Abych nedala falešný podnět ke kritice, samozřejmě mám na mysli nejlepší námi navštívený podnik, nikoli nejlepší podnik v celém Španělsku:-)
Příjemná hospůdka
Lizzaran leží mírně zastrčená v malé uličce Calle de Gómez de Mora v samém centru Madridu, blízko Plaza Major.
V restauraci o kousek vedle jsme byli na paelle a pak nás zaujala cedule "Sangría de sidre - 7 €". A to se vyplatí! Sedli jsme si ke stolku postavenému na ulici a objednali si. Čísník se nám snažil cosi vysvětlit, vzhledem k jeho neznalosti angličtiny a naší neznalosti španělštiny to šlo ztuha (a nebyl to jediný případ:-). Nakonec jsem pochopila, že akční sangría s označením "de sidre" bude asi z cideru :-)) (milá a naprosto neplánovaná náhoda, po návratu jsem si přečetla Cuketkův report o tomto nápoji). I když jsme odkývali, že tu "de sidre" chceme, milý čísník nám donesl nám donesl ve skleničkách s ledem na porovnání klasickou sangríu z červeného vína a ciderovou. Tímto milým a překvapivým gestem si mě získali. Po ochutnávce jsme si potvrdili volbu.
Ciderová sangría je světle žlutá, s plátky citrónu a pomeranče a v madridském klimatu napěchovaná nezbytným ledem. V její chuti jsem zřetelně cítila sladký medovinový podtón, velmi jemné kyselinky a perlení. Rozhodně mnohem víc osvěží než červenovinná klasika - je to spíš taková limonádka (obsah alkoholu si netroufám odhadnout, ale vzhledem k % v cideru to bude opravdu minimum).
Protože jsem měla ještě hlad a podnik je označován jak tapas bar, optali jsme se na ně a prý že si můžeme vybrat vevnitř. Ó jé! To bylo něco pro mě. Na barovém pultu seřazeny chladící boxy s plexisklovými kryty plné těch nejlepších dobrot. Na boxech navíc ještě talířky s teplými tapas přímo z kuchyně. Všechny za jednotnou velmi příjemnou cenu 1,5 €!
A teď se kaji, protože jsem to nenafotila... ne, nemám ani jedinou "tapas fotku". Poprvé jsem na to nějak nemyslela a podruhé zapomněla foťák na pokoji. Bude tedy muset stačit slovní popis a jen doufám, že i ten vás naláká k návštěvě podniku, kdybyste se čirou náhodou už v Madridu vyskytovali.
Zdejší tapas jsou plátky bagetky s různou oblohou, která je k pečivu připíchnuta silným párátkem. Neslouží ani tak k uchycení dobrot jako k počítání vámi zkonzumovaných kousků - necháte je na talíři a nakonec se podle nich naúčtuje celková projezená suma.
Moje první ochutnávka se skládala z pečené oloupané zelené papriky naplněné krabí pomazánkou. Tím myslím opravdu menší celou papriku, né nějaký trapný ukrojený plátek:-)
Při další návštěve v předvečer odletu už byla cedule "sangría de sidre" přepsaná na 9 €, ale i to byla slušná cena. Tentokrát jsme se šli vyloženě navečeřet.
Nejdříve jsme si objednali klasické jídlo - naše vepřové ve smetanové omáčce bylo úžasně jemné, co mě ale docela mrzí, že skoro ke všem jídlům na objednávku jsou přílohou jen hranolky a chléb (nejen v této hospodě - ne že bych hranolky nejedla, jen mi to přijde jako degradace jinak dobrého jídla...). Pak jsme ochutnali jsme tapas s teplou kroketou (zřejmě čerstvě usmažená), se zeleným chřestem zabaleným v šunce, s úhořem a s kozím sýrem, na kterém byla červená sladká marmeláda (druh jsem nevyluštila) a vlašský ořech. Všechny byly naprosto skvělé, čerstvé, chutné... A výběr byl opravdu obrovský (odhadem 20 druhů a to ještě z kuchyně putovaly nové várky).
Můj verdikt tedy je, že pokud chcete ochutnat vynikající tapas za dobrou cenu v příjemném prostředí s milou obsluhou (ani to není ve Španělsku norma), Lizzaran je pro tento účel jako dělaný. Už jen kvůli těm tapas bych si hned do Madridu zalítla znovu:-)
