Vážení a milí,
ano, i letos jsem dovolenkovala a shodou okolností jsem navštívila druhý ze států ležících na Pyrenejském poloostrově. Bohužel oproti gastronomickým hodům v sousedním Španělsku se žádné zázraky nekonaly. Portugalci sice budou tvrdit, že nejsou v ničem horší než Španělé, ale co se jídla týče, moc bych nesouhlasila.
Na druhou stranu, jako studentka jsem samozřejmě nenavštěvovala žádné hóch a nóbl podniky - ale to před dvěma lety ve Španělsku nebylo jinak.
Tak čím začneme? Snad nejlepší věc v Portugalsku je káva. Na naše poměry velmi levná, silná, všude dostupná. Presso se dá běžně pořídit za 0,60 €, má oblíbená specialitka galão, tedy espresso naředěné horkým mlékem, pod euro nebo mírně nad.
Ke kafíčku to chce samozřejmě i nějakou sladkost. Oblíbená je pastel de nata - košíček z listového těsta plněný pudinkem a lehce zapečený.
Co se mi líbilo, byla všudypřítomná nabídka ryb. I v menším supráči byl celý pult rybek válejících se v ledové tříšti (a z nich patřičný zápach). Ovšem na rybí trh už tak báječný pohled nebyl. Možná jsem jen moc úzkostlivá, ale rybičky ve 35°C oblezlé muchami ve mně chutě nevyvolávají...
Naproti tomu v centru Lisabonu byly zcela běžně vystaveny suroviny - i živé!, ze kterých vám uvaří. Humříků se svázanými klepýtky mi bylo až líto.
Největší portugalská specialita je bacalhau - sušená treska. Až zrůdně obrovské kusy sušeného, nasoleného rybího masa nechyběly v žádném marketu. Naštěstí jsem ji i ochutnala - a musím říst, že byla vynikající! Tím se dostáváme k následujícímu...
Tip na jídlo v Lisabonu
Pokud budete v Lisabonu, s velkým hladem a omezenými financemi, doporučuju jedno ne zcela tradiční, ale pro mě skvělé místo k nasycení. Nachází se na nádraží Cais do Sodré, v bezproblémově dochozí vzdálenosti z Terreiro do Paço, a je to jídelní pobočka řetězce supermarketů Pingo Doce. Od 12 do 15 hodin nabízejí polední menu a od 19 do 21 (? možná i 22) hodin večerní menu - oboje za 5 €, zahrnuje polévku (nebo dezert) + hlavní chod + nápoj. My jsme zde byly na večeři a já si dala právě bacalhau - tresku zapečenou s brambory, vajíčkem, cibulí, olivami... Bylo to opravdu VÝBORNÉ, navíc velká porce. Kamarádka si dala pečené kuře s brambory a dostala dvě pečené nohy. Jako dezert jsme měly mléčnou rýži a byla tak lahodná, že lepší jsem v životě nejedla.
Jen pozor - v jídelně se ochomýtá bezďa, vyjídající zbytky, kterému jsme musely tvrdě naznačit, že to, že jsme dojedly, neznamená, že nám bude šátrat do talíře. No jo, na tři mladé holky si troufá - být s náma ramenatý svalovec, asi by se choval jinak. :-(
Další meníčko jsme měli na zastávce v Aveiru - a polévka s pečivem, hlavní chod, dezert, káva a ještě nealko nápoj dohromady za 5 € převáží i fakt, že má treska byla takřka nesnesitelně přesolená. Že Olušenka považuje zelené fazolky za asi jedinou nepoživatelnou zeleninu jim za vinu klást nemohu. Naproti tomu luštěninová polévka byla zcela bez chybičky. Možná až na ten pocintaný talíř, ale kdo poznal hlad, ten na podobné nedůležitosti nehledí:-)
Další hlad jsme zažily při procházce ve Vila Nova de Gaia (městečko na opačném břehu řeky Douro, než leží Porto), dala jsem si zeleninovou polévku, které k dokonalosti naopak chyběla jen špetka soli, a jakési zapečené bagetky, u kterých se projevila nesmyslná portugalská touha cpát za každou cenu do všeho párek.
Jedno z rozhodně lepších jídel bylo hovězí, dušené s olivami, pokryté nakládanou zeleninou - tuto krmi jsem pojídala v hluboké noci v Coimbře. Což snad omlouvá, že si nepamatuji portugalský název.
A nakonec jsem si nechala supr čupr portugalskou speciatku, zvanou francesinha. Jakkoli vznosně tento název zní, je to v podstatě nouzovka co dům dal, nabízena v každém bistru. Pohlreich by u ní vyrostl. No uznejte - kus chleba, plátek stejku, plátek šunky, rozkrojený párek, opět plátek chleba - to celé bohatě zapečené sýrem a zalité neidentifikovatelnou, lehce pikantní rajčatovou omáčkou, připomínající ředěný ostrý kečup.
Nicméně musím uznat, že moje varianta s hovezím masíčkem a vajíčkem nahoře po vypreparování párku chutnala překvapivě dobře. I z té omáčky jsem větší část pojedla.
That's all folks, tádydádydá... Protože naši převážnou stravu - v supermarketu koupená šunka, bagety či houstičky, čerstvý sýr, rajčata, jablka, banány a pro Olušenku samozřejmě zcela typické portugalské gaspacho (píší ho skutečně s "s") si přece každý dovede představit.
Ano, u gaspacha se přece jen zdržím - po návratu z dovolené ve Španělsku jsem lkala, že tato pochoutka u nás není k dostání (a že ji home made neumím dostatečně uspokojivě napodobit). Naštěstí námi nejnavštěvovanější supráč Pingo Doce můj milovaný tetrapak za 1,62 € nabízel! Tak jsem se napila do zásoby:-)
