Pomazánka ze sušených rajčat

Venku to konečně vypadá na jaro (no, aspoň sem tam), ale než nám po dlouhatánské zimě vyleze na zahrádce z hlíny nějaké to zelenisko, ještě to zřejmě chvíli potrvá. Můj dnešní recept naopak zavání létem díky použitým italským nakládaným sušeným rajčatům, která jsou plná sladce šťavnaté chuti.

---

Budete potřebovat pouze:

• nadrobno nakrájenou cibuli
• pomazánkové máslo bez příchuti
• sušená rajčata nakládaná v oleji
• plátek másla
• (sůl)

Cibulku si na mírném plameni dozlatova osmahneme - můžeme použít olej z nakládaných rajčat, který je jimi zbarven a ovoněn a proto se hodí např. i na těstoviny. Já přidala pro zjemnění i plátek másla. Sušená rajčata nakrájíme na drobné kousky, promícháme s neochuceným pomazánkovým máslem a zchladlou cibulkou. Podle chuti můžeme dosolit. A nezbývá než namazat na dobrou bagetku a baštit.

Pomazánky mám velice ráda ve všech provedeních, naposledy jsem dělala řádně česnekovou se strouhanou mrkví a tuňákovou s vejcem. Ovšem i taková kvasnicová, celerová, obyčejná rybičková ze sardinek a hlavně babiččina pažitková jsou úžasné! Chystám se vyzkoušet i domácí luštěninové - zatím je jen kupuju v prodejnách zdravé výživy.

Jako základ pro pomazánku používám nejčastěji tvaroh nebo jako u té dnešní pomazánkové máslo, semtam přihodím i trojúhelníček jinak mnou nepříliš používaného taveného sýra, který je ovšem pro tyto účely nanejvýš vhodný.

A jaké pomazánky rádi vy? :-)

Obyčejné pečené kuře s ne zcela obyčejnou kaší

Nevím, jak jste na tom vy, ale pro mě je bramborovou přílohou No. 1 kaše. I když beru od prarodičů tak vynikající brambory, že je jich na tu kaši někdy i škoda;-) Dovedu jí sníst kopec jen tak. 

Většina lidí má pečené kuře spojené s rýží, ale u nás v rodině jsme v tomto malinko jinde - babička (ta s těma dobrýma bramborama:-) ho dělá raději s bramborovým salátem vídeňského typu (tedy bez majonézy, jen s cibulí a octovou zálivkou) a mamka pro změnu právě s brkaší. A upřímně - na pošmourné zimní počasí se přece jen víc hodí sytá a teplá kaše!

---

Pokud se pozorně podíváte na kaši, všimnete si malých oranžových kousků... Odjížděla jsem totiž na delší dobu a potřebovala zlikvidovat zbytky zeleniny. A tak vznikla neobvykle nasládlá zeleninová kaše. Stačilo celer, mrkev a petrželový kořen nakrájet na menší kousky, dát vařit. Asi po 10 minutách (možná po čtvrthodině) jsem přihodila i oloupané a pokrájené brambory. Při vaření na kaši k nim kromě soli přidávám i špetku mletého kmínu, který se v kaši ztratí, ale jemně ji ochutí (na obsah solaninu prý vliv nemá).  Po uvaření doměkka jsem slila, přihodila pár kousků másla, zalila troškou mlíka a rozšlehala ručním mixérem. Protože přidaná zelenina je relativně sladká, budeme muset přisolovat trošku více. 

Co se kuřete týče, pekla jsem tentokrát úplně klasicky (jak mě to naučila maminka). Použila jsem trochu směsi koření na určené na pečené kuře, hodně sladké papriky, trošku soli. Na každé stehýnko jsem položila plátek másla a podlila vodou. Při pečení kuře průběžně poléváme a že je hotovo poznáme, když zabodneme vidličku až ke kosti a nevytéká krev, ale jen čirá šťáva.

Inu, dobrý oběd vnese radost i do zamračeného ledového dne!

Jak na Nový rok...

První měsíc roku 2011 se už blíží ke konci a já doteď opět neměla čas, abych něco sepsala na blog. Mou zaneprázdněnost určitě ale zcela pochopí každý, kdo někdy studoval vysokou školu:-) 

První letošní zápisek musí být něco famózního. Něco, díky čemu se každý začne chovat jak Pavlovův pes. Něco, nad čím jihnou i nejtvrdší chlapíci. Tušíte správně, jedná se o řádnou flákotu!

---

Když jsem na Slevomatu zmerčila slevu na úplně pravé uruguayské hovězí a našla jsem si dobrou záminku, proč si k sobotnímu obědu udělat pořádný steak (no narozeniny mám jen jednou za rok, ne?), bylo rozhodnuto. Z řeznictví jsme odcházeli s 600 g roštěné, rozřezané na 4 pláty.

(Všechny příznivce čtvrtkilových porcí prosím o pochopení. Za prvé si ze zdravotních důvodů nemůžu dovolit takové množství masa sníst během jednoho dne, za druhé by na to kapacitně nestačil můj žaludek.) 

Jako příloha nemohlo být nic jiného, než brambory. Oloupat, nakrájet na čtvrtky, několikrát propláchnout vodou, aby se odplavil škrob. Potom jeden kousek po druhém pečlivě osušit kuchyňkou utěrkou, na plechu hezky promíchat s troškou olivového oleje, upéct dozlatova.

Příprava masa samotného je lehká jak facka - pokud znáte správné fígle. My se rozhodli pro pepřový stejk - což s mými dvěma narozeninovými dárky šlo opravdu snadno. První dárek - lékárnická třecí miska - dopomohla k nadrcení koření podle našich představ.

Druhý dárek - kontaktní gril - po rozžhavení na maximum maso v okamžiku zatáhl, takže z něj nevytekla šťáva. Pokud gril nemáte, stejně vám poslouží rozpálená těžká teflonová pánev. S dobou to nepřehánějte, minutka na každou stranu je ažaž (při použití grilu pouze jedna minuta celkem - to je panečku úspora času! :-). Poté jsme maso přesunuli na talířek do rozpálené trouby a připravili omáčku.

Ve smetaně jsme rozmíchali zbytek pepře, trošku ji osolili, nechali provařit. Přilili jsme šťávu, kterou při pobytu v troubě maso pustilo, a po odstavení z plotny v omáčce ještě rozpustili kousek másla. Jak poznamenal můj drahý: "No dietní to zrovna nebude, ale dobré určitě!"

Pak už stačí jen vše naložit na NAHŘÁTÉ talíře. Jinak masíčko vystydne, ještě než dožvýkáte první sousto. A to by byla věčná škoda!

Předvánoční podívání

I letos jsem pekla perníčky, dokonce jsem se dokopala i k nazdobení aspoň pár z nich... 

---

Kvízová otázka: poznáváte ho? :-))

Přeju všem čtenářům, kuchtíkům i jedlíkům, co nejkrásnější a nejpohodovější Vánoce!

Houbový gulášek

---

Aneb vzpomínka na léto... Šlo to opravdu rychle, a chtělo to jen:

• houby (z mrazáku, před zamražením osmahnuté)
• dobré domácí brambůrky
• jednu cibuli
• kousek slaninky na chuť
• dvě lžičky mouky
• trošku sádla na zasmažení
• a samozřejmě koření: sladkou papriku, kmín mletý i celý, sušenou majoránku, špetku cayenského pepře a sůl

Nakrájenou cibulku a slaninku jsem zasmahla na sádle, přidala rozmražené houby, zasypala moukou a paprikou, zamíchala a podlila vodou. Brambůrky nakrájené na kostičky a koření přibyly do hrnce vzápětí. A pak už jen stačilo povařit do změknutí hlíz:-)

Sypání petrželkou nutné není, ale vzhledem k tomu, že babička oškubala zelené zbytky na zahrádce, nedalo mi ji nepřidat.

Nevařím, nejím, nebloguju...

Pouze poslední tvrzení je pravdivé. Ba naopak - jím ostošest, vařím - no, ne tolik, co jím:-)) Ale na blog mi nějak čas nezbývá. A protože se zkouškové blíží tak rychle, až se mi svírá... řekněme srdce, v nejbližší době to asi nebude o moc lepší.

---

Nicméně, abych aspoň vypíchla pár dobrůtek, které jsem s nadšením sbodla nejen já, ale i mé početné a hladové příbuzentsvo. 

Nejdřív hovězí na pivě dušené. Inspirace u Cuketky. Pšeničné nebylo, nahradilo ho též výborné 24° černé náchodské. Podáváno s vařenýma brambůrkama rodinným stěhovacím pomocníkům. (Já: "Tady máte žufánek, ať si naberete tu omáčku." K. (nesměle): "No a můžeme aj to maso...?")

Uzené pečené v křenové zálivce; houbová omáčka s hrnečkovými knedlíky - vše podle Šárčiny kuchařky. Můj milý (ač byl nucen s přípravou vypomáhat) pochrochtával, že bych mu tak dobře měla vařit častěji.

Premiéra taženého štrůdlu podle mojí babičky. No - dalo se, ačkoliv s ním neumím tak zdatně točit (jestli jste někdy viděli mistra pizzaře, jak točí na rukou pizzu - tak moje šikovná babička točí těsto na štrůdl). Až to vymakám (na druhý pokus, hehe), poskytnu obrázkový návod. Zatím pouze foto mého neumělého prvovýtvoru:

A ke zbytku boloňské omáčky jsem poprvé "riskla" polentu. Ono s těma těstovinama je to taky na pytel, když se jí furt dokola (a co si budeme povídat, i když klasické studentské jídlo špagety se sýrem a kečupem povyšuju kupovaným pestem a parmazánem, je to stále jen znc - znouzecnost). Vzhledem k "úžasné fotogeničnosti" též s obrazovou dokumentací:

To zelenisko nahoře je pěkně prosím dobromysl z babiččiné zahrádky. To, co není vidět, je parmiggiano regiano:-) 

Jo a taky jsem poprvé dělala qiuche, vzhledem k nehorázným cenám másla (né jakožemásla vyrobeného čerta ďábla v EU) s těstem ze sádla, což, pokud se na výsledku projevilo, tak jen pozitivně. Kromě menšího intermezza, způsobeného postrachem mého nového bytu - kocourkem Zikmundkem, který kromě toho, že s oblibou v nestřežených okamžicích vytahuje šunku z nákupní tašky a žere uzené z talíře, rád též shazuje formu s koláčem z kuchyňského stolu na zem... se zadařilo. 

PS: recept na pečeného kocoura příště:-))

Bramborový salát

---

Dnes jsem jakoby mimoděk při rychlonákupu pečiva na zítra přihodila do košíku i jednu majonézu Poličanku, aniž bych s ní měla konkrétní záměr. Ten se vystříbřil až po návratu domů, kdy jsem ve špajzu přerovnávala své předválečné zásoby, včetně babiččiných domácích raných brambor. A tak jsem si vzpomněla, že mám moc ráda bramborový salát a že jsem ho hooooodně dlouho nedělala a že mi stojí za to, abych si ho na zítřejší školní den nachystala.

• 4 brambory
• 2 mrkve
• 1 petržel
• (kousek celeru, který mi v lednici chyběl, ale jinak bych ho samozřejmě též použila)
• nakládané okurky
• kousek pórku (nebo mladé a v nejhorším i staré cibule:-)
• ostrá francouzská hořčice
• malá konzerva hrášku
• malá konzerva kukuřice
• 3 menší vajíčka (slepičky jsou ještě mladé a větší nenesou)
• majonéza
• vinný ocet
• pepř
• sůl

Nejdřív jsem frkla brambory i se slupkou do hrnce a vařila hezky doměkka (přibližně půl hodiny). Mezitím jsem si očištěnou kořenovou zeleninu nakrájela na menší kostičky a v jiném hrnci zalila vodou jen natolik, aby byly jen mírně utopené. Posolila jsem a vařila asi deset minut, aby zelenina byla na skus. Vajíčka jsem uvařila natvrdo (kdesi jsem se dočetla, že aby se lépe loupaly, je dobré je po uvaření naťuknout a nechat stát ve studené vodě, která pronikne pod skořápku... no, docela to funguje).

Do velké mísy jsem nakrájela na velmi drobná půlkolečka pórek, na malé kostičky okurky a přihodila jsem i pár koleček mrkve zavařené spolu s nimi. Přišla k tomu celá konzerva hrášku a půlka té kukuřičné. Troška soli a pepře.

Zchladlé brambory jsem oloupala, nakrájela na kostičky a přihodila do mísy. Pak jsem vzala ještě horkou kořenovou zeleninu i s vodou, ve které se vařila (nesmí jí být samozřejmě příliš) a zalila tím brambory. Po chvilce míchání se vývarem hezky nasákly. Přišla chvíle dolít ještě trochu láku ze zavařených okurek. Brambory nezklamaly a dychtivě vypily i tuto kyselou tekutinu. Pak tedy přišel čas vmíchat majonézu. Nebylo jí třeba moc (zbylo mi více jak půlka 100gramového pytlíku). Rozmíchala jsem spolu asi se dvěma lžičkama ostré hořčice a zastříkla vinným octem.

Najemno pokrájené vajíčko jsem zamíchala až nakonec, abych zachovala aspoň zdání jeho kompaktnosti:-)

Salátek bude samozřejmě nejlepší až po odležení, ale neodolala jsem a dala si trochu hned po dodělání a už tak to bylo moc dobré. Jím samotné. Na co maso...