V jednoduchosti je krása. Podle mě tento dort zvládnou i ti, kteří jinak k cukrařině chovají bázlivou úctu.
Základem jsou dobrá vejce - optimálně domácí, od babičky. Budeme jich potřebovat nejméně šest nebo i více, pokud jsou menší. Žloutky oddělíme od bílků do dvou velkých mís a to tak, že v bílku se nesmí octnout ani mikroskopická částečka žloutku. Vezmeme šlehač a bílky s trochou soli a cukru šleháme do tuha. Že je hotovo, poznáme, pokud mísu otočíme vzhůru nohama...a sníh neskončí na zemi :-)).
Šlehač přemístíme do mísy se žloutkama, ke kterým jsme přidali krystalový cukr a vanilkový cukr. Šleháme a šleháme, až máme vše pěkně našlehané... Potom přidáme polohrubou mouku, přiměřeně, samozřejmě. Protože těsto bude najednou moc husté, opatrně, po trošičkách přišleháme horkou vodu. Výsledná konzistence musí být akorátní - ani moc hustá, ani moc řídká.
Ke žloutkům opatrně, ale opravdu opatrně přimícháme sníh. Pak už nezbývá než těsto vlít do máslem vymazané, strouhankou vysypané formy a v troubě rozehřáté na 180°C upéct dohotova.
Střežte se předčasného kontrolování! Týrání těsta špejlí nechte až na dobu, kdy je povrch zezlátlý. Jinak by korpus udělal bum... a proměnil se v placku.
Možná si klepete na čelo, kde jsou nějaké gramáže. Bez mučení se přiznám, že korpus dělám od oka - obkoukala jsem od maminky, takže vím, kdy má jak vypadat. Proto odkazuji na četné internetové recepty, podle kterých suroviny zaručeně správně odvážíte.
Korpus necháme, nejlépe na mřížce, vychladnout. Neudělejte tu chybu jako já a neotáčejte ho vzhůru nohama - věci to rozhodně neprospěje :-)
Pustíme se do přípravy šlehačky. Vždycky použiji 2 - tedy 500 ml, protože mám strach, že jedna je málo. Navíc - zbytek je velice dobrý do kafe, dokonce tak, že když se po něm sháníte, zaručeně už je osazenstvem stolu zlikvidován :-) Šleháme s moučkovým cukrem pěkně dotuha. Hodí se průběžně ochutnávat a případně přisypávat cukr podle chuti - já mám třeba raději o něco méně sladší.
Přichází na řadu nejšpinavější a nejprotivnější práce - loupání kiwi. Na průměrný dort postačí 3-4 kusy, což naštěstí není tak moc. Nakrájíme na pěkná, středně silná kolečka.
Korpus rozkrojíme na dva stejné díly - podélně, samozřejmě! Profíci jako já mají jakýsi speciální krám, co babičce dovezla známá z Německa. Je to struna natažená mezi dvěma kovovýma tyčkama, která se dá navíc polohovat do různých výšek. Zda je u nás podobná věc k dostání nevím, ale rozhodně místo ní postačí nůž a silná režná nit, popř. rybářská struna. Nožem kolem dokola korpus nařežeme a snažíme se dodržovat stejnou výšku. Potom zářez obmotáme nití a zatáhneme... a je to!
Nyní teprve přišel čas korpus obrátit - protože část pekoucí se přilepená na dno formy je pěkná a rovná, přijde nahoru. Řez druhé, dříve horní, nově spodní části, pomatleme oblíbenou - samozřejmě nejlépe domácí - marmeládou. Pikantnost dodá rybízová - ale oslavenec si přál broskvovou. Na ni namažeme šlehačku. Přiklopíme horní částí. Nyní celý dort ze všech stran a jak jen to půjde rovnoměrně opatláme zbytkem šlehačky.
Přichází čas kiwi. Když byste chtěli být hodně profi, navrhuju si uspořádání koleček nachystat na talířek o stejném průměru, jako má dort. Já ale začala skládat rovnou a tak nějak mi to vyšlo :-).
Přichází finální část - želé. Používám čiré dortové od Dr. Oetkera - výsledek je vždy perfektní (ne, jejich marketingové oddělení mi za reklamu neplatí). Jednoduše ho připravíme podle návodu na sáčku. Hlavně ho nelijte na povrch dortu příliš horké - šlehačka se rozpustí a pak nám vzniknou nepěkné bílé fleky.
Nezbývá než odstranit steklé zbytky želé z okolí dortu a dát chladit. A pak... Ham ham ham.
Na prvních dvou fotkách je dort, jak jsem ho upekla já po dědu. Na fotce dole je dort, jak ho upekla maminka pro mě. Po kom to asi mám, že...?
A ještě drobná poznámka: kdo nerad kiwi, samozřejmě může použít i jiné ovoce. Mělo by být chuťově výraznější, protože piškot i šlehačka jsou velmi jemné. Moc se těším na léto, až bude tato dobrůtka červenavě jahůdková!
