Přiznám se, že jsem dost dlouho králičímu masu vyhýbala. Nicméně jsem našla odvahu se k této v mládí zavrhované surovině vrátit a přijít jí na chuť. Zkusíte to také?
Trocha kecánkování na úvod:
Byť obojí moji prarodiče nebydlí přímo na vesnici, jsou to velcí hospodáři:-) Jeden děda je zasloužilý vinař, jehož znalosti z oboru jsou ohromující, navíc podpořeny léty praxe, druhý děda kutil všeuměl, bez kterého by naše rodina byla zcela ztracená. Obě babičky pak výborně vaří i pečou, každá má své speciality, na které nás utáhnou jak na vařené nudli.
Za mých dětských let bylo běžné, že se u nás chovali králíci i slepice, ovoce a zelenina (snad kromě pomerančů a banánů) byla též domácí. Dnes už tento trend pomíjí, jedni z prarodičů se však chovu králíků stále nevzdali.
Protože jsem z mládí měla králičí maso dost znechucené - hlavně proto, že jsme ho jedli skoro pořád (jak v mé oblíbené scéně ze Slunce, seno, jahody - "Furt králíka! Každej den máme králíka!"), babička významně nadzvedla obočí, když jsem jí řekla, že ho mají doma plný mražák a křečkují si ho pro sebe a ani se nepodělí (my jsme taková veselá rodina). Hned jsem ho vyfasovala a potom přemýšlela, co s ním. Nakonec skončil na hořčici - moc jsme se pochutnali a navíc jsem zjistila, že si králík dobře rozumí i s bílým vínem (samozřejmě jedině dědečkovým!).
Dnes jsem se však rozhodla ho malinko jinak, vzala jsem, co bylo doma - kromě slaniny, tu jsem koupila speciálně. Proto jsem svůj recept nazvala poněkud familiárně Králík podle Olinky (nic originálnějšího mě opravdu nenapadá:-).
Tedy k samotnému receptu - co budeme potřebovat:
- naporcovaného králíka
- pár plátků anglické slaniny, nakrájené na kousky
- lžíci sádla
- 2 cibule, nakrájené na měsíčky
- 3 velké stroužky česneku, nakrájené na tenké plátky
- hrstička sušených hub, předem namočených - nebo na poslední chvíli zalitých horkou vodou
- deci až dvě bílého vína
- sušený rozmarýn
- sůl
Ve skleněném pekáči jsem na sporáku osmahla slaninu na sádle a přidala opéct kusy králíka, osušené papírovou utěrkou a dobře osolené.
Přidala jsem česnek a cibuli, nechala trochu zasmahnout, podlila vínem, přidala houby i s namáčecí vodou a nakonec zasypala trochou babičkou sušeného rozmarýnu.
Pekáč jsem přiklopila, frkla do trouby a nechala pomalu péct.
Asi po hodině jsem sundala skleněné víko pekáče a nechala péct bez něj - šťáva se vyredukovala a maso na povrchu hezky zhnědlo.
Mezitím jsem si připravila přílohu a tou byla rýže. Protože uvařit rýži, aby vypadala k světu, není zas tak snadné, jak by se mohlo zdát, trochu to rozepíšu.
Bezvadná dušená rýže
Základní poměr je díl rýže : díl a půl vody. Hrnek rýže (kupuju tu nejlevnější, úplně obyčejnou) jsem nasypala do hrnce, zalila pořádně vodou, promíchala prsty a pak slila škrobem zcela zbělanou, neprůhlednou vodu. Propláchnutí opakuji nejméně 5x, dokud voda není jen úplně malinko zabarvená.
Slitou rýži v hrnci jsem zalila hrnkem a půl vody, zasypala velkou špetkou soli, přiklopila pokličkou a postavila na hořák. Vařím přibližně čtvrt hodiny, ke konci ochutnávám, ale poklici moc neodklápím, aby se mi zbytečně neunikala pára. Dnes už jsem měla vodu vyvařenou, ale zrnka rýže byla uvnitř ještě trochu tvrdá - vypnula jsem hořák a rýži nechala pod poklicí v klidu dojít.
Pak už nezbylo jen podávat a protože je podle mě králík spojen s babičkami a českou tradicí, vypůjčila jsem si od našeho pana domácího starožitné nádobí - obrovský příbor a festovní, těžký porcelánový talíř. Co myslíte, povedlo se?
Moje exhibování v kuchyni samozřejmě vždy zaujme i našeho kocourka Zikmundka, který mě musí celou dobu pozorně kontrolovat.
