Boršč

Boršč... ano nebo ne? Říkám mu tak, ale aby se někdo nedurdil, mohla bych ho spíše nazvat "Zeleninovou polévkou s červenou řepou"...

Každopádně, po vánočních obžerstvích se hodí něco odlehčeného, že? A to můj vege výtvor zcela jistě je!

Takže, ujistěte se, že máte nachystané (na obrovský kastról největší z mé sady kastrólů:-))

• 3 středně velké čerstvé červené řepy
• čtvrt velkého celeru
• kořen petržele
• 3 střední mrkve
• velkou cibuli
• sáček kysaného zelí
• 2 větší brambory
• olej
• sůl
• pepř
• červenou papriku
• sušenou chili papričku nebo mleté chili koření
• bobkový list
• mletý i celý kmín
• zeleninovou bujónovou kostku bez glutamanů
  

Tak a teď mě bijte! Paprika? Kysané zelí? Maso?!? Vždyť říkám, že je to moje alternativa ;-)

Pro začátek si seženeme vhodného kandidáta na čištění zeleniny. Neseženeme-li, utěšujeme se při hodinovém loupání, že je to vlastně příjemná odtučňovací kúra. Aneb zjistíte, proč se po zeleninových polévkách hubne :-) Ti fyzicky více zdatní to zjistí nejpozději při krájení kořenové zeleniny. Ona je, mrška, docela nepoddajná. Ti fikanější vytáhnou elektrický krouhač, protože jestli TOTO není jeho chvíle, tak pak už nikdy.

Kromě cibule, která půjde najemno, máme vagon na "zhrubakostičky" nakrájené zeleniny. Vytáhneme dostatečně velký kastról, na oleji zasmahneme cibulku, poté přihodíme zbytek zeleniny a opékáme. Zelenina pustí zakrátko vodu, tudíž jí přidáme ještě nějakou, aby zbytečně nevykukovala zpod hladiny, okořeníme, přihodíme žádnou až dvě kostky bujonu (protože podle mě je řepa s celerem tak aromatická, že ani není třeba nějakých umělých dodělávek). A vaříme.

A teď stop! Přidáte-li brambory společně s kořenovou zeleninou, anžto mají rozdílnou konzistenci, v době, kdy již budou uvařené, bude řepa dobrá leda tak na chroupání a naopak. Ale to naopak má příjemnou výhodu - rozvařené brambůrky polévku (pro mě příjemně) zahustí. Volba je na vás (volba zcela bez brambor se též počítá a není k újmě konečného pokrmu).

Ve chvíli, kdy už je změklá i ostatní zelenina (ale řepa bude ještě docela na skus, jako těstoviny:-)) přidáme balíček kysaného zelí i s lákem. Čímž polévku zároveň okyselíme a osolíme. Samozřejmě je třeba ještě trochu dosolit, ale radši opravdu až po přidání zelí.

Už jen mírně prohřejeme (já zelíčko ráda chroupavé) a můžeme podávat. Optimálně se lžící kysané smetany A NEBO, což je chutnější, smetanového jogurtu, který neobsahuje škrob a tak nám v horké polévce neudělá škaredé zdrcliny. Používám oblíbený nejmenovaný produkt z mlékárny ve měste na vlakové trati Česká Třebová - Pardubice :-))

Dobrou chuť!

A ještě si neodpustím jedno malé tematické videjíčko. Bližší informace u Cuketky.

Vše nejlepší II. - čokoládově

Je to už delší dobu, co jsem pekla tento narozeninový dort. A pak jsem ho pekla znovu pro jiného oslavence. Najdete ho v kuchařce Moučníky od Márie Hájkové, vydané v osmdesátých letech, pod názvem Pařížský dort.

Korpus doporučuju dělat klasický kakaovo-piškotový, popř. s nějakým tím mletým oříškem, protože v receptu uvedený moc nenaskočí :-) Zato krém je geniální - při šlehání se ale obrňte trpělivostí.

Při premiéře se mi srazil a nevěděla jsem, co s tím. Babičku napadlo ho znovu rozehřát a zaplaťpánbů už jsem poté strukturu, kdy byl tuhý akorát, odhadla.

Když jsem ho dělala podruhé, frkly jsme ho (s mou druhou babičkou:-) do robotu, což byla fatální chyba. Přes stálé nakukování, jestli "už", se krém opět zdrcl. Když jsem ho šlehala potřetí (vyharabala jsem klasický ruční elektrický šlehač) a babička - zasloužilá cukrářka suše konstatovala, že tato omáčka se teda nenašlehá, stal se zázrak a takřka ze vteřiny na vteřinu krém náderně ztuhl. Heuréka.

Takže moje rada: šlehejte ručně, aby jste měli neustálou kontrolu nad konzistencí. Dlooouuuho se nebude dít nic, ale zůstávete obezřetní. Jakmile metličky začnou nechávat v krému stopy, stopněte a dál pokračujte velmi pomalu :-) a kdyby náhodou - stačí rozehřát na vodní lázni a začít znovu :-)

Čokoládový krém za tu piplačku opravdu stojí, je úžasně plný chuti a zároveň odlehčený oproti přetučným máslovým krémům. Tento dort jsem dělala na poručení kamarádky, která zbožňuje čokoládu a uznala, že dort splnil veškeré představy o čokoládové extázi!

A ještě rada číslo dvě: Krém v ledničce hodně, hodně ztuhne. Chcete-li ho použít na zdobení sáčkem s cukrářskou hvězdičkou, nechte ho dostatečně dlouho v teple. Tím myslím tak dvě hodiny. Nebo ho snad do ledničky nedávejte vůbec a zdobte hned po ušlehání ;-)

A slibovaný recept:

• 200 ml šlehačky (33% procent tuku minimálně)
• 30 g moučkového cukru
• 100 g čokolády (70% kakaa)
  
• vanilkový cukr
• 50 g másla

Na vodní lázni rozehřejeme rozlámanou čokoládu s máslem, přimícháme cukr a šlehačku a důkladně promícháme. Jak jednoduché!

Špenátová pizza s ricottou

Přítel se jednoho dne zasnil a počal básnit o báječné špenátové pizze, co si dával v jedné pizzerce v Kostnici. Prý byla z bramborového těsta (heh?) a kromě špenátu tam byla ricotta a bylo to stráááááášně dobré.

No proč ne, tak to zkusíme. Bramborové těsto jsem zavrhla (protože jsem nenašla dostatečně důvěryhodný recept...no nechtěly vařit a loupat brambory:-)). Zbytek byl tak trošku improvizace. Protože těsto jsme pekli nadvakrát, druhou variantu jsme již dovedli k dokonalosti!

Na těsto:

• asi třetina kostky kvasnic (tj. 14 gramů :-)
• vlažné vody zhruba deci a půl
• špetka cukru
• polohrubá mouka
• pšeničná celozrnná mouka (pro ty, co si myslí, že tak to bude zdravější)
• dostatek soli (skoro polévková lžíce)
• olivový olej (tak dvě lžíce)

Opět jsme u mého (zlo)zvyku, dělat těsto od oka. Prostě si kvasnice rozdrobím do vody se špetkou cukru a trochou mouky a nechám vykvasit. Pak přidávám mouku, dokud mi nevznikne tužší těsto. Koneckonců, každá mouka saje jinak, takže žádné dogmatické množství ani určit nejde, ne? Nakonec se zapracuje olej (taky ve vaší domácnosti platí, že míchání těsta je chlapská povinnost?) a zbytek se odehrává na válu. Půlku těsta ještě prohnětu s polohrubou mouku, až přestane tolik lepit, a válečkem rozválím dotenka. Jasně, že Italové by mě posílali do horoucích pekel, ale účel světí prostředky! Těsto přendáme na plech a pěkně vyrovnáme a zatlačíme do rohů.

Na obložení 2 pizz:

• kelímek ricotty (250 g)
• 4 rozmačkané stroužky česneku
  
• olivový olej
• cherry rajčátka
• čerstvý špenát
• parmazán

Česnek rozmícháme s olivovým olejem a těsto směsí důkladně potřeme. Poklademe pokrájenými rajčaty, naplácáme ricottu a posypeme trochou parmazánu. Pečeme na 250°C dozlatova (dokřupava).

Vše nejlepší I.

V jednoduchosti je krása. Podle mě tento dort zvládnou i ti, kteří jinak k cukrařině chovají bázlivou úctu.

Základem jsou dobrá vejce - optimálně domácí, od babičky. Budeme jich potřebovat nejméně šest nebo i více, pokud jsou menší. Žloutky oddělíme od bílků do dvou velkých mís a to tak, že v bílku se nesmí octnout ani mikroskopická částečka žloutku. Vezmeme šlehač a bílky s trochou soli a cukru šleháme do tuha. Že je hotovo, poznáme, pokud mísu otočíme vzhůru nohama...a sníh neskončí na zemi :-)).

Šlehač přemístíme do mísy se žloutkama, ke kterým jsme přidali krystalový cukr a vanilkový cukr. Šleháme a šleháme, až máme vše pěkně našlehané... Potom přidáme polohrubou mouku, přiměřeně, samozřejmě. Protože těsto bude najednou moc husté, opatrně, po trošičkách přišleháme horkou vodu. Výsledná konzistence musí být akorátní - ani moc hustá, ani moc řídká.

Ke žloutkům opatrně, ale opravdu opatrně přimícháme sníh. Pak už nezbývá než těsto vlít do máslem vymazané, strouhankou vysypané formy a v troubě rozehřáté na 180°C upéct dohotova.

Střežte se předčasného kontrolování! Týrání těsta špejlí nechte až na dobu, kdy je povrch zezlátlý. Jinak by korpus udělal bum... a proměnil se v placku.

Možná si klepete na čelo, kde jsou nějaké gramáže. Bez mučení se přiznám, že korpus dělám od oka - obkoukala jsem od maminky, takže vím, kdy má jak vypadat. Proto odkazuji na četné internetové recepty, podle kterých suroviny zaručeně správně odvážíte.

Korpus necháme, nejlépe na mřížce, vychladnout. Neudělejte tu chybu jako já a neotáčejte ho vzhůru nohama - věci to rozhodně neprospěje :-)

Pustíme se do přípravy šlehačky. Vždycky použiji 2 - tedy 500 ml, protože mám strach, že jedna je málo. Navíc - zbytek je velice dobrý do kafe, dokonce tak, že když se po něm sháníte, zaručeně už je osazenstvem stolu zlikvidován :-) Šleháme s moučkovým cukrem pěkně dotuha. Hodí se průběžně ochutnávat a případně přisypávat cukr podle chuti - já mám třeba raději o něco méně sladší.

Přichází na řadu nejšpinavější a nejprotivnější práce - loupání kiwi. Na průměrný dort postačí 3-4 kusy, což naštěstí není tak moc. Nakrájíme na pěkná, středně silná kolečka.

Korpus rozkrojíme na dva stejné díly - podélně, samozřejmě! Profíci jako já mají jakýsi speciální krám, co babičce dovezla známá z Německa. Je to struna natažená mezi dvěma kovovýma tyčkama, která se dá navíc polohovat do různých výšek. Zda je u nás podobná věc k dostání nevím, ale rozhodně místo ní postačí nůž a silná režná nit, popř. rybářská struna. Nožem kolem dokola korpus nařežeme a snažíme se dodržovat stejnou výšku. Potom zářez obmotáme nití a zatáhneme... a je to!

Nyní teprve přišel čas korpus obrátit - protože část pekoucí se přilepená na dno formy je pěkná a rovná, přijde nahoru. Řez druhé, dříve horní, nově spodní části, pomatleme oblíbenou - samozřejmě nejlépe domácí - marmeládou. Pikantnost dodá rybízová - ale oslavenec si přál broskvovou. Na ni namažeme šlehačku. Přiklopíme horní částí. Nyní celý dort ze všech stran a jak jen to půjde rovnoměrně opatláme zbytkem šlehačky.

Přichází čas kiwi. Když byste chtěli být hodně profi, navrhuju si uspořádání koleček nachystat na talířek o stejném průměru, jako má dort. Já ale začala skládat rovnou a tak nějak mi to vyšlo :-).

Přichází finální část - želé. Používám čiré dortové od Dr. Oetkera - výsledek je vždy perfektní (ne, jejich marketingové oddělení mi za reklamu neplatí). Jednoduše ho připravíme podle návodu na sáčku. Hlavně ho nelijte na povrch dortu příliš horké - šlehačka se rozpustí a pak nám vzniknou nepěkné bílé fleky.

Nezbývá než odstranit steklé zbytky želé z okolí dortu a dát chladit. A pak... Ham ham ham.

Na prvních dvou fotkách je dort, jak jsem ho upekla já po dědu. Na fotce dole je dort, jak ho upekla maminka pro mě. Po kom to asi mám, že...?

A ještě drobná poznámka: kdo nerad kiwi, samozřejmě může použít i jiné ovoce. Mělo by být chuťově výraznější, protože piškot i šlehačka jsou velmi jemné. Moc se těším na léto, až bude tato dobrůtka červenavě jahůdková!

Mrkvové buchty

Inspiraci jsem vzala tady, ale jak už to u mně bývá, skončilo to malinko jinak. Nicméně výsledek je excelentní.

• 180 g moučkového cukru
  
• 1 vanilkový cukr
  
• 1,5 prášku do pečiva
• 150 g polohrubé mouky
  
• 150 g celozrnné grahamové mouky
  

promícháme v míse (lze použít i 300 g polohrubé mouky). Přidáme mokré suroviny

• 2 vejce
  
• 250 ml mléka
  
• 150 ml tuku (napůl rozpuštěné máslo a rostlinný olej)
• 1 najemno nastrouhanou mrkev
• 2 střední oloupaná najemno nastrouhaná jablíčka
• šťávu z půlky citronu.

Rychle smícháme a přidáme strouhané vlašské ořechy, ale jen tolik, aby těsto zůstalo dostatečně řídké (chce to "oko", odhadem tak pět lžic). Vlijeme do vymazaného a vysypaného plechu a při 150 °C pečeme, dokud povrch buchty mírně nezhnědne a nevytvoří se praskliny. Pro jistotu klasicky ozkoušíme špejlí. Taky je dobré párkrát plech v troubě otočit (i při zapnutém horovzduchu moje trouba peče u dvířek podstatně více).

Po vychladnutí potřeme polevou připravenou na vodní lázni z čokolády na vaření (fajnšmekři investují do extra hořké), trochy holandského kakaa a másla. Ještě teplou polevu sypeme plátky mandlí (nebo nahrubo sekanými vlašskými ořechy, kokosovou moučkou...).

Čína... a tentokrát S MASEM!

A s celerem a Jidášovým uchem, které ačkoli oslizle působí, nádherně křupe... Další přísady jsou myslím velmi snadno rozpoznatelné.

Postup přípravy stejný jako u vegoš číny, jen prve osmahneme to naložené masko, že ;-)

Pivnice U devatero řemesel

Když si chcete v Mikulově zajít na dobré pivo v příjemném civilizovaném prostředí a zdlábnout k tomu něco dobrého, mám ideální tip. V podstatě už do jiné nálevny ani nechodím :-) strategická poloha naproti gymplu, kousek pod náměstím, těsně nad odjezdištěm autobusů a cirka deset minut pěšky od nádraží. V léte bezvadná zahrádka do dvora, v zimě uzavřená veranda se sálajícími litinovými kamny. Vnitřní prostor hospůdky je totiž poměrně skromný. Ale zase když budete mít štěstí, narazíte na nádhernou šedou mazlivou dogu, která si vedle vás ráda sedne na lavici:-)

Žízeň se zahání dvoubarevnou specialitou zvanou Duo - skládá se z plzně a černého kozla tak šikovně načepovaného, že vytvoří 2 vrstvy. Půllitr za tuším 27 Kč (no přes třicet to určitě není:-)).

A abych se vrátila k dlabanci, na stole leží menu vedle sídlící pizzerie, která kromě pizzy a několika málo těstovin nabízí taky saláty a tousty. Toto propojení podniků je naprosto ideální. A věřtě, že pizza k pivečku je ideální kombinace :-)

Minule jsem si s kamarádkou dala napůl pizzu se slaninou, nivou a česnekem (115 Kč). Těsto je vynikající - krásně křupavé a přitom ne suché, slanina tak akorát vypečená a česnek příjemně zaštiplá na jazyku. Další oblíbenou volbou bývá vegetariana (kukuřice, rajčata, olivy...) nebo stará dobrá americana se šunkou a kukuřicí. Trošku větší kalorickou nálož pak představuje pizza se čtyřmi druhy sýra, která je sice tak trochu po česku s hermelínem a nivou, nicméně chuťově dokonalá! Všechny pizzy navíc připravují i v menší velikosti.

Přidávám i internetový odkaz, bohužel na nich není k dispozici i jídelní lístek.

(Omlouvám se za nekvalitní mobilové foto:-))