Vafle (se vzpomínkou na léto)

Vaflovač mám doma již léta letoucí. Vafle jsem dělala asi... abych zas nekecala... Jednou? :-) (Přístroj je totiž tzv. 3v1, tedy s výměnnými plotýnkami na tousty, gril a vafle. Zbývající dvě již dosloužily, přichází na řadu třetí - a stále jako nová!)

A zřejmě bude v pohotovosti častěji - výsledek je prudce jedlý a poměrně málo pracný (ovšem o to více náročný na čas).

---

Recept jsem našla na Labužníkovi a po vyzkoušení nemám důvod hledat jiný. Nicméně vzhledem k malinko odlišným domácím zásobám prodělal mírné změny, na kráse a chuti to ale neubralo.

Do misky jsem nalila

• šálek teplé vody

a rozdrobila do něj

• půl kostky (21 g) droždí

a důkladně rozkvedlala vidličkou. Mezitím jsem ve velké míse rozšlehala

• 3 vejce pokojové teploty
• špetku soli
• šálek teplého kysaného podmáslí
• půl šálku rozpuštěného másla
• 2/3 šálku cukru (krystal + sáček vanilínového)

přidala kvasnice a rozmíchala s

• 3 šálky polohrubé mouky.

Pozn. šálek v mém podání = 250 ml hrnek.

Těsto jsem nechala kynout na topení necelou hodinku, poté jsem už rozehřívala vaflovač.

První dávka těsta byla asi moc velká (nebo plotýnky málo teplé?), zkrátka se dostavil efekt "hrnečku, vař!".

Druhá várka nadávkována naopak tuze malá, takže vznikly takové měňavkovité patvary. Pak jsem to dostala do oka a kromě pár malých děr nedocházelo k větším karambolům.

Vafle se pečou poměrně dlouho, nicméně samy a prakticky se nedají spálit (aspoň v mém vaflovači). Tudíž na závěr jsem seděla u kuchyňského stolu s notebookem, od kterého jsem co asi deset minut odkračovala nadávkovat další těsto...

Vaflovač jsem nevymazávala, plotýnky jsou poteflonované, těsto se vůbec nepřilepovalo a vždycky šlo krásně odloupnout.

Pro imitaci letní atmosféry jsem z mražáku vyndala mražené jahůdky, které jsem kladla na vafle s trochou slazeného tučného tvarohu... Ale samy o sobě jsou docela sladké, takže první várku jsem začerstva zbaštila jen tak.

Rozmarýnová focaccia

Peču podle Itala v kuchyni. Jen jsem recept trochu ozdravila přídavkem vlákniny:-)

---

Připravíme si:

• půl kostky (= 21 g) kvasnic
• 350 ml vlažné vody
• 200 g hladké mouky (+ trochu víc na podsypání)
• 200 g celozrnné pšeničné mouky
• upozornění: oproti originálnímu receptu jsem zmenšila objem vody a hmotnost mouky - celozrnná saje trochu víc

Na pomatlání

• olivový olej
• hrubou sůl
• rozmarýn

1. ve vodě rozkvedlat droždí
2. rozkvedlat i mouku (přidala jsem trochu nasekaného rozmarýnu)
3. nechat kynout (u mě asi 18 hodin v ledničce a následně asi 2 hodiny na topení, mezitím párkrát promíchané)
4. na řádně moukou posypané ploše vypracovat a vykoulet dva bochánky
5. na plechu poďobat olejem, solí a rozmarýnem - viz video:-)
6. péct v rozpálené troubě dohotova (možná je to mou plynovkou, ale oproti uváděným 10-15 minutám jsem pekla o 10 minut déle)
7. nesníst vše na posezení a hlavně ne teplé, aby kvasnice nepracovaly ještě v bříšku!

Důležité upozornění: rozmarýn může mít abortivní účinky, proto by toto koření neměly používat těhotné ženy!

Máslová mrkvička

Drze opakuje po Cuketkovi! A ještě se tím chlubí!

---

Nebylo to nic těžkého, ale při čekání na mrkvičku - ach matičko, muka, muka! Miluju vůni smaženého másla a když se přidal rozmarýn, čichové buňky se mi rozžhavily do běla.

Kaše naprosto obyčejná, přesto vymazlená, hebounká a nadýchaná. Taky se mi snad poprvé v životě povedlo brambory osolit tak akorát již při vaření!

Jestlipak se někdy odhodlám i na mrkvoto? :-)

Lasagne s houbami

Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila dělat lasagne. Poprvé - dočetla jsem se, že není třeba pláty předvařovat, nicméně z obav, že budou po upečení příliš tvrdé, jsem omáčku zředila až... až moc. Podruhé o něco lepší. Dotřetice dobrého a zlého jsem je vařila pro prarodiče ("Takovou dobrotu jste ještě nejedli!") a ač jsou oba hypertonici, absence jediného zrnka soli je degradovalo na nepoživatelnou hrůzu (pohádka Byl jednou jeden král hadra!). Ale teď už jsem skoro mistr!

---

Základní rajčatová omáčka

• loupaná zavařovaná rajčata, v sezóně samozřejmě i čerstvá
• veliká cibule
• několik stroužků česneku
• olej nebo sádlo
• sůl
• bylinky (sušena bazalka a dobromysl, ze záhonku cokoli čerstvého, co máte rádi)

Nadrobno nakrájenou cibuli zpěníme na zvoleném tuku. Česnek buď nakrájíme na drobné plátky a přihodíme na závěr smažení k cibuli, nebo přidáme prolisovaný až do hotové omáčky - v tom případě bude jeho chuť intenzivnější. Zlatavou zeleninu zalejeme nakrájenými rajčaty a povaříme do zhoustnutí. Někdy přidávám i trochu zahuštěného rajského protlaku. Zabylinkujeme. A nezapomeneme osolit:-)

Tuto základní omáčku někdy jím s těstovinami jen samotnou, ale dá se různě obzvláštnit - k cibuli při smažení přidáme slaninu nebo mleté hovězí maso (a tehdy jako základ na "boloňskou" omáčku přidávám i trochu nastrouhané kořenové zeleniny), ančovičky, olivy, cuketu... V tomto případě jsem z mrazáku vylovila balíček hub a připomněla si tak letošní krásné děštivé léto, kdy jsem je sbírala:-)

Bešamel

• kousek másla
• hladká mouka
• mléko s 3,5% tuku nebo polotučné a trochu smetany
• sůl
• muškátový oříšek

Na máslé zpěníme mouku, zalejeme mlékem a okořeníme. O teplotě mléka jsem se dověděla mnohé - někteří doporučují lít horké, jiní zase studené... Mně se víc osvědčilo horké a hlavně přilívat po troškách, důkladně rozmíchat a až pak přilít další část. Vemte si metličku, nebo sítko... a někdy bohužel oboje. Zatím jsem nepřišla na přírodní zákon, který by vysvětloval vznik nebo naopak absenci hrudek, ať děláte, co děláte.

Vrstvení: Začínám trochou červené omáčky, na ni rozložím lasagne, zaleju omáčkou, bešamelem, zase lasagne, omáčka, lasagne, bešamel, sýry. Jak to vyjde. Lasagne nepředvařuji. Omáčku mám spíše řidší (jakože na nalití na špagety byste ji nechali ještě o něco víc povařit), bešamel je naproti tomu lepší udělat trošku hustší (jednou jsem ho měla řídký a nebylo to ono).

Sýry: klasická kombinace mozzarela + sýr typu parmazán, u mě takřka vždy Gran Moravia.

Závěrečné doporučení: před servírováním nechte lasagne tak čtvrt hodinky v klidu. Usadí se. Když jste hladoví a neschopní čekat, bude to na vašem talíři vypadat podobně jako na mém (tedy ne příliš esteticky).

Hummus poprvé (a rozhodně ne naposledy!)

Možná není úplně nejlepší strategií hostit návštěvu a na dotaz, co je to v té misce, bezelstně odpovídat: "Humus!" A pak se cítit dotčeně po reakci: "No, však to tak taky vypadá, jako pěkný humus!" Nicméně s přibývajícím večerem a ubývajícím vínem hosté zřejmě změnili názor (nebo dostali hlad?) a hummusové jednohubky taktéž ubývaly:-)

---

Recept jsem převzala od člověka zasvěceného a to jest od Rachada. Remcal do toho samozřejmě M. (JÁ jsem to jedl, JÁ vím, jak to má chutnat!) a i když se výsledek neblížil izraelskému, potažmo jordánskému originálu (tekutější, chutnal jinak a hlavně se do něj namáčela PITA!), aspoň uznal, že jíst se to dá. Vzhledem k tomu, že M. byl také původcem surovin z nejpotřebnější, a to jest tahini pasty, ani jsem mu do remcání moc neremcala:-)

A protože trošinku ulítávám na lilcích a zrovna nějaké doma byly (dokonce jeden vypěstovaný mojí babičkou - žlutý a tvrdý, přestože byl ve skleníku na jižní Moravě, asi jim přece jen naše podnebí nesvědčí) a taky jsem pro změnu koukla k Lucii, rozhodla jsem se spáchat něco podobného.

Stačilo jen ogrilovat plátky lilků

posolit, nandat trocha hummusu a zavinout...

Možná tahle v podstatě veganská chuťovka přijde k duhu na silvestrovské tabuli. Koneckonců, není nad to se pro změnu po Vánocích trochu odlehčit.

Caramelle plněné (ne čekankou ale) špenátem

O brněnské Avii už jste asi slyšeli. Ne? Tak hup na Scuk!

Při naší letní návštěvě mě zaujaly Caramelle plněné čekankou s pórkovým ragú (nebo tak ňák to bylo). A to natolik, že jsem je MUSELA zkusit uvařit. O tom, jak se balí těstovinové bonbóny a jak se čekanka mění ve špenát se dočtete ve zbytku článku...

---

---

Sehnat čekankou není zrovna snadné. My měli štěstí v neštěstí v Albertu. Čekanka byla slevněná, což jsme ve své naivitě brali jako výhodu. Přesto jsme (pochválena buď Prozřetelnosti!) z mražáku vytáhli i domácí špenát. Po uvaření byla čekanková náplň skutečně vynikající, až na to, že byla ABSOLUTNĚ NESNESITELNĚ HOŘKÁ. Na internetu jsem se dočetla, že to může být způsobeno nevhodným skladováním. Pokud máte tip na nějakého "vhodného skladníka" čekanky, sem s ním. Opravdu se bojím ji koupit znovu (i když třeba nebude ve slevě), protože i když třeba tonic mám opravdu ráda, co je moc, to je příliš.

Na plněné caramelle si připravte:

• domácí nudlové těsto (viz recept natagliatelle)
• smetanu na šlehání (přes 30 % tuku, asi 250 ml)
• kelímek ricotty (250 g)
• kuličky bílého a zeleného pepře + patřičný mlecí nástroj
• sůl
• máslo
• malou cibulku
• dva stroužky česneku
• sýr parmazánového typu (u mě tentokrát Grana Padano)
• listový špenát
• (pro odvážné dva čekankové puky)
• pórek

Čekanková varianta:

Čekanku překrojíme podélně napůl a nakrájíme na úzké proužky, které zasmahneme na másle. Pak přidáme několik lžič smetany, trochu mletého bílého pepře a osolíme. Ochutnáme a pokud zjistíme, že je to hořké, vyhodíme a začneme se špenátovou náplní. V opačném případě k čekance přidáme několik lžič ricotty a náplň je hotová.

Špenátová varianta:

Na másle zasmahneme nadrobno nakrájenou cibulku. Když je zesklovatělná, přidáme nadrobno nakrájený česnek a po chvíli (než příliš zhnědne a zhořkne) špenát. Zalijeme trochou smetany, necháme povařit, osolíme, opepříme (tentokráte zeleným pepřem, ať nám to ladí) a nakonec vmícháme ricottu a asi hrst natrouhaného parmazánu.

Pórkové ragú:

Už je to trochu nuda, ale nedá se nic dělat. Pórek zasmahneme na másle, osolíme, zalijeme trochou smetanky a povaříme. Přikláním se k bílému pepři:-) Nic víc to fakt nepotřebuje.

Zbývá už "jen" vytvořit těstoviny. Ty moje byly snad až příliš veliké, no ale na první pokus to není zas tak strašné. Jako obranu proti rozlepení a vytečení náplňě jsem je mazala vajíčkem. Koneckonců, obrázky řeknou více než tisíc slov.

Radím těstoviny vařit hned po dodělání (respektive asi po 10 minutách, aby si trošku odpočaly a vajíčko zaschlo), poněvadž část jsme nechali na večer, náplň rozleptala těsto a nestálo to za nic. Vařila jsem je asi 10 minut - byly opravdu obří:-) ale menším možná bude stačit méně času.

Výsledek. Já vím, že neumím fotit, takže ač to nevypadá, bylo to strašně dobré:-)

Tagliatelle s pestem

O tom, že udělat si domácí těstoviny není zas tak těžké, jak by se mohlo na první pohled zdát...

---

Začněmě nudlovým těstem, stejně jako ho dělávala moje prababička (už mám zamluvený historický strojek na vlasové nudle! Pamatuju si, jak jsem jí dychtivě koukala pod ruky, když točila klikou a na druhé straně vylézali malí hádečci - konec sentimentální vsuvky).

• 2 vejce
• dostatek hladké mouky
• špetku soli

zpracujeme do nelepivého a pružného těsta na vále. Chvilku to trvá, ale zase si hezky zaposilujeme. Mouku radím přisypávat postupně, dokud nedosáhneme požadované konzistence - přidat můžeme vždycky. Hotové těsto zabalíme do igelitu a můžeme nechat v lednici klidně až do druhého dne.

(Pozn.: Těsto ze dvou menších vajec vystačilo na 2 porce).

Těsto rozválíme na co nejtenčí plát, nebojíme se ho trochu pomoučnit, aby nelepilo. Plát smotáme do ruličky a krájíme nudle požadované tloušťky - tagliatelle by měly být dlouhé a široké, ale můžeme připravit i klasické polévkové nudle - těsto nakrájíme na několik plátků požadované délky, poskládáme na sebe a ostrým nožem krájíme nudličky.

S fází sušení poradím jen, co jsem jako děcko okoukala - prababička sušila na hedvábným papírem vyložených krabicích a i několikrát za den nudle prohodila. Těstoviny se dají prý v nesušené fázi zamrazit, ale to jsem nezkoušela.

Ve velkém hrnci přivedeme k varu vodu, důkladně osolíme, vhodíme těstoviny a vaříme - pozor, voda má tendenci hodně kypět, takže pokličku raději sundáme. Hotovo je asi za tři minutky - radím ochutnávat, není většího zla než rozvařená těstovina!

Pesto připravuju z toho, co mám zrovna po ruce: tentokrát tři druhy ořechů, bazalka, dobromysl, libeček, petrželka, sýr Gran Moravia a olivový olej.

Připravené pesto zředíme trochou vody z vaření těstovin a promícháme se scezenými tagliatelle. Sypeme strouhaným sýrem ve větší klidně větším než malém! (Hm, a toto jsem just nafotila neposypané:-))