Potom tam frkneme skleničku vína a necháme zčásti vypařit, zčásti vsáknout.

Nyní nastává poněkud zdlouhavá a únavná práce. K ruce si přichystáme horký vývar a po žufánkách přilíváme vždy ve chvíli, kdy se dřívě přidaná tekutina již vsákla. Samozřejmě nesmíme zapomenou neustále míchat, aby nám na dne nevznikla nějaká nedobrá připálenina. Tento akt trvá zhruba 20 minut. Je dobré průběžne kontrolovat ochutnáváním stadium uvařenosti rýže. Ve chvíli, kdy je měkká, máme hotovo.

Tedy pardon, ještě ne. Musíme přidat sýr. Ten by se dle originálního receptu měl přimíchat do ještě horké rýžové kaše (odpusťte mi ten barbarský výraz...ale ono to tak fakt je! :-)). Já jsem si ho (z důvodu efektu jako v pohádce hrnečku vař a menšího množství sýra) nasypala až na talíři a taky to bylo moc dobrého.
Co se typu sýra týče, doporučují se takové ty parmazánové typy. Z českých napodobenin by byl optimální zástupce Gran Moravia. Plácla jsem se přes kapsu a koupila vynikající pecorino romano bronze z brněnského lahůdkářství Guspe... a nemělo to chybu!

Dodatek po nějaké době: Vyzkoušela jsme risotto s hráškem a výše zmiňovaným sýrem Gran Moravia... No, houbové je teda lepší, ale tak zase čerstvý hrášek od babičky :-)