Brasserie Avion

Vyhlášený prvorepublikový hotel bohužel nyní působí zvenčí poněkud omšele. Název zůstal. Avion. Architekt Bohuslav Fuchs.

Nachází se v Brně na ulici Česká.

Dole se nachází italská restaurace - Brasserie, kde jsme se dneska s kamarádkou, utahané z plavání, rozhodly navečeřet.

Prostředí je relativně příjemné, když pominete nešvar českých restaurací - ne právě nejtišeji puštěné rádio a místní specialitku - fotografie Karla Gotta, missek a bůhvíjakých ještě zrůd (ehm) na stěnách.

Číšník, postarší pán, mi připadal poněkud zmaten. K pití jsem si poručila malý Granát (přesně takhle byl uveden v jídelníčku) a on se zeptal, jestli "to je to černé". Ve finále to bylo docela jedno, protože mi ho stejně vůbec nedonesl.

K jídlu jsme chtěly sýrovou pizzu napůl. Prý účtují při rozpůlené pizze za každou půlku devadesát korun - no budiž, vyšlo to zhruba stejně tak jako tak.

Couvert (15 Kč, ke všem hlavním jídlům automaticky účtovaný) se skládal z pár plátků docela dobré bagetky a ochuceného česnekového másla. Za to máslo bych ruku do ohně nedala - cítila jsem v něm mírnou pachuť margarínu, přebitou kořením.

Pizza vypadala docela dobře, nevadí mi širší okraj vypečeného těsta, ale sýr (respektive sýry) byly jakési vodnaté, kromě pár míst s jiným, aromatičtějším druhem (nešlo lépe rozpoznat) ne příliš dobré chuti. Zato použitý protlak byl opravdu rajčatový, z kousky, ten musím pochválit.

Jinak jsme se shodly, že (kór za ty peníze) mohla být pizza mnohem lepší a že u nás v Mikulově dělají určitě mnohem lepší (o tom taky někdy povykládám).

Takže jsem zase nadlouho z restaurací vyléčená a z Brasserie v Avionu obzvlášť...

Vkládám i odkaz na stránky, ale nemají je zrovna moc aktualizované...

Čína tak trochu úplně bez masa

Proč si dělat čínu bez masa? Protože i bez něj je to dobré. A hlavně je to šupovka!

• rýže (dlouhozrnná, celozrnná, basmati... aneb proti gustu:-)
• kousíček másla
• nadrobno nasekaná cibule
• sůl
  
• mrkev
• bílá ředkev
• červená paprika
  
• celer - a to vše nakrájené na menší kousky
• sójová omáčka
• mletý zázvor
• olej
  

Začneme tím, že řádně propláchlou rýži zasmažíme na másle s cibulkou. Zalejeme vodou a to v poměru díl rýže na díl a půl vody. Osolíme a pod pokličkou vaříme doměkka.

Mezitím na oleji osmahneme nakrájenou zeleninu (pozor, papriku přidáváme až zcela nakonec). Zbožňuju jen mírně zkřehlou zeleninu, takže to s tou tepelnou úpravou zrovna nepřeháním :-) Papriku nechávám vyloženě jen prohřát. Zastříkneme sójovou omáčkou a okořeníme. Promícháme s horkou rýží a baštíme...

Pozn. 1: Kromě trochy soli na vaření rýže už žádnou nepřidávám. Sójovka je slaná ažaž.

Pozn. 2: Vřele doporučuju bílou ředkev: Zatímco syrová je pro mě nepříjemně hořká, i po delším tepelném opracování zůstane nádherně křehká a křupavá (v tomto stavu přežila i půlhodinový var v zeleninové polévce!).

Pozn. 3: Kdyby to nějaký zavilý masožrout nerozdýchal, tak masíčko připravíme tak, že nakrájíme kuřecí prsíčka, naložíme do sójové omáčky smíchané s mletým zázvorem, mletým kmínem, trochou solamylu a nasekaným česnekem. Přes noc to necháme odpočívat v ledničce, aby se nám masko natáhlo vůní a chutí koření. Postup přípravy je pak shodný, akorát prve osmahneme maso, pak teprve přidáme zeleninku...

Nejlepší perníčky!

Které? No přece ty moje! Léty osvědčené, rovnou z dvojité dávky pečené, protože jedna je mááááálo :-)

V rámci zachování adventního veselí přidám historku k dobru. Tedy, z té situace mi nejdřív do smíchu nebylo. Totiž - trouba v našem novém bytě byla předchozími nájemníky řekněme velmi znečištěna. Uvést ji do používatelného stavu mi zabralo hromady času a sil, znečištěné plechy jsem tedy vyhodila a dovezla si nové od babičky.

Když byly oba zaplněny syrovýma perníčkama těšícíma se na zahřátí v troubě, nastala zrada - trouba na ně nebyla proporčně připravena. Čili se tam nevešly. Po desetiminutovém zkoušení všemi směry jsem jeden plech (ten menší asi :-)) umístila na jediné možné místo - úplně dospod, na dno. Pečící program jsem uzpůsobila vypnutím spodního ohřevu a zapnutím horkovzuchu.

S mírnými ztrátami na životech aneb prase upadlé z pečícího papíru přenášeného na horký plech právě vytáhnutý z trouby, ze kterého byl sejmut druhý pečící papír s prasaty již upečenými... se to nakonec dalo :-D

A teď k slibovanému receptu!

Dvojitá dávka na moc moc perníčků (ve chvíli, kdy je pečete... Jakmile je komukoli nabídnete, je jich nějakým záhadným kouzlem málo :-))

• 250g rozehřátého medu
• 160g cukru
• 100g másla - rozpuštěného
• 4 vajca
• 400g hladké mouky
• 400g celozrnné žitné mouky
• jeden prdopeč
• balíček perníkové koření - koupená směs (myslím Kotányi, ale podle mě jsou všechny na stejný způsob bez markantních rozdílů:-) bylo toho 25g
• na potření rozšlehanéí vajíčko
• a na ozdobu mandlové lupínky - nebo půlené mandličky - nebo bílá poleva
  

Podotýkám, že recept je z Vánoční kuchařky od Věry Mikulové a Marty Haiklové (dona 1993), mírně upravený.

Med rozšleháme s cukrem, vejci a máslem. Přidáme obě mouky, nejlépe prosáté, smíchané již s práškem do pečiva a kořením. Propracujeme těsto, které zabalíme do fólie a necháme pár dnů v chládku - týden by mu neměl ublížit, ba naopak jen prospět, odvážlivci doporučují i měsíc, ale to já nejsem :-)

Určitě všichni víte, jak se válí těsto - že se podsypává hladkou moukou, abys to nelepilo, a že by mělo být stejně tlusté, aby se nám všechno rovnoměrně peklo... Vykrájenou zvířenu (ježek, kůň, prase, ovce a hlavně SOBI - letos máme sobí Vánoce!) i jiné patvary (hvězdičky, jablíčka, hrušky, srdíčka, houbičky - tedy to je můj kompletní výčet, v obchodech mají i horší věci:-)) klademe na plech, potíráme rozšlehaným vejcem a zdobíme mandlemi. Některé perníčky jsem nechala bez nich - na ty by měla přijít bílková poleva - bude-li mezi těma zkouškama chvilka času:-).

Pečeme v troubě vyhřáté na zhruba 175°C dozlatova... Po upečení jsou perníčky tvrdé, ale do dvou dnů by měly změknout.

No a takhle vypadá takový menší mikulášský balíček... Povšimnětě si SOBA - zcela vpravo uprostřed.