Brasserie Avion

Vyhlášený prvorepublikový hotel bohužel nyní působí zvenčí poněkud omšele. Název zůstal. Avion. Architekt Bohuslav Fuchs.

Nachází se v Brně na ulici Česká.

Dole se nachází italská restaurace - Brasserie, kde jsme se dneska s kamarádkou, utahané z plavání, rozhodly navečeřet.

Prostředí je relativně příjemné, když pominete nešvar českých restaurací - ne právě nejtišeji puštěné rádio a místní specialitku - fotografie Karla Gotta, missek a bůhvíjakých ještě zrůd (ehm) na stěnách.

Číšník, postarší pán, mi připadal poněkud zmaten. K pití jsem si poručila malý Granát (přesně takhle byl uveden v jídelníčku) a on se zeptal, jestli "to je to černé". Ve finále to bylo docela jedno, protože mi ho stejně vůbec nedonesl.

K jídlu jsme chtěly sýrovou pizzu napůl. Prý účtují při rozpůlené pizze za každou půlku devadesát korun - no budiž, vyšlo to zhruba stejně tak jako tak.

Couvert (15 Kč, ke všem hlavním jídlům automaticky účtovaný) se skládal z pár plátků docela dobré bagetky a ochuceného česnekového másla. Za to máslo bych ruku do ohně nedala - cítila jsem v něm mírnou pachuť margarínu, přebitou kořením.

Pizza vypadala docela dobře, nevadí mi širší okraj vypečeného těsta, ale sýr (respektive sýry) byly jakési vodnaté, kromě pár míst s jiným, aromatičtějším druhem (nešlo lépe rozpoznat) ne příliš dobré chuti. Zato použitý protlak byl opravdu rajčatový, z kousky, ten musím pochválit.

Jinak jsme se shodly, že (kór za ty peníze) mohla být pizza mnohem lepší a že u nás v Mikulově dělají určitě mnohem lepší (o tom taky někdy povykládám).

Takže jsem zase nadlouho z restaurací vyléčená a z Brasserie v Avionu obzvlášť...

Vkládám i odkaz na stránky, ale nemají je zrovna moc aktualizované...

Čína tak trochu úplně bez masa

Proč si dělat čínu bez masa? Protože i bez něj je to dobré. A hlavně je to šupovka!

• rýže (dlouhozrnná, celozrnná, basmati... aneb proti gustu:-)
• kousíček másla
• nadrobno nasekaná cibule
• sůl
  
• mrkev
• bílá ředkev
• červená paprika
  
• celer - a to vše nakrájené na menší kousky
• sójová omáčka
• mletý zázvor
• olej
  

Začneme tím, že řádně propláchlou rýži zasmažíme na másle s cibulkou. Zalejeme vodou a to v poměru díl rýže na díl a půl vody. Osolíme a pod pokličkou vaříme doměkka.

Mezitím na oleji osmahneme nakrájenou zeleninu (pozor, papriku přidáváme až zcela nakonec). Zbožňuju jen mírně zkřehlou zeleninu, takže to s tou tepelnou úpravou zrovna nepřeháním :-) Papriku nechávám vyloženě jen prohřát. Zastříkneme sójovou omáčkou a okořeníme. Promícháme s horkou rýží a baštíme...

Pozn. 1: Kromě trochy soli na vaření rýže už žádnou nepřidávám. Sójovka je slaná ažaž.

Pozn. 2: Vřele doporučuju bílou ředkev: Zatímco syrová je pro mě nepříjemně hořká, i po delším tepelném opracování zůstane nádherně křehká a křupavá (v tomto stavu přežila i půlhodinový var v zeleninové polévce!).

Pozn. 3: Kdyby to nějaký zavilý masožrout nerozdýchal, tak masíčko připravíme tak, že nakrájíme kuřecí prsíčka, naložíme do sójové omáčky smíchané s mletým zázvorem, mletým kmínem, trochou solamylu a nasekaným česnekem. Přes noc to necháme odpočívat v ledničce, aby se nám masko natáhlo vůní a chutí koření. Postup přípravy je pak shodný, akorát prve osmahneme maso, pak teprve přidáme zeleninku...

Nejlepší perníčky!

Které? No přece ty moje! Léty osvědčené, rovnou z dvojité dávky pečené, protože jedna je mááááálo :-)

V rámci zachování adventního veselí přidám historku k dobru. Tedy, z té situace mi nejdřív do smíchu nebylo. Totiž - trouba v našem novém bytě byla předchozími nájemníky řekněme velmi znečištěna. Uvést ji do používatelného stavu mi zabralo hromady času a sil, znečištěné plechy jsem tedy vyhodila a dovezla si nové od babičky.

Když byly oba zaplněny syrovýma perníčkama těšícíma se na zahřátí v troubě, nastala zrada - trouba na ně nebyla proporčně připravena. Čili se tam nevešly. Po desetiminutovém zkoušení všemi směry jsem jeden plech (ten menší asi :-)) umístila na jediné možné místo - úplně dospod, na dno. Pečící program jsem uzpůsobila vypnutím spodního ohřevu a zapnutím horkovzuchu.

S mírnými ztrátami na životech aneb prase upadlé z pečícího papíru přenášeného na horký plech právě vytáhnutý z trouby, ze kterého byl sejmut druhý pečící papír s prasaty již upečenými... se to nakonec dalo :-D

A teď k slibovanému receptu!

Dvojitá dávka na moc moc perníčků (ve chvíli, kdy je pečete... Jakmile je komukoli nabídnete, je jich nějakým záhadným kouzlem málo :-))

• 250g rozehřátého medu
• 160g cukru
• 100g másla - rozpuštěného
• 4 vajca
• 400g hladké mouky
• 400g celozrnné žitné mouky
• jeden prdopeč
• balíček perníkové koření - koupená směs (myslím Kotányi, ale podle mě jsou všechny na stejný způsob bez markantních rozdílů:-) bylo toho 25g
• na potření rozšlehanéí vajíčko
• a na ozdobu mandlové lupínky - nebo půlené mandličky - nebo bílá poleva
  

Podotýkám, že recept je z Vánoční kuchařky od Věry Mikulové a Marty Haiklové (dona 1993), mírně upravený.

Med rozšleháme s cukrem, vejci a máslem. Přidáme obě mouky, nejlépe prosáté, smíchané již s práškem do pečiva a kořením. Propracujeme těsto, které zabalíme do fólie a necháme pár dnů v chládku - týden by mu neměl ublížit, ba naopak jen prospět, odvážlivci doporučují i měsíc, ale to já nejsem :-)

Určitě všichni víte, jak se válí těsto - že se podsypává hladkou moukou, abys to nelepilo, a že by mělo být stejně tlusté, aby se nám všechno rovnoměrně peklo... Vykrájenou zvířenu (ježek, kůň, prase, ovce a hlavně SOBI - letos máme sobí Vánoce!) i jiné patvary (hvězdičky, jablíčka, hrušky, srdíčka, houbičky - tedy to je můj kompletní výčet, v obchodech mají i horší věci:-)) klademe na plech, potíráme rozšlehaným vejcem a zdobíme mandlemi. Některé perníčky jsem nechala bez nich - na ty by měla přijít bílková poleva - bude-li mezi těma zkouškama chvilka času:-).

Pečeme v troubě vyhřáté na zhruba 175°C dozlatova... Po upečení jsou perníčky tvrdé, ale do dvou dnů by měly změknout.

No a takhle vypadá takový menší mikulášský balíček... Povšimnětě si SOBA - zcela vpravo uprostřed.

Návrat ztracené kuchařky

Dva měsíce blogerské nečinnosti. Dva měsíce zaplněné stěhováním, nástupem do školy, učením, vstáváním na cvika od nemožných sedmi hodin ráno a trajdáním mezi samým jihem Moravy, Brnem a východními Čechami. Dva měsíce, po které se se svými spolubydlícími a našimi rodinami snažíme naše obydlí změnit ze řemeslníky a předchozími nájemci zabordeleného bytu v alespoň obyvatelné, nyní již vypucírované hnízdečko.

Místo dvouplotýnkového vařiče a mikrovlnky mám velikou kuchyň i s elektrickou horkovzdušnou troubou, kterou postupně zaplňuju kuchařskými nezbytnostmi. První ochutnávkou je tiramisu a slibuji, že další dobrůtky na sebe nenechají rozhodně tak dlouho čekat!

Tiramisu

Moje premiéra. Tolik jsem o tom slyšela. Kolik diskuzí na internetu jsem četla. Ten věčný spor - náhražky nebo originál? Dokonce si ani nepamatuji, kdy jsem "to skutečné" jedla. Nejspíš nikdy. V kavárnách taky bývají všelijak "šizené". Mamka ho dělá z ricotty. Taky moc dobré. A já?

Snad jsem trošku úchylná, ale v supermarketech nikdy nezapomenu nakouknout do "zlevněného koutku" s potravinami těsně před koncem záruční doby. Je to ideální způsob, jak si za levný peníz pochutnat na něčem ekluzivním, co si za studentský rozpočet normálně dovolit nemůžete:-) tentokrát měli v rakouském Sparu mascarpone, originál Itálie, za nádherné 2 ojra za 500g. To je skoro zadarmo:-))

Ta chuť byla úžasná! Úžasná hutnost čerstvě nadojené smetany... Chuť venkova... Snad bych byla schopná to sníst jen tak.

Příprava tiramisu je tak jednoduchá, až mě to samotnou zaskočilo. Prosím, aby případní taliánofilové brali ohled na můj recept a nerozčilovali se nad neitalskými surovinami.

Celý kelímek mascarpone jsem smíchala s jednou kysanou smetanou (15 % tuku, 180 g) a s odhadem 2 lžícemi rumu (tedy tuzemáku). Moučkového cukru jsem dala taky podle chuti - obecně nemusím přeslazené dezerty a navíc jsem počítala s cukrem na piškotech. Pěkně prošleháme.

Na dno vhodné nádoby, nejlépe hranaté mísy (já měla po ruce jen pekáč z varného skla...) naskládáme na dno cukrářké piškoty tak, aby ho pěkně zaplnily. Pěkně pomažeme krémem, snažila jsem se ho napasovat i do spár mezi piškoty. Vrstvička by měla být vyšší, aby se do ní dala zatlačit další vrstva piškotů (u které jsem skončila, poněvadž krému ubývalo:-)).

Druhé piškotky též pomažeme krémem až do jeho úplného vyčerpání :-)) Posypka hořkým kakaem je nezbytná!

Pak už jen zbývá počkat nejméně do druhého dne, aby se piškotky nasákly (povedlo se) a vytvořili kompaktní hmotu (nepovedlo se). A pak - mňam mňam mňam!

Houbovka

No, možná to měla být bramboračka. Já ani nevím. Měly tam být houby a brambory. A toto vzniklo. Nejlépe mi chutná 4. den po uvaření.... Vážně! :-))

Hlavní impuls byl, že tatínek si vyjel na Vysočinu a narozdíl ode mě o dovolené v Jeseníkách prokázal jistý houbařský um a pár kousků z říše Funghi dovezl...a nabídl. Vybrala jsem si 4 pěkné křemenáče.

Houby nakrájíme na větší kusy a zasmahneme na másle s trochou oleje. Okořeníme kmínem, přidáme na nepříliš drobné kusy nakrájenou cibuli. Moje finta fň je zeleninová základ od babičky ve skleničce (mrkev, celer a petržel najemno a zavařit). Tož toho pár lžiček jsem taky dala. Vše orestujeme se lžící hladké mouky a zalejeme vodou. Dvě velké brambory nakrájíme na menší kousky a povaříme do měkka. Že je jejich sezóna, přihodila jsem pár celých rajčátek. Vhodné je též přidat nějaké zelenisko (libeček a petržel). A těsně před podáváním moje třešnička na dortu... Tím je utřený česnek - dle libosti. Což je u mě víc než míň. Samozřejmě, pak to chce do druhého dne sexuální abstitenci, popř. partnera zlákat též ke konzumaci :-D.

Dobrou chuť!

televizní kuchařínek

Znáte TV GUSTO? Já už ano. Tak jsem si u babičky proklikávala kabelovou televizi, až jsme narazila na tenhle německý kuchařský kanál.

Byl tam docela mladý chlap ve sportovní mikině a dělal jakési zdravé jídla. První byla polévka minestrone s fazolama, no jalové až haňba, nicméně Pan Kuchař to nazýval ein tolles Eintopf. Svou praktičnost ukázal ve chvíli, kdy polívčičku nabíral žufánkem do talíře, který byla na opačném konci pracovní plochy. Že by si talířek zvedl a přidržel si ho u hrnce ho nenapadlo. Muhehe.

Potom dělal zase cosi fazolové s hovězím masem. Co jsem hleděla, že cibuli sekal úplně nadrobno, ale kousek zvíci dobrých tří centimetrů vyhodil, poněvadž už by se mu to asi těžko krájelo. Takové plýtvání surovinami. Taky mě zaráželo, že vaří v jednom kastrolu, ale hned vedle něj má druhý...? A pak nám ukázal svou fintu fň. První kastrol přikryl poklicí z druhého, který nám tak odhalil již uvařené jídlo... Měl ho tam hold předchystané :-) tak takovýto fígl ještě neumím.

Asi jste poznali, že mě pán zrovna neoslovil, a jako závěrečné rýpnutí podotknu, že petrželku na zdobení toho masového čehosi krájel na tom samém prkýnku a tím samým nožem, které předtím použil na syrové maso. No, koneckonců, já to jíst nebudu.