Eat or sleep

pátek 10. prosince 2010

Předvánoční podívání

I letos jsem pekla perníčky, dokonce jsem se dokopala i k nazdobení aspoň pár z nich...

Kvízová otázka: poznáváte ho? :-))

Přeju všem čtenářům, kuchtíkům i jedlíkům, co nejkrásnější a nejpohodovější Vánoce!

Houbový gulášek

Aneb vzpomínka na léto... Šlo to opravdu rychle, a chtělo to jen:

houby (z mrazáku, před zamražením osmahnuté)
dobré domácí brambůrky
jednu cibuli
kousek slaninky na chuť
dvě lžičky mouky
trošku sádla na zasmažení
a samozřejmě koření: sladkou papriku, kmín mletý i celý, sušenou majoránku, špetku cayenského pepře a sůl

Nakrájenou cibulku a slaninku jsem zasmahla na sádle, přidala rozmražené houby, zasypala moukou a paprikou, zamíchala a podlila vodou. Brambůrky nakrájené na kostičky a koření přibyly do hrnce vzápětí. A pak už jen stačilo povařit do změknutí hlíz:-)

Sypání petrželkou nutné není, ale vzhledem k tomu, že babička oškubala zelené zbytky na zahrádce, nedalo mi ji nepřidat.

neděle 21. listopadu 2010

Nevařím, nejím, nebloguju...

Pouze poslední tvrzení je pravdivé. Ba naopak - jím ostošest, vařím - no, ne tolik, co jím:-)) Ale na blog mi nějak čas nezbývá. A protože se zkouškové blíží tak rychle, až se mi svírá... řekněme srdce, v nejbližší době to asi nebude o moc lepší.

Nicméně, abych aspoň vypíchla pár dobrůtek, které jsem s nadšením sbodla nejen já, ale i mé početné a hladové příbuzentsvo.

Nejdřív hovězí na pivě dušené. Inspirace u Cuketky. Pšeničné nebylo, nahradilo ho též výborné 24° černé náchodské. Podáváno s vařenýma brambůrkama rodinným stěhovacím pomocníkům. (Já: "Tady máte žufánek, ať si naberete tu omáčku." K. (nesměle): "No a můžeme aj to maso...?")

Uzené pečené v křenové zálivce; houbová omáčka s hrnečkovými knedlíky - vše podle Šárčiny kuchařky. Můj milý (ač byl nucen s přípravou vypomáhat) pochrochtával, že bych mu tak dobře měla vařit častěji.

Premiéra taženého štrůdlu podle mojí babičky. No - dalo se, ačkoliv s ním neumím tak zdatně točit (jestli jste někdy viděli mistra pizzaře, jak točí na rukou pizzu - tak moje šikovná babička točí těsto na štrůdl). Až to vymakám (na druhý pokus, hehe), poskytnu obrázkový návod. Zatím pouze foto mého neumělého prvovýtvoru:

A ke zbytku boloňské omáčky jsem poprvé "riskla" polentu. Ono s těma těstovinama je to taky na pytel, když se jí furt dokola (a co si budeme povídat, i když klasické studentské jídlo špagety se sýrem a kečupem povyšuju kupovaným pestem a parmazánem, je to stále jen znc - znouzecnost). Vzhledem k "úžasné fotogeničnosti" též s obrazovou dokumentací:

To zelenisko nahoře je pěkně prosím dobromysl z babiččiné zahrádky. To, co není vidět, je parmiggiano regiano:-)

Jo a taky jsem poprvé dělala qiuche, vzhledem k nehorázným cenám másla (né jakožemásla vyrobeného čerta ďábla v EU) s těstem ze sádla, což, pokud se na výsledku projevilo, tak jen pozitivně. Kromě menšího intermezza, způsobeného postrachem mého nového bytu - kocourkem Zikmundkem, který kromě toho, že s oblibou v nestřežených okamžicích vytahuje šunku z nákupní tašky a žere uzené z talíře, rád též shazuje formu s koláčem z kuchyňského stolu na zem... se zadařilo.

PS: recept na pečeného kocoura příště:-))

úterý 28. září 2010

Bramborový salát

Dnes jsem jakoby mimoděk při rychlonákupu pečiva na zítra přihodila do košíku i jednu majonézu Poličanku, aniž bych s ní měla konkrétní záměr. Ten se vystříbřil až po návratu domů, kdy jsem ve špajzu přerovnávala své předválečné zásoby, včetně babiččiných domácích raných brambor. A tak jsem si vzpomněla, že mám moc ráda bramborový salát a že jsem ho hooooodně dlouho nedělala a že mi stojí za to, abych si ho na zítřejší školní den nachystala.

4 brambory
2 mrkve
1 petržel
(kousek celeru, který mi v lednici chyběl, ale jinak bych ho samozřejmě též použila)
nakládané okurky
kousek pórku (nebo mladé a v nejhorším i staré cibule:-)
ostrá francouzská hořčice
malá konzerva hrášku
malá konzerva kukuřice
3 menší vajíčka (slepičky jsou ještě mladé a větší nenesou)
majonéza
vinný ocet
pepř
sůl

Nejdřív jsem frkla brambory i se slupkou do hrnce a vařila hezky doměkka (přibližně půl hodiny). Mezitím jsem si očištěnou kořenovou zeleninu nakrájela na menší kostičky a v jiném hrnci zalila vodou jen natolik, aby byly jen mírně utopené. Posolila jsem a vařila asi deset minut, aby zelenina byla na skus. Vajíčka jsem uvařila natvrdo (kdesi jsem se dočetla, že aby se lépe loupaly, je dobré je po uvaření naťuknout a nechat stát ve studené vodě, která pronikne pod skořápku... no, docela to funguje).

Do velké mísy jsem nakrájela na velmi drobná půlkolečka pórek, na malé kostičky okurky a přihodila jsem i pár koleček mrkve zavařené spolu s nimi. Přišla k tomu celá konzerva hrášku a půlka té kukuřičné. Troška soli a pepře.

Zchladlé brambory jsem oloupala, nakrájela na kostičky a přihodila do mísy. Pak jsem vzala ještě horkou kořenovou zeleninu i s vodou, ve které se vařila (nesmí jí být samozřejmě příliš) a zalila tím brambory. Po chvilce míchání se vývarem hezky nasákly. Přišla chvíle dolít ještě trochu láku ze zavařených okurek. Brambory nezklamaly a dychtivě vypily i tuto kyselou tekutinu. Pak tedy přišel čas vmíchat majonézu. Nebylo jí třeba moc (zbylo mi více jak půlka 100gramového pytlíku). Rozmíchala jsem spolu asi se dvěma lžičkama ostré hořčice a zastříkla vinným octem.

Najemno pokrájené vajíčko jsem zamíchala až nakonec, abych zachovala aspoň zdání jeho kompaktnosti:-)

Salátek bude samozřejmě nejlepší až po odležení, ale neodolala jsem a dala si trochu hned po dodělání a už tak to bylo moc dobré. Jím samotné. Na co maso...

středa 15. září 2010

Odlehčené risotto

Už si ani nepamatuju, kdy jsem tuto dobrůtku dělala poprvé, každopádně se stala mým oblíbeným jídlem. Kromě nutné cirka půlhodinky míchání u plotny se totiž jedná o baštu velmi chutnou, nenáročnou a rozmanitou. Postup přípravy jsem zde již popsala dříve.

Začátkem léta jsem měla po ruce čerstvé mladé cuketky, svazek bazalky a potřebovala jsem se zbavit zbytku sušených rajčat - ne naložených v oleji, ale pytlíkových:-)

Kombinace to byla vpravdě geniální. Tím geniálnější, že babička strávila předtím pár dnů v Římě. A předtím se vyptávala, co mi má teda dovézt. Můj požadavek zněl jasně - "parmiggiano regiano" a "pecorino". Babička věru netroškařila a dovezla sýrů snad přes kilo. Takže to, co vidíte nastrouhané nahoře (a nevidíte zamíchané v risottku) je pravý a nefalšovaný italský parmazán. Jupí!

Neváhejte a udělejte si tuto italskou dobrotu taky. Na rýži se dá šetřit (já používám pouze obyč kulatozrnnou a zatím si nikdo nestěžoval), ale dobrý hovězí vývar a kvalitní sýr vše posune do úrovně božské many. A přitom je to lehké jak facka, ne?

pondělí 30. srpna 2010

Letní hedvábné brambůrky

Venku už to bohužel na léto nevypadá, kalendářně prý ale stále trvá... Tímto receptem se vrátím do jeho samých počátků, kdy jsem ve zkouškovém období našla čas vařit a dokonce i fotit, ale na umístění receptu na blog síly nezbylo.

Když jsem přemýšlela, jak tento recept nazvat, vzpomněla jsem si na úžasnou chuť jídla vytvořenou jedinou, vcelku obyčejnou surovinou a napadlo mě ono slůvko "hedvábné". Zapečená zelenina je sázka na jistotu a s kapkou smetany povyšuje na vyšší level (bohužel i kaloricky:-)). Věřím, že ani masožrouti se ve své porci nebudou vrtat v marné snaze najít kousek masa!

Co si připravíme:

nové brambory - bez nich by to opravdu nebylo ono:-)
libovolnou zeleninu - nejlépe co uloupíte na zahrádce nebo na trhu
hromadu oblíbených bylinek (bazalka, dobromysl, tymián, rozmarýn, libeček)
olivový olej
sůl
a třešničku na dortu - 31% smetanu

Brambůrky pěkně omyjeme, odrhneme kartáčkem, odkrojíme všechna nepěkná místa a nakrájíme na silnější plátky. Připravíme si bylinkový olej - pro vlastníky třecí misky (o jejíž koupi už sakra dlouho boužel pouze přemýšlím) doporučuju zelenisko pěkně rozetřít s troškou soli právě v ní, já si zatím vystačila s ostrým nožem a vše jsem nadrobno nasekala. Zeleninu omyjeme a nakrájíme na větší kusy. V mojem pekáčku se objevily cukety (předem vypocené), mrkev, rajčata, cibule, česnek, paprika a zbytek kukuřice z konzervy.

Původně jsem si říkala, že z toho udělám úhledné vrstvičky, ale v průběhu pečení jsem se přesvědčila o nesmyslnosti tohoto počínání. Postačí tedy, když zeleninu do pekáče nějak tak poházíte. Pokapejte olejem s bylinkama a nakonec polijte smetanou (ale žádné plavání, na můj pekáč postačila asi půlka kelímku). Se solením to prosím nepřehánějte - beztak to není zdravé:-) Pekla jsem asi na 180°C tuším něco přes hodinu. Tady se hodí podotknout, že méně NENÍ více. Ve chvíli, kdy se vrchní vrstva připékala, pořádně jsem promíchala - zelenina se krásně obalila pečením zhoustlou smetankou a chutě se parádně smísily. Nebojte se brambůrky pořádně vypéct (neplést se spálit!). Na chuti se to projeví jen a jen pozitivně.

Ač jsem zbaštila jen tak, dovedu si jako přílohu představit kousek francouzské bagety, kterou se na závěr vytře všechna báječná zelenino-smetanovo-bylinková vypečená omáčka.

čtvrtek 26. srpna 2010

Kterak jsme letos houbařili

Situace: čím dál chladnější podvečer v horách. Šeří se. Po hodině bezcílného bloumání lesem jsou v plátěnce dvě holubinky a nějaký masák. Jinak houby sice rostou, ale jen ty nejedlé. Sklesle se ploužíme lesní cestou na chatu a jen ze zvyku občas hodíme očko do břehu, ve kterém se už ovšem nedá v sílící tmě nic rozpoznat. K. náhle skočí do břehu, chvilku cosi šmrdolí a vítězoslavně se zvedá s pravákem v ruce. Nechápavě kulíme oči. "Jak tam můžeš něco vidět?" ptáme se, jakoby by spáchal bůhvíjaký hřích. Odpověď se nedovíme, ale k praváku obdobným způsobem ještě přibývá pár bratříčků. S ukřivděným pocitem, že nebýt těch dioptrií, byly bychom něco snad také našly, s mamkou rozebíráme nespravedlnosti světa.

S oblibou prohlašuji, že rozumnou houbu najdu pouze v případě, když v lese zakopnu a hubou dopadnu přímo do ní, ale letos by snad hříbky musel najít i slepý. Rostly jak blbé - stačilo projít poměrně frekventovanou lesní asfaltovou silnici a trochu nakukovat bokem do lesa a košík se hned začínal plnit a ne ledasčím, ale nefalšovanými PRAVÁKY. Nemusím asi příliš vysvětlovat, co jsme celý týden dovolené převážně jedli - např:

Jediný, koho naše šílenství nechávalo v klidu, byl tradičně náš pes. Užíval si hopkání po lese a vrcholně nás dovedl vytočit ve chvíli, kdy jsme podřepli k obzvláště vyvedeným exemplářům a on, celý rozradostněný, že smečka odpočívá, přikolíbal se mezi nás hňápaje po houbách, divže si na ně nelehl. Můj dávný nápad, že když se nám psisko nezadařilo vycvičit pro hledání hub doposavad (a s tím starým psem to známe), bylo by vhodnější pro tyto účely dle vzoru Francouzů raději pořídit čuníka, se opět setkal s nepochopením ve strachu, že pro pár hříbků bychom po zbytek roku žili jako rodinka v povídce Jak jsme chovali užitečné zvíře od Šimka a Grossmana.

Ale letos houby skákaly do košíku takřka samy. Ovšem až na poslední den, kdy už nerostla ani prašivka. No však co - pojedli jsme jich dost, pár i nasušili a dva mizerné balíčky čekají v mražáku - buď pod maso, nebo na guláš. A toto se nám pěkně prosím zadařilo až sedmý rok, co do Jeseníků jezdíme - stále na stejné místo...

A teď malá houbová přehlídka - jedlých i "jen" pohledných: