Brasserie Avion

Vyhlášený prvorepublikový hotel bohužel nyní působí zvenčí poněkud omšele. Název zůstal. Avion. Architekt Bohuslav Fuchs.

Nachází se v Brně na ulici Česká.

Dole se nachází italská restaurace - Brasserie, kde jsme se dneska s kamarádkou, utahané z plavání, rozhodly navečeřet.

Prostředí je relativně příjemné, když pominete nešvar českých restaurací - ne právě nejtišeji puštěné rádio a místní specialitku - fotografie Karla Gotta, missek a bůhvíjakých ještě zrůd (ehm) na stěnách.

Číšník, postarší pán, mi připadal poněkud zmaten. K pití jsem si poručila malý Granát (přesně takhle byl uveden v jídelníčku) a on se zeptal, jestli "to je to černé". Ve finále to bylo docela jedno, protože mi ho stejně vůbec nedonesl.

K jídlu jsme chtěly sýrovou pizzu napůl. Prý účtují při rozpůlené pizze za každou půlku devadesát korun - no budiž, vyšlo to zhruba stejně tak jako tak.

Couvert (15 Kč, ke všem hlavním jídlům automaticky účtovaný) se skládal z pár plátků docela dobré bagetky a ochuceného česnekového másla. Za to máslo bych ruku do ohně nedala - cítila jsem v něm mírnou pachuť margarínu, přebitou kořením.

Pizza vypadala docela dobře, nevadí mi širší okraj vypečeného těsta, ale sýr (respektive sýry) byly jakési vodnaté, kromě pár míst s jiným, aromatičtějším druhem (nešlo lépe rozpoznat) ne příliš dobré chuti. Zato použitý protlak byl opravdu rajčatový, z kousky, ten musím pochválit.

Jinak jsme se shodly, že (kór za ty peníze) mohla být pizza mnohem lepší a že u nás v Mikulově dělají určitě mnohem lepší (o tom taky někdy povykládám).

Takže jsem zase nadlouho z restaurací vyléčená a z Brasserie v Avionu obzvlášť...

Vkládám i odkaz na stránky, ale nemají je zrovna moc aktualizované...

Čína tak trochu úplně bez masa

Proč si dělat čínu bez masa? Protože i bez něj je to dobré. A hlavně je to šupovka!

• rýže (dlouhozrnná, celozrnná, basmati... aneb proti gustu:-)
• kousíček másla
• nadrobno nasekaná cibule
• sůl
  
• mrkev
• bílá ředkev
• červená paprika
  
• celer - a to vše nakrájené na menší kousky
• sójová omáčka
• mletý zázvor
• olej
  

Začneme tím, že řádně propláchlou rýži zasmažíme na másle s cibulkou. Zalejeme vodou a to v poměru díl rýže na díl a půl vody. Osolíme a pod pokličkou vaříme doměkka.

Mezitím na oleji osmahneme nakrájenou zeleninu (pozor, papriku přidáváme až zcela nakonec). Zbožňuju jen mírně zkřehlou zeleninu, takže to s tou tepelnou úpravou zrovna nepřeháním :-) Papriku nechávám vyloženě jen prohřát. Zastříkneme sójovou omáčkou a okořeníme. Promícháme s horkou rýží a baštíme...

Pozn. 1: Kromě trochy soli na vaření rýže už žádnou nepřidávám. Sójovka je slaná ažaž.

Pozn. 2: Vřele doporučuju bílou ředkev: Zatímco syrová je pro mě nepříjemně hořká, i po delším tepelném opracování zůstane nádherně křehká a křupavá (v tomto stavu přežila i půlhodinový var v zeleninové polévce!).

Pozn. 3: Kdyby to nějaký zavilý masožrout nerozdýchal, tak masíčko připravíme tak, že nakrájíme kuřecí prsíčka, naložíme do sójové omáčky smíchané s mletým zázvorem, mletým kmínem, trochou solamylu a nasekaným česnekem. Přes noc to necháme odpočívat v ledničce, aby se nám masko natáhlo vůní a chutí koření. Postup přípravy je pak shodný, akorát prve osmahneme maso, pak teprve přidáme zeleninku...

Nejlepší perníčky!

Které? No přece ty moje! Léty osvědčené, rovnou z dvojité dávky pečené, protože jedna je mááááálo :-)

V rámci zachování adventního veselí přidám historku k dobru. Tedy, z té situace mi nejdřív do smíchu nebylo. Totiž - trouba v našem novém bytě byla předchozími nájemníky řekněme velmi znečištěna. Uvést ji do používatelného stavu mi zabralo hromady času a sil, znečištěné plechy jsem tedy vyhodila a dovezla si nové od babičky.

Když byly oba zaplněny syrovýma perníčkama těšícíma se na zahřátí v troubě, nastala zrada - trouba na ně nebyla proporčně připravena. Čili se tam nevešly. Po desetiminutovém zkoušení všemi směry jsem jeden plech (ten menší asi :-)) umístila na jediné možné místo - úplně dospod, na dno. Pečící program jsem uzpůsobila vypnutím spodního ohřevu a zapnutím horkovzuchu.

S mírnými ztrátami na životech aneb prase upadlé z pečícího papíru přenášeného na horký plech právě vytáhnutý z trouby, ze kterého byl sejmut druhý pečící papír s prasaty již upečenými... se to nakonec dalo :-D

A teď k slibovanému receptu!

Dvojitá dávka na moc moc perníčků (ve chvíli, kdy je pečete... Jakmile je komukoli nabídnete, je jich nějakým záhadným kouzlem málo :-))

• 250g rozehřátého medu
• 160g cukru
• 100g másla - rozpuštěného
• 4 vajca
• 400g hladké mouky
• 400g celozrnné žitné mouky
• jeden prdopeč
• balíček perníkové koření - koupená směs (myslím Kotányi, ale podle mě jsou všechny na stejný způsob bez markantních rozdílů:-) bylo toho 25g
• na potření rozšlehanéí vajíčko
• a na ozdobu mandlové lupínky - nebo půlené mandličky - nebo bílá poleva
  

Podotýkám, že recept je z Vánoční kuchařky od Věry Mikulové a Marty Haiklové (dona 1993), mírně upravený.

Med rozšleháme s cukrem, vejci a máslem. Přidáme obě mouky, nejlépe prosáté, smíchané již s práškem do pečiva a kořením. Propracujeme těsto, které zabalíme do fólie a necháme pár dnů v chládku - týden by mu neměl ublížit, ba naopak jen prospět, odvážlivci doporučují i měsíc, ale to já nejsem :-)

Určitě všichni víte, jak se válí těsto - že se podsypává hladkou moukou, abys to nelepilo, a že by mělo být stejně tlusté, aby se nám všechno rovnoměrně peklo... Vykrájenou zvířenu (ježek, kůň, prase, ovce a hlavně SOBI - letos máme sobí Vánoce!) i jiné patvary (hvězdičky, jablíčka, hrušky, srdíčka, houbičky - tedy to je můj kompletní výčet, v obchodech mají i horší věci:-)) klademe na plech, potíráme rozšlehaným vejcem a zdobíme mandlemi. Některé perníčky jsem nechala bez nich - na ty by měla přijít bílková poleva - bude-li mezi těma zkouškama chvilka času:-).

Pečeme v troubě vyhřáté na zhruba 175°C dozlatova... Po upečení jsou perníčky tvrdé, ale do dvou dnů by měly změknout.

No a takhle vypadá takový menší mikulášský balíček... Povšimnětě si SOBA - zcela vpravo uprostřed.

Návrat ztracené kuchařky

Dva měsíce blogerské nečinnosti. Dva měsíce zaplněné stěhováním, nástupem do školy, učením, vstáváním na cvika od nemožných sedmi hodin ráno a trajdáním mezi samým jihem Moravy, Brnem a východními Čechami. Dva měsíce, po které se se svými spolubydlícími a našimi rodinami snažíme naše obydlí změnit ze řemeslníky a předchozími nájemci zabordeleného bytu v alespoň obyvatelné, nyní již vypucírované hnízdečko.

Místo dvouplotýnkového vařiče a mikrovlnky mám velikou kuchyň i s elektrickou horkovzdušnou troubou, kterou postupně zaplňuju kuchařskými nezbytnostmi. První ochutnávkou je tiramisu a slibuji, že další dobrůtky na sebe nenechají rozhodně tak dlouho čekat!

Tiramisu

Moje premiéra. Tolik jsem o tom slyšela. Kolik diskuzí na internetu jsem četla. Ten věčný spor - náhražky nebo originál? Dokonce si ani nepamatuji, kdy jsem "to skutečné" jedla. Nejspíš nikdy. V kavárnách taky bývají všelijak "šizené". Mamka ho dělá z ricotty. Taky moc dobré. A já?

Snad jsem trošku úchylná, ale v supermarketech nikdy nezapomenu nakouknout do "zlevněného koutku" s potravinami těsně před koncem záruční doby. Je to ideální způsob, jak si za levný peníz pochutnat na něčem ekluzivním, co si za studentský rozpočet normálně dovolit nemůžete:-) tentokrát měli v rakouském Sparu mascarpone, originál Itálie, za nádherné 2 ojra za 500g. To je skoro zadarmo:-))

Ta chuť byla úžasná! Úžasná hutnost čerstvě nadojené smetany... Chuť venkova... Snad bych byla schopná to sníst jen tak.

Příprava tiramisu je tak jednoduchá, až mě to samotnou zaskočilo. Prosím, aby případní taliánofilové brali ohled na můj recept a nerozčilovali se nad neitalskými surovinami.

Celý kelímek mascarpone jsem smíchala s jednou kysanou smetanou (15 % tuku, 180 g) a s odhadem 2 lžícemi rumu (tedy tuzemáku). Moučkového cukru jsem dala taky podle chuti - obecně nemusím přeslazené dezerty a navíc jsem počítala s cukrem na piškotech. Pěkně prošleháme.

Na dno vhodné nádoby, nejlépe hranaté mísy (já měla po ruce jen pekáč z varného skla...) naskládáme na dno cukrářké piškoty tak, aby ho pěkně zaplnily. Pěkně pomažeme krémem, snažila jsem se ho napasovat i do spár mezi piškoty. Vrstvička by měla být vyšší, aby se do ní dala zatlačit další vrstva piškotů (u které jsem skončila, poněvadž krému ubývalo:-)).

Druhé piškotky též pomažeme krémem až do jeho úplného vyčerpání :-)) Posypka hořkým kakaem je nezbytná!

Pak už jen zbývá počkat nejméně do druhého dne, aby se piškotky nasákly (povedlo se) a vytvořili kompaktní hmotu (nepovedlo se). A pak - mňam mňam mňam!

Houbovka

No, možná to měla být bramboračka. Já ani nevím. Měly tam být houby a brambory. A toto vzniklo. Nejlépe mi chutná 4. den po uvaření.... Vážně! :-))

Hlavní impuls byl, že tatínek si vyjel na Vysočinu a narozdíl ode mě o dovolené v Jeseníkách prokázal jistý houbařský um a pár kousků z říše Funghi dovezl...a nabídl. Vybrala jsem si 4 pěkné křemenáče.

Houby nakrájíme na větší kusy a zasmahneme na másle s trochou oleje. Okořeníme kmínem, přidáme na nepříliš drobné kusy nakrájenou cibuli. Moje finta fň je zeleninová základ od babičky ve skleničce (mrkev, celer a petržel najemno a zavařit). Tož toho pár lžiček jsem taky dala. Vše orestujeme se lžící hladké mouky a zalejeme vodou. Dvě velké brambory nakrájíme na menší kousky a povaříme do měkka. Že je jejich sezóna, přihodila jsem pár celých rajčátek. Vhodné je též přidat nějaké zelenisko (libeček a petržel). A těsně před podáváním moje třešnička na dortu... Tím je utřený česnek - dle libosti. Což je u mě víc než míň. Samozřejmě, pak to chce do druhého dne sexuální abstitenci, popř. partnera zlákat též ke konzumaci :-D.

Dobrou chuť!

televizní kuchařínek

Znáte TV GUSTO? Já už ano. Tak jsem si u babičky proklikávala kabelovou televizi, až jsme narazila na tenhle německý kuchařský kanál.

Byl tam docela mladý chlap ve sportovní mikině a dělal jakési zdravé jídla. První byla polévka minestrone s fazolama, no jalové až haňba, nicméně Pan Kuchař to nazýval ein tolles Eintopf. Svou praktičnost ukázal ve chvíli, kdy polívčičku nabíral žufánkem do talíře, který byla na opačném konci pracovní plochy. Že by si talířek zvedl a přidržel si ho u hrnce ho nenapadlo. Muhehe.

Potom dělal zase cosi fazolové s hovězím masem. Co jsem hleděla, že cibuli sekal úplně nadrobno, ale kousek zvíci dobrých tří centimetrů vyhodil, poněvadž už by se mu to asi těžko krájelo. Takové plýtvání surovinami. Taky mě zaráželo, že vaří v jednom kastrolu, ale hned vedle něj má druhý...? A pak nám ukázal svou fintu fň. První kastrol přikryl poklicí z druhého, který nám tak odhalil již uvařené jídlo... Měl ho tam hold předchystané :-) tak takovýto fígl ještě neumím.

Asi jste poznali, že mě pán zrovna neoslovil, a jako závěrečné rýpnutí podotknu, že petrželku na zdobení toho masového čehosi krájel na tom samém prkýnku a tím samým nožem, které předtím použil na syrové maso. No, koneckonců, já to jíst nebudu.

Grilovaná zeleninka

Není nad sezónní suroviny z vlastní / babiččiny / sousedovy zahrádky. Sice ještě není boom, kdy nestačíte konzumovat a rajčatovo-okurkovo-paprikové saláty už vám lezou i ušima, ale až tento čas nastane, hodí se pro změnu zeleninu mírně tepelně opracovat. U takových cuketek je to přímo nutnost (a komu se chce obalovat s řízkama, že?).

Preferuju čisté, snadno rozpoznatelné chutě a jednoduchou úpravu jídla, takže cukinová sekaná a zeleninové karbanátky rozhodně nejsou pro mě. Objasním vám, na čem si dopopravdy pošmáknu!

• cuketa
• jiná zelenina vhodná ke grilování (rajče, paprika, kukuřičný klas...)
• utřený česnek
• olivový olej
• čerstvý dobromysl (nebo jiná oblíbená bylinka)
• sůl
• pepř
  

Začneme tím, že si umyjeme a na silnější plátky nakrájíme cuketu. pak ji posolíme a necháme "vypotit" - to je snad kuchyřský terminus technicus :-) - prostě počkáme, až pustí vodu, kterou otřeme utěrkou nebo ubrouskem.

Dobromysl (používám ten název radši než oregano - přijde mi přítulný a krásně česky znějící:-) rozsekáme a smícháme v hrníčku s česnekem, olivovým olejem, solí a čerstvě mletým pepřem.

Cuketu a zeleninu nakrájenou na přiměřené kusy (myslete na díry mezi mřížkami vašeho grilu! I když není probém grilovat na hliníkových mističkách) potřeme ochuceným olejem a hup s tím na gril. Grilujeme doměkka.

Můj fígl je kuchyňský pomocník firmy Bravo. Zeleninu pro více lidí byste sice dělali na desetkrát, ale pro jednu, dvě osoby je naprosto ideální. Na závěr jsem si k zelenině přihodila ohřát u mě doma naprosto mimořádně se vyskytující krevety (koupeny v Rakousku z důvodu blížícího se data trvanlivosti za pěkné jedno ojro/100g). Jak by řekli kluci v akci - luxusní.

Jahůdky v ledu

Mám ráda léto. Zbožňuju čerstvé ovoce z babiččiny zahrádky. Můj největší hřích je obžerství!

• ledové kostky (asi 4 na porci)
• mražené jahody
• citronová šťáva
• cukr moučka
• ledová minerálka na dolití

Máte-li k dispozici tyto ingredience, vytvořte si ten nejlepší jahodový sorbet na světě. Nebo spíš ovocnou tříšť. Nebo taky extra chlazené jahůdkové pití s kupou ledu. Tak mě napadá, co su to za kuchaře, když ani nevím, co jsem to vlastně připravila? :-)

Pracujete-li s čertvým ovocem, je záhodno dát so ho předem zmrazit. Já využila babiččiny předpřipravené namixované mražené jahody s cukrem. Finta fň číslo jedna.

Do mixéru naházíme led a pěkně ho rozcupujeme na miniaturní tříšť. Zakapeme citronem a přidáme zmrzlé ovoce a cukr. Mixujeme. Vzniklé ledové cosi se nalepí na stěny mixéru. Využijeme fintu fň číslo dvě - přilijeme trošku vychlazené minerálky. Mixujeme. Lžičkou oškrábeme opět přilepenou ledovou hmotu. Mixujeme. Že by už to bylo? Zrychlený přesun do skleniček na šampaňské!

Ovocnou tříśť pěkně dolejeme minerálkou, na parádu přidáme lísteček meduňky a samozřejmě usrkáváme brčkem. Tak tomu říkám prázdniny!

Mátové masíčko s pečenýma bramborama

Když mi babička nadšeně vyprávěla, co všechno za zelenisko jí na zahrádce roste, řekla jsem si, že se toho musí trošku zneužít. Libeček je můj oblíbenec - do polévky ho hážu po hrstech, tak proč ho nehodit i na maso a brambory. O mátě už jsem taky ledasco slyšela, a nedalo mi tedy, abych neozkoušela, jak si bude rozumět s vepřovou kýtou.

Rozuměli si moc dobře i s našimi chuťovými pohárky :-)

Marináda na maso:

• šťáva z 1 citronu
• černý mletý pepř
• celý pepř a pár kuliček nového koření rozdrtit paličkou na maso
• mleté chili
• špetka provensálského koření
• sůl
• čertsvý libeček a máta - nasekat
• olivový olej

Vše smícháme dohromady a ve směsi důkladně obalíme plátky masa. Necháme do druhého dne odpočívat v lednici, poté opékamé už bez dalšího oleje na rozpálené teflonové pánvi.

Jako přílohu jsem uvařilo-upekla nové brambory. I se slupkou je důkladně omyjeme a rozkrájíme na čtvrtky. Asi deset miut si je předvaříme, aby mírně změkly.

V míse rozmícháme olivový olej s kořením na americké brambory (toho jen tak decentně) a nasekaným libečkem (ano, zase ten libeček) a ve směsi důkladně obalíme scezené brambory. Rozrpostřeme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme při 200°C doměkka. Ná závěr můžeme ještě dodat barvu zapečením pod grilem :-)

Podáváme s masíčkem a nějakou tou zeleninkou. Hlávkovému salátu se daří jak na zahrádkách, tak v obchodech :-) Dobrou chuť!

Ledový čaj

Je konec května a naši zemi zachvátila první vlna tropicých veder. Je nutné řádně dodržovat pitný režim, ale co pořád pít? Slazené limonády jsou nezdravé a obyčejná voda se omrzí...

Není nad doma poctivě vyrobený osvěžující ledový čajík! Zapátrejte po bylinkách na zahrádce. Na 1,5 litru vody bude třeba:

• vrchovatá lžička černého (nebo zeleného čaje)
• 2 pytlíky dobrého ovocného čaje (Teekanne lesní směs)
• 4 lístky meduňky
• 1 - 2 lístky máty
• lžička medu
• troška citronové šťávy
  
• kolečko citronu a lístek meduňky na parádu

Vřelou vodou zalijeme čaje a bylinky. Necháme asi 10 minut louhovat, pak slijeme. Když můžeme čaj označit slovem "teplý", rozmícháme v něm lžičku medu. Ve chvíli, kdy je čaj už jen vlažný, dáme řádně chladit do ledničky (nebo - což je sice jednodušší, ale zase se nám to naředí - přihodíme si kostky ledu). Před podáváním kápneme trošku citronu a ozdobíme.

Dalamánky

To jsem si tak jednou vykračovala po obchůdku se zdravou výživou a z náhlého popudu jsem za velmi lidovou cenu 14 Kč (v době, kdy obyčejná mouka stojí i 15 korun) koupila kilové balení celozrnné žitné mouky. Na internetu jsem pak hledala recepty a zvolila mezi nimi tenhle.

Nicméně, chlebík se nakonec proměnil v ochucené dalamánky. K postupu mám po vyzkoušení několik výhrad - i přesto jsem s výsledkem mé snahy spokojená.

Tedy: nejdříve jsem si do 100 ml vlažné vody rozdrobila droždí, rozmíchala s troškou cukru a nechala odstát. Autor receptu uvádí, že stačí nechat prokvasit 5 minut, ale příště bych si kvásku tak na půl hodiny nevšímala.

Pak jsme odvážila 150 g hladké a 400 g celozrnné žitné mouky, prosila do mísy spolu se lžící soli a přidala kmín. Přilila jsem kvásek a 200 ml vody se lžící octa. S těstem jsme nejdřív bojovala vařečkou, ale vzhledem k jeho hustotě mi to moc nešlo - přišel na řadu vál a ruční hnětení. Nebylo třeba podsypávat moukou, těsto mělo nelepivou hladkou konistenci a práce s ním byla nádherně uklidňující.

Vznikl mi takovýto pomilováníhodný bochánek :-D.

Ten jsem vrátila do mísy, přikryla utěrkou a nechala při pokojové teplotě 2 hodiny kynout. Propříště bych dobu kynutí též prodloužila - jak říkal můj všeznalý děda, těsto by mělo nabýt aspoň dvakrát!

Těsto jsem rozdělila na tři díly. Jeden už jsem pouze prohnětla, vytvarovala dva dalamánky, shora dvakrát nařízla a položila na plech vyložený pečícím papírem.

Druhý díl těsta jsem malinko rozplacatila, doprostřed dala na kolečka pokrájené odkapané plněné olivy a zapracovávala. Olivy ale bohužel zůstaly stále dost vodové, bylo potřeba podsypat (hladkou) moukou. Nakonec se mi ale také podařilo vytvarovat dva olivové bratříčky :-)

Třetí várka těsta byla ochucena sušeným granulovaným česnekem, sušeným oreganem a bazalkou. Tentokrát žádná kozistenční změna nenastala :-) Dalamánky skončily naříznuté na plechu vedle kamarádů.

Chvilku jsme je ještě nechala nakynout, pak jsem je potřela slanou vodou (lžička soli na 300 ml vody), neochucené posypala kmínem a solí, česnekové pouze solí a olivové nechala jen tak.

V na 250°C vyhřáté troubě, na jejímž dně stál kastrólek s vodou, jsem pekla 15 minut. Pro příště bych dobu prodloužila tak, aby povrch dalamánků začal hnědnout.

Poté jsem vytáhla z trouby, pomazala slanou vodou a vrátila zpět. Teplota byla snížena na 160°C.

Pekla jsem další skoro hodinu. Chce to po očku hlídat, aby se nám chlapečci moc nevybarvili :-)

Po vytáhnutí z trouby ještě horké naposledy potřeme slanou vodou a necháme chladnout.

K fázi vychladnutí u nás nějak nestihlo dojít... S babičkou a dědečkem jsme se na dalamánky vrhli a ochutnávali... A ochutnávali...

Snídaně na vidličku

Když se člověk vzbudí v jedenáct ráno, rád si spojí dvě jídla do jednoho - aneb komu by se chtělo zas vařit... Teplá snídaně, která je navíc velmi vydatná, zasytí na hodně dlouho. V anglofonních zemích se tomu říká brunch - spojení slov breakfast a lunch. "Pravý" brunch by měl asi trvat déle a skládat se z více chodů, ale hlavně plní účel přechodu mezi snídaní a obědem.

Vajíčka na všechny způsoby jsou evergreen studentských bytů, starých mládenců a těch, kteří neradi postávají u plotny. Zasytí a snadno splní funkci "teplého" jídla. Tak teda do toho!

• 2 vajca
• pár plátků pikantní klobásky
• tři malé lžičky kukuřice
• jedno rajčátko
• troška oleje
• tvrdý sýr (eidam, ementál...)
• sůl a pepř na dokořenění

Njedříve si na pánvičce na trošce oleje osmahneme klobásku, přidáme na plátky nakrájené rajče (typicky anglické, že? Miluju teplá rajčata), otočíme a rozklepneme vajca. Bílek zasypeme kukuřičkou, poklademe plátky sýra a přiklopíme pokličkou. Za pět minut můžeme podávat - nejlépe s nějakým dobrým pečivem...

Špenátové vrtulky

Bleskovka. Na dvě porce potřebujeme:

• 200g suchých vrtulí
• čerstvé listy špenátu - asi dvě hrsti, hodně ztratí na objemu
• čtyři stroužky česneku (pro česnekomilovníky, jinak méně :-)
• malá cibule
• půl kelímku tučeného bílého jogurtu (tj. asi 75 g)
• tři žampionky
• pár plátků šunky (likvidace zbytků :-)
• pepř
• sůl
• máslo a olej
• na posypání sýr typu parmazán
  

Dva stroužky česneku a cibulku nakrájíme nadrobno, spolu s houbičkama na plátky a šunkou na kostičky osmažíme, přidáme lístky špenátu, okořeníme, přidáme 2 stroužky prolisovaného česneku. Plotýnku vypneme a na závěr necháme je prohřát jogurt. Smícháme s uvařenýma těstovinkama a na talíři sypeme sýrem... Je to mňamka!

Smetanové těstoviny s rybkou

Nevím, jak u vás, ale my jsme vždycky jídávali rybu pouze s některou úpravou brambor. Nic jiného nepřicházelo v úvahu (pominu-li tuňáka zamíchaného do salátu :-)). Jednoho dne ale brambory nebyly. Tak jsem řekla, že bude filé s těstovinama. Nevěřícné pohledy mě utvrdily v tom, že je potřeba toto dogma zlomit! Ale copak můj Jiřík, ten slupne všechno :-)

• tresčí filé
  
• koření na ryby
• bílý mletý pepř
• citron
• máslo na smažení (vím,že je to nezdravé, ale zase je to moc dobré)

Kousky filé okořeníme (měla jsem 2 druhy rybího koření i se solí) a pokapeme citronem. Zvolna smažíme na rozpuštěném másle. Trvá to je chvilinku.

• smetana na šlehání
• velká cibule
• olej
• sůl
• bazalka
• sýr s modrou plísní (niva)
• oblíbené těstoviny

Na oleji osmažíme cibulku nakrájenou nadrobno, zalejeme smetanou (můžeme malinko rozředit), osolíme, přidáme bazalku. Do zahřáté omáčky nadrobíme sýr a necháme ho (alepsoň částečně) rozpustit. Promícháme s horkými těstovinami uvařenými na skus.

Na talířek si naložíme těstoviny s rybičkou, kterou ještě zakápneme citronem, a vesele dlabeme. Sami uznáte, že je to delikátní kombinace!

Mexická omáčka

Recept na lehkou a pálivou omáčku je tak jednoduchý, že už to ani jednodušeji nejde :-).

* velká cibule
* 6 stroužků česneku
* půl kila čerstvých rajčat (nebo plechovka loupaných)
* červené fazole v konzervě (nebo bílé v tomatě, oboje je dobré)
* olej
* sůl
* pepř
* chili koření

Cibuli a česnek nasekané na kostičky osmažíme na oleji, solíme, přidáme koření a oloupaná, na větší kusy rozkrájené rajčata (tady je skryta nejpracnější část - loupání rajčat, kterou ušetříme použitím plechovkových). Necháme trošku rozvařit. Nakonec řidáme slité červené fazole nebo ty bílé i s omáčkou. Už pouze ohřejeme a podáváme třeba k Celozrnným plackám.

Celozrnné placky

Nasucho pečené placky zavánějí babiččinou chaloupkou. Pamatuji si, jak jsem jako docela malé díté jezdívala k prababičce a ona na plotně kamen opékala ty výtečné bramborové placky a pak je mazala domácí marmeládou...

Moje verze už vypadá trochu jinak: původně jsem nazývala tortilly, jenže recept a výsledná konzistence mají pramálo společného s mexickou kuchyní. Zvěme ony útvary tedy jednoduše kynuté celozrnné placky.

Těsto dělám tak od oka, takže recept bude taky jen přibližný:

Z asi deci a půl vlažné vody a čtrvrt kostky droždí si připravte kvásek. Přimíchejte trochu obyčejné hladké mouky. Po čtvrt hodině vytvořte těsto tužší konzistence přidáním celozrnné pšeničné hladké mouky. Nakonec přidejte sůl a olivový olej (mohlo ho být tak půl deci, tuším) a hezky vymíchejte. Sednite si k televizi a po asi čtvrthodinkách pod utěrkou kynoucí těsto hezky promíchávejte. Za hodinku (tedy čtyři promíchání) se připravte k pečení.

Na vál nebo stůl poprášený hladkou moukou frkněte kus těsta a trošku ho ještě zpracujte, aby nebylo tak lepivé. Máte-li váleček, je to výhoda, ale ověřila jsme si, že docela tenké placky se dají vytvořit i bez jeho nápomoci. Na velmi rozpálené teflonové pánvi opékejte, dokud se nevytvoří hnědé puchýře. Pak otočte, a až budou obě strany pěkně "opálené", můžeme jít na další.

Z uvedeného množství jsem měla pět placek, které jsou však velmi syté!

Následná konzumace může probíhat velice různě. Moje máti (rozmlsaná) si placky maže marmeládou. Já si včera k večeři vytahala zbytky z ledničky (smetanový jogurt + stroužek prolisovaného česneku + sůl + dobromysl, kukuřice z plechovky, okurka a ředkvičky na kostičky a balkánský sýr).

Absolutní delikatesa, kterou zbožňuje především Jiřínek a potom každý, kdo ji ochutnal, je Mexická omáčka.

Z jednoho hrnce

Nemusíte být zrovna studenti na kolejích, kteří eliminují počet zašpiněného nádobí na minimum. Občas postačí vrozená lenost a absence myčky v domácnosti...
Donekonečna se ale nelze řídit oblíbeným ponoukáním ke konzumaci tekutého chleba, totiž že hlad je převlečená žízeň...
Tak si uvaříme těstovinky z jednoho hrnce!
Pro jednu osobu

• 2 - 3 hrsti těstovin
• dvě lžíce smetanového jogurtu
• dvě lžíce kukuřice
• troška olivového oleje
• 2 plátky šunky, na malé kostičky nakrájené
• 2 utřené stroužky česneku
• špetka soli
• koření italská jídla (milánská směs)
• sušený parmazán na posypání

Těstoviny (na tvaru nezáleží, mně se líbí penne:-)) uvaříme na skus. Vodu slijeme přes síto, ale nenecháváme příliš odkapat a vrátíme je do hrnce a rovnou s ním na plotnu. Přikápneme olivový olej, trošku osolíme, okořeníme, přidáme česnek (pro slabší povahy pouze jeden stroužek), kukuřici i šunku a malinko osmažíme. Plotýnku vypneme a přidáme dvě lžíce tučného jogurtu nebo kysané smetany (mmch, kdo mi vysvětlí rozdíl mezi jogurtem s 10% tuku a zakysanou smetanou s 10% tuku?). Krátce prohřejeme. Na talíři sypeme sušeným (či čerstvým) sýrem.

Houbové biftečky

Znáte tu písničku od Buty?
"Maso, to je ten nejdokonalejší pocit..."
Ano, je. Zvláště, pokud se jedná o pořádný libový kus masa s pikantní všeobjímající omáčkou...

• pořádný kus libového vepřového masa - kotleta, plec
• hořčice
• olej
• šťáva z půlky citrónu
• směs oblíbeného koření a sůl
• hrst sušených hub
• dvě lžíce hladké mouky
• horká voda

Pozor, vzhledem k nutnosti naležení masa začněte připravovat aspoň večer dopředu! Maso si nakrájejte na přiměřeně tlusté biftečky a přes igelitový pytlík rozklepejte. Přebytečný tuk raději odkrojte - nebo aspoň bifteček nakrojte, aby se nezkrabatil. Nejlépe do plastové nádoby s víkem si připravte marinádu (podle množství masa) - olej, hořčici, citronovou šťávu a sůl smíchejte na kašičku. Přidejte oblíbené koření - nebojte se experimentovat a smíchat více druhů dohromady! Klasika je černý a bílý pepř. Není špatné koupit barevný pepř v celých kuličkách a ty pak je trošku rozklepat, aby zůstaly větší kousky. Výborné jsou směsi na steaky, grilovací koření... V létě se dají použít bylinky ze zahrádky, zkuste i sušené italské nebo provensálské bylinky. Zalovte v ledničce pro sójovou, rybí nebo chilli omáčku. Fantazii se meze nekladou, ale je lépe držet se hesla všeho s mírou. Takto připravená marináda na maso se dá využít i pro letní grilování. Plátky masa v ní důkladně obalíme, zakryjeme víkem a uložíme do ledničky.

Moje babička si takhle připravuje bifteky i dva týdny předem. Finta je v tom, že plátky masa na sebe upěchujeme do jedné roviny a zalijeme olejem tak, aby nad ním byla aspoň centimetrová vrstva. Tím zabráníme přístupu vzduchu a maso se nezkazí, nehledě na to, že vstřebá všechy vůně a chuti a úplně se rozplývá na jazyku.

Na pánvi si rozpálíme olej a plátky masa opékáme na středním plameni. Kdyby se na dně náhodou objevily přípečky, nebojme se trochu podlít vodou. Když jsou biftečky propečené, odložíme je a snažíme se udržet v teple. Výpek na pánvi doplníme zbytkem marinády, zaprášíme moukou a přilijeme horkou vodu. Vše rozmícháme na hnědou omáčku. Pak přidáme do horké vody předem namočené sušené houby a ještě chvíli povaříme.
Biftečky na talíři poléváme omáčkou. Podáváme s libovolnou úpravou brambor - třeba domácíma hranolkama.

Zvířátka na BVV

Miluju zvířátka. Teda, takové ty větší. Třeba hmyz moc nemusím (kdyžtak leda zakonzervovaný formaldehydem), ale ty typické domácí, ty zbožňuju. Proto jsem udělala tu věc, že jsem se v neděli 6. dubna vypravila na brněnské výstaviště za zvířátky našeho venkova :-), která zde byla v rámci veletrhů Techagro, Animal Vetex a Silva Regina.

Část skotu byla umístěna před pavilonem H, ostatní zvířátka si pak lebedila přímo v něm. Až mi oči přecházely ze všech těch kraviček, ovčátek, prasátek a koziček...
Jen je mi líto, že jsem propásla doplňkovou akci dětského koutku - Namaluj si kravičku :-D.
Také je škoda, že zde nebyla vystavena třeba i drůbež, ale nejsem si jistá, zdali se to už nevymyká zaměření Animal Vetexu. Nehledě na ptačí chřipku.























V myslivecké části pak kromě všelijakých vycpanin, parohů, zbraní, oblečení a vzorníku skleněných očí (to není legrace) bylo taky pár živých zvířátek.



Ze zbytku expozice mě kromě včelařských stánků už nic moc nezaujalo. Všude samý traktor a tak, to není zrovna věc, kterou bych potřebovala do domácnosti :-)).

A musím se ještě přiznat, že jsem neodolala a odnesla si navíc výborný kozí sýr a taky jehněčí klobásku.
Ovečko, nezlob se na mě...

Chorvatská fazulovica

Tradiční chorvatská polévka se vařívala každý pátek coby postní jídlo. Podávala se s domácíma širokýma nudlema, ale já i děda preferujeme babiččinu variantu s nočkama.
Přináším vám exkluzivní fotorecept přímo od plotny :-))

Začneme tím, že si na noc namočíme hrnek přebraných bílých fazolí.
Druhý den vodu slijeme a fazole nasypeme do kastrólu s čerstvou vodou. Přidáme najemno nastrouhanou kořenovou zeleninu (stačí jí málo - zhruba půlka mrkvičky, petržele a kousíček celeru), masox, lžičku vegety a osolíme. Přivedeme k varu.


Hodně cibulky si nakrájíme nadrobno a poměrně zprudka osmažíme na sádle.

Takhle by měl vypadat finální proukt. Nelekejte se tmavé barvy - to je to, co polévce dodá chuť!


Připravíme si těsto na nočky: smícháme hrnek vody, 1 vajco, špetku soli, trošku oleje a polohrubou mouku do přijatelné "akorátní" konzistence.


Potom protláčíme těsto sítem na halušky do vroucí vody. Vaříme asi tři minutky.

Po uvaření důkladně propláchneme studenou vodou.

Jsou fazole v polévce už měkké? Výborně, můžeme podávat!
Nejdříve si do talíře nabereme nočky, pak zalijememe polévkou a nakonec nahoru frkneme lžíci cibulky (ono to bude stejně víc... až zjistíte, jak mooooc dobré to je!).
Dobrou chuť!

Kvasnicová polévka

Poprvé jsem ji ochutnala za zvláštních okolností. S přítelem jsme po nějakém flámu přijeli k němu domů, bylo mi všelijak, jen ne dobře, a věděla jsem, že pomoci mi může jedině miska horké polévky.

Polévka byla, ale cože? Drožďová? Kvasnicová?
Se vzpomínkou na nechutné a potají do koše vyhazované drožďové pomazánky ve škole, školce a na táborech jsem nabrala plnou lžíci s vidinou nejhoršího.
Hmmm, nechutná to tak zle... Chutná to... Zvláštně. Částečně, abych neurazila skorotchyni, částečně z hladu jsem spořádala plnou misku. Nakonec jsem musela uznat, že polívka byla moc dobrá. Přímo nadočekávání :-))

Zamilovala jsem si ji natolik, že jsem schopna jí sníst tři talíře k obědu. Opravdu se těch kvasnic nebojte. Koneckonců, v pivu jsou taky dobré... a jak!

• 2 kostky kvasnic
• veliká cibule nakrájená nadrobno
• čtvrtka másla
• lžíce drceného kmínu
• velká špetka soli
• lžíce hladké mouky
• zelenisko (petržel, pažitka, celerová nať...)
• asi litr horké vody
• strouhaný sýr

Na másle si zjemna osmažíme cibulku dozlatova. Osolíme. Okmínujeme. Můžeme použít i půl oleje, ale jen na másle je to lepší :-).

Přihodíme dvě kostky kvasnic a rozblemcáme...

Až jsou kvasnice osmažené dozlatova a vypadají jako kašička, přidáme mouku (dala jsem celozrnnou pšeničnou) a ještě chvíli zasmažíme.

Zajileme horkou vodou, přidáme zelenisko (libeček a sušená petržel) a ještě deset minut vaříme.
Podáváme posypané strouhaným sýrem a přikusujeme řádně načesnekovaný toust.