Lasagne s houbami

Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila dělat lasagne. Poprvé - dočetla jsem se, že není třeba pláty předvařovat, nicméně z obav, že budou po upečení příliš tvrdé, jsem omáčku zředila až... až moc. Podruhé o něco lepší. Dotřetice dobrého a zlého jsem je vařila pro prarodiče ("Takovou dobrotu jste ještě nejedli!") a ač jsou oba hypertonici, absence jediného zrnka soli je degradovalo na nepoživatelnou hrůzu (pohádka Byl jednou jeden král hadra!). Ale teď už jsem skoro mistr!

---

Základní rajčatová omáčka

• loupaná zavařovaná rajčata, v sezóně samozřejmě i čerstvá
• veliká cibule
• několik stroužků česneku
• olej nebo sádlo
• sůl
• bylinky (sušena bazalka a dobromysl, ze záhonku cokoli čerstvého, co máte rádi)

Nadrobno nakrájenou cibuli zpěníme na zvoleném tuku. Česnek buď nakrájíme na drobné plátky a přihodíme na závěr smažení k cibuli, nebo přidáme prolisovaný až do hotové omáčky - v tom případě bude jeho chuť intenzivnější. Zlatavou zeleninu zalejeme nakrájenými rajčaty a povaříme do zhoustnutí. Někdy přidávám i trochu zahuštěného rajského protlaku. Zabylinkujeme. A nezapomeneme osolit:-)

Tuto základní omáčku někdy jím s těstovinami jen samotnou, ale dá se různě obzvláštnit - k cibuli při smažení přidáme slaninu nebo mleté hovězí maso (a tehdy jako základ na "boloňskou" omáčku přidávám i trochu nastrouhané kořenové zeleniny), ančovičky, olivy, cuketu... V tomto případě jsem z mrazáku vylovila balíček hub a připomněla si tak letošní krásné děštivé léto, kdy jsem je sbírala:-)

Bešamel

• kousek másla
• hladká mouka
• mléko s 3,5% tuku nebo polotučné a trochu smetany
• sůl
• muškátový oříšek

Na máslé zpěníme mouku, zalejeme mlékem a okořeníme. O teplotě mléka jsem se dověděla mnohé - někteří doporučují lít horké, jiní zase studené... Mně se víc osvědčilo horké a hlavně přilívat po troškách, důkladně rozmíchat a až pak přilít další část. Vemte si metličku, nebo sítko... a někdy bohužel oboje. Zatím jsem nepřišla na přírodní zákon, který by vysvětloval vznik nebo naopak absenci hrudek, ať děláte, co děláte.

Vrstvení: Začínám trochou červené omáčky, na ni rozložím lasagne, zaleju omáčkou, bešamelem, zase lasagne, omáčka, lasagne, bešamel, sýry. Jak to vyjde. Lasagne nepředvařuji. Omáčku mám spíše řidší (jakože na nalití na špagety byste ji nechali ještě o něco víc povařit), bešamel je naproti tomu lepší udělat trošku hustší (jednou jsem ho měla řídký a nebylo to ono).

Sýry: klasická kombinace mozzarela + sýr typu parmazán, u mě takřka vždy Gran Moravia.

Závěrečné doporučení: před servírováním nechte lasagne tak čtvrt hodinky v klidu. Usadí se. Když jste hladoví a neschopní čekat, bude to na vašem talíři vypadat podobně jako na mém (tedy ne příliš esteticky).

Hummus poprvé (a rozhodně ne naposledy!)

Možná není úplně nejlepší strategií hostit návštěvu a na dotaz, co je to v té misce, bezelstně odpovídat: "Humus!" A pak se cítit dotčeně po reakci: "No, však to tak taky vypadá, jako pěkný humus!" Nicméně s přibývajícím večerem a ubývajícím vínem hosté zřejmě změnili názor (nebo dostali hlad?) a hummusové jednohubky taktéž ubývaly:-)

---

Recept jsem převzala od člověka zasvěceného a to jest od Rachada. Remcal do toho samozřejmě M. (JÁ jsem to jedl, JÁ vím, jak to má chutnat!) a i když se výsledek neblížil izraelskému, potažmo jordánskému originálu (tekutější, chutnal jinak a hlavně se do něj namáčela PITA!), aspoň uznal, že jíst se to dá. Vzhledem k tomu, že M. byl také původcem surovin z nejpotřebnější, a to jest tahini pasty, ani jsem mu do remcání moc neremcala:-)

A protože trošinku ulítávám na lilcích a zrovna nějaké doma byly (dokonce jeden vypěstovaný mojí babičkou - žlutý a tvrdý, přestože byl ve skleníku na jižní Moravě, asi jim přece jen naše podnebí nesvědčí) a taky jsem pro změnu koukla k Lucii, rozhodla jsem se spáchat něco podobného.

Stačilo jen ogrilovat plátky lilků

posolit, nandat trocha hummusu a zavinout...

Možná tahle v podstatě veganská chuťovka přijde k duhu na silvestrovské tabuli. Koneckonců, není nad to se pro změnu po Vánocích trochu odlehčit.

Caramelle plněné (ne čekankou ale) špenátem

O brněnské Avii už jste asi slyšeli. Ne? Tak hup na Scuk!

Při naší letní návštěvě mě zaujaly Caramelle plněné čekankou s pórkovým ragú (nebo tak ňák to bylo). A to natolik, že jsem je MUSELA zkusit uvařit. O tom, jak se balí těstovinové bonbóny a jak se čekanka mění ve špenát se dočtete ve zbytku článku...

---

---

Sehnat čekankou není zrovna snadné. My měli štěstí v neštěstí v Albertu. Čekanka byla slevněná, což jsme ve své naivitě brali jako výhodu. Přesto jsme (pochválena buď Prozřetelnosti!) z mražáku vytáhli i domácí špenát. Po uvaření byla čekanková náplň skutečně vynikající, až na to, že byla ABSOLUTNĚ NESNESITELNĚ HOŘKÁ. Na internetu jsem se dočetla, že to může být způsobeno nevhodným skladováním. Pokud máte tip na nějakého "vhodného skladníka" čekanky, sem s ním. Opravdu se bojím ji koupit znovu (i když třeba nebude ve slevě), protože i když třeba tonic mám opravdu ráda, co je moc, to je příliš.

Na plněné caramelle si připravte:

• domácí nudlové těsto (viz recept natagliatelle)
• smetanu na šlehání (přes 30 % tuku, asi 250 ml)
• kelímek ricotty (250 g)
• kuličky bílého a zeleného pepře + patřičný mlecí nástroj
• sůl
• máslo
• malou cibulku
• dva stroužky česneku
• sýr parmazánového typu (u mě tentokrát Grana Padano)
• listový špenát
• (pro odvážné dva čekankové puky)
• pórek

Čekanková varianta:

Čekanku překrojíme podélně napůl a nakrájíme na úzké proužky, které zasmahneme na másle. Pak přidáme několik lžič smetany, trochu mletého bílého pepře a osolíme. Ochutnáme a pokud zjistíme, že je to hořké, vyhodíme a začneme se špenátovou náplní. V opačném případě k čekance přidáme několik lžič ricotty a náplň je hotová.

Špenátová varianta:

Na másle zasmahneme nadrobno nakrájenou cibulku. Když je zesklovatělná, přidáme nadrobno nakrájený česnek a po chvíli (než příliš zhnědne a zhořkne) špenát. Zalijeme trochou smetany, necháme povařit, osolíme, opepříme (tentokráte zeleným pepřem, ať nám to ladí) a nakonec vmícháme ricottu a asi hrst natrouhaného parmazánu.

Pórkové ragú:

Už je to trochu nuda, ale nedá se nic dělat. Pórek zasmahneme na másle, osolíme, zalijeme trochou smetanky a povaříme. Přikláním se k bílému pepři:-) Nic víc to fakt nepotřebuje.

Zbývá už "jen" vytvořit těstoviny. Ty moje byly snad až příliš veliké, no ale na první pokus to není zas tak strašné. Jako obranu proti rozlepení a vytečení náplňě jsem je mazala vajíčkem. Koneckonců, obrázky řeknou více než tisíc slov.

Radím těstoviny vařit hned po dodělání (respektive asi po 10 minutách, aby si trošku odpočaly a vajíčko zaschlo), poněvadž část jsme nechali na večer, náplň rozleptala těsto a nestálo to za nic. Vařila jsem je asi 10 minut - byly opravdu obří:-) ale menším možná bude stačit méně času.

Výsledek. Já vím, že neumím fotit, takže ač to nevypadá, bylo to strašně dobré:-)

Tagliatelle s pestem

O tom, že udělat si domácí těstoviny není zas tak těžké, jak by se mohlo na první pohled zdát...

---

Začněmě nudlovým těstem, stejně jako ho dělávala moje prababička (už mám zamluvený historický strojek na vlasové nudle! Pamatuju si, jak jsem jí dychtivě koukala pod ruky, když točila klikou a na druhé straně vylézali malí hádečci - konec sentimentální vsuvky).

• 2 vejce
• dostatek hladké mouky
• špetku soli

zpracujeme do nelepivého a pružného těsta na vále. Chvilku to trvá, ale zase si hezky zaposilujeme. Mouku radím přisypávat postupně, dokud nedosáhneme požadované konzistence - přidat můžeme vždycky. Hotové těsto zabalíme do igelitu a můžeme nechat v lednici klidně až do druhého dne.

(Pozn.: Těsto ze dvou menších vajec vystačilo na 2 porce).

Těsto rozválíme na co nejtenčí plát, nebojíme se ho trochu pomoučnit, aby nelepilo. Plát smotáme do ruličky a krájíme nudle požadované tloušťky - tagliatelle by měly být dlouhé a široké, ale můžeme připravit i klasické polévkové nudle - těsto nakrájíme na několik plátků požadované délky, poskládáme na sebe a ostrým nožem krájíme nudličky.

S fází sušení poradím jen, co jsem jako děcko okoukala - prababička sušila na hedvábným papírem vyložených krabicích a i několikrát za den nudle prohodila. Těstoviny se dají prý v nesušené fázi zamrazit, ale to jsem nezkoušela.

Ve velkém hrnci přivedeme k varu vodu, důkladně osolíme, vhodíme těstoviny a vaříme - pozor, voda má tendenci hodně kypět, takže pokličku raději sundáme. Hotovo je asi za tři minutky - radím ochutnávat, není většího zla než rozvařená těstovina!

Pesto připravuju z toho, co mám zrovna po ruce: tentokrát tři druhy ořechů, bazalka, dobromysl, libeček, petrželka, sýr Gran Moravia a olivový olej.

Připravené pesto zředíme trochou vody z vaření těstovin a promícháme se scezenými tagliatelle. Sypeme strouhaným sýrem ve větší klidně větším než malém! (Hm, a toto jsem just nafotila neposypané:-))

Tortilla de patatas - se špenátem a nivou

Loňská dovolená ve Španělsku byla přínosem i z hlediska gastronomického, jak se lze dozvědět tady. Třeba jsme zjistili, že tortilla na Pyrenejském poloostrově vypadá úplně jinak než u nás známější tortilla mexická. Dnes jsme si tuto bramborovo-vaječnou omeletu s mým milým konečně uvařili.

---

Potřebujeme:

• asi 3/4 kg nových brambor
• svazek špenátu
• cibuli
• trošku smetany na vaření
• 6 vajec
• kelímek zakysané smetany (150 g)
• půl hrnečku mléka
• 6 stroužků česneku
• 150 g nastrouhané nivy
• 100 g nastrouhaného sýra typu ementál
• sůl
• čerstvě mletý pepř
• mletý kmín
• olej

Mladé brambůrky bylo škoda loupat, pouze jsme je důkladně umyli a nakrájeli na kolečka o průměru necelého půlcentimetru. Dali jsme předvařit do osolené a mírně okmínované vody. Brambory by neměly být úplně měkké, po přivedení do varu necháme bublat max. 5 minut a slijeme.

Cibuli jsme nakrájeli na kolečka, zasmahli na pánvičce na oleji, přidali omytý a stonků zbavený špenát. Po jeho zavadnutí jsme zalili kapkou smetany a osolili.

Vajíčka jsme rozšlehali s trochou mléka, osolili, opepřili, přidali kysanku a prolisovaný česnek.

A šlo se vrstvit. Na dno skleněného pekáčku jsme naskládali vrstvu brambor, na ni rozprostřeli veškerý špenát, zalili trochou vaječné směsi a opět zaskládali bramborama. Na ně přišla pro změnu niva, kterou jsme zakryli opět bramborovými plátky. Na závěr jsme celé zalili vajíčky a strčili do středně vyhřáté trouby.

Vajíčka v teple krásně vyskočí. Ve chvíli, kdy jsou zcela zatuhnutá (ono ve středu to jde těžko poznat, ale vzhledem k přídavku mléka a smetany nemusíte mít strach, že budou příliš suchá, pobydou-li v troubě déle) zasypeme ementálským sýrem a necháme ho už jen rozpustit.

Dobrou chuť!

Zapečené houbové palačinky

A je tu recept na další výživný bezmasý pokrm! Aneb tak to vypadá, když se utrhne ruka s moukou... Nakonec docela lákavě, ne?

---

Začneme těstem na palačinky, což je jedna z mála sladkých věcí, které dělám od oka. Neobejdeme se bez:

• vajíčka
• mléka
• hladké mouky
• špetky soli
• lžíce oleje

Nejdříve rozšleháme vejce se solí a pak přiléváme mléko. Přibližně 1 vajíčko na půllitr mléka, jestli to takhle zpětně odhaduju správně. Stala se mi totiž ta nemilá věc, že při přisypávání mouky mi do mísy spadlo o hodně víc, než bylo původním záměrem, tudíž jsem byla nucena přilít mléko a přišlehnout ještě jedno vejce. Mouky dáme tolik, aby vzniklo tak akorát husté těstíčko - mělo by téct o něco málo pomaleji než olej. Z moc hustého se nepodaří udělat tenké palačinky a z moc řídkého se budou trhat. Na závěr prošleháme s trochou oleje. Těsto necháme aspoň půl hodiny odpočinout - mouka bude mít čas důkladně nasát tekutinu a případné chuchvalce se rozpustí. V mezičase není na škodu ještě párkrát promíchat.

Rozpálíme pánvičku - já používala nepřilnavou teflonovou, ale i přesto jsem vždy pomastila trochou oleje - vypečou se nám díky tomu krásně křupavé okraje. Nalijeme menší žufánek těsta a pečlivě ho rozlejeme do všech světových stran. Těsta raději dáme méně než více, v případě potřeby můžeme vždycky trochu přilít, což je lepší než pojídat tlustiskové placky:-) Ve chvíli, kdy horní povrch palačinky zcela ztuhne, je čas na otočení. Když se o to pokusíte dřív, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost stvoření jiného (jistě báječného) dezertu - trhance.

Upozorňuji, že smažení palačinek, jakkoli vypadá jednoduše, je nesmírně únavné. Je třeba neustále stát u plotny a kontrolovat. Jakmile se opovážíte na chvilku vzdálit, může na pánvi vzniknout silně karcinogenní záležitost. Takže trpělivost a hlídat!

Palačinky samozřejmě můžete sníst nasladko i naslano s libovolnou náplní (taková tuniská fíková marmeládka - mňam!), ale já se kvůli vzniklým přebytkům rozhodla část zapéct. A protože sezóna čerstvých dobrůtek začíná jen velmi pomalu, vybrala jsem cenově dostupné suroviny, které daly vzniku lahodné omáčce:

• pórek
• celer
• hrst sušených hub (předem namočených ve vodě)
• tuk na zasmažení (máslo, olej, sádlo - jak je libo)
• kelímek (150 g) kysané smetany
• vajíčko
• nastrouhaný sýr (Eidam)
• mletý kmín
• pepř
• sůl

Nejdříve zasmahneme kolečka pórku s na malé kostičky nakrájeným celerem. Když se rozvoní, zalijeme je houbama i s vodou, ve které se namáčely. Okořeníme a necháme povařit do změknutí celeru - můžeme podle potřeby dolít vodou. Odstavíme z plotny a vmícháme smetanu. Omáčka by měla být řidší, aby se palačinky měly v čem "topit". Po částečném zchladnutí vmícháme předem rozšlehané vejce, které se nesmí srazit. Na závěr jsem přidala i hrstku sýra.

A můžeme plnit palačinky. Lžící jsem z omáčky nabrala zeleninu s houbami, nandala na palačinku, stočila a šup do pekáčku. V hrnci mi tedy zbylo více tekutiny, kterou jsem na závěr palačinky zalila.

Zasypeme zbytkem sýra a zapečeme tak dlouho, dokud nevytvoří voňavou zlatavou kůrčičku:

Nu, a můžeme podávat! Nechte si chutnat!

Jarní lilkové vyletnění

Jaro je fajn - ale léto je lepší. Mé nadšení, že po půl roce jsem konečně mohla schovat zimní bundu a boty do hlubin mého šatníku! Nicméně, ačkoli kvetoucí kytičky a intenzivní sluneční záření přehodily moje duševní vyladění z fáze "zimní deprese" na "jarní optimismus", něco mi furt chybí - a tím je hromada čerstvé domácí zeleniny a ovoce! Babičku se mi podařilo přesvědčit k nasetí lilků, které miluju (rozhodně víc než v naší rodině preferované cukety, která se mi dřív protivila, jak se strkala do všeho včetně buchet...). Než nám lilek vyroste, nezbývá než koupit nějaký v supráči. Kombinace s rajčaty více než žádoucí! Nebudu zapírat, že k vaření jsem se volně inspirovala zde.

---

Nachystáme si:

• 2 pěkné lilky
• olej
• konzervu krájených rajčat
• zahuštěný rajčatový protlak
• česnek
• sůl
• čerstvé bylinky
• čerstvé rajče

Pro začátek nakrájíme lilky na stejně silné plátky, které z obou stran pečlivě osolíme a necháme je odpočinout - vypotit. Mezitím ale nezahálíme a otevřeme si konzervu rajčat, kterou vlijeme do hrnce. Přidáme česnek - část nakrájený na drobné kousky a část na úhledné plátečky a čerstvé bylinky. Já měla pouze libeček, zezačátku jsem měla strach, že jsem ho dala víc než dost, nicméně nakonec jeho vůně pěkně pronikla celým jídlem, takže to bylo akorát. Nakonec jsem přidala i trochu protlaku z tuby a maličko zředila vodou a nechala povařit.

Lilky pečlivě osušíme a na rozpálené pánvi smažíme na oleji dozlatova. Trvalo to docela dlouho a podotýkám, že lilky vcucnou dost oleje (z toho důvodu jsem použila obyč stolní a ne oliváč, jak by bylo jistě elegatnější... a ano, dražší). Jinak jsem ale do jídla už další olej nepřidávala.

Připravíme si zapékací mísu, na dno naskládáme lilky - smažením změknou, takže se dají krásně natvarovat, aby zaplnily všechny skulinky. Na ně rozložíme na plátky nakrájené čerstvé rajče (v sezóně domácích se s nimi samozřejmě můžeme rozšoupnout). Zalijeme polovinou omáčky. Další vrstva jsou opět lilky, na ně omáčku. A pak už hurá s tím do trouby. Pečeme do té doby, dokud se nám omáčka částečně neodpaří a na lilkách vznikne hustší rajčatová vrstvička - vypadá to takhle:

No a můžeme servírovat. Bílkoviny jsem dodala posypáním jemně naplátkovanou Gran Moravií. Možná vás překvapí, jak jsou lilky chuťově hutné - zbodla jsem k nim celou menší francouzskou bagetu!

Rohlíčky, bulky, pletýnky...

Může obyčejný rohlík vyvolat nadšení? Může. Je-li domácí.

Co dodat. Úžasná vůně linoucí se z trouby nenechá nikoho na pochybách, že se chystá něco úžasného. A věřte, že si jezením rohlíku bez ničeho nebude připadat ošizení:-)

Recept zde.

---

Pomazánka ze sušených rajčat

Venku to konečně vypadá na jaro (no, aspoň sem tam), ale než nám po dlouhatánské zimě vyleze na zahrádce z hlíny nějaké to zelenisko, ještě to zřejmě chvíli potrvá. Můj dnešní recept naopak zavání létem díky použitým italským nakládaným sušeným rajčatům, která jsou plná sladce šťavnaté chuti.

---

Budete potřebovat pouze:

• nadrobno nakrájenou cibuli
• pomazánkové máslo bez příchuti
• sušená rajčata nakládaná v oleji
• plátek másla
• (sůl)

Cibulku si na mírném plameni dozlatova osmahneme - můžeme použít olej z nakládaných rajčat, který je jimi zbarven a ovoněn a proto se hodí např. i na těstoviny. Já přidala pro zjemnění i plátek másla. Sušená rajčata nakrájíme na drobné kousky, promícháme s neochuceným pomazánkovým máslem a zchladlou cibulkou. Podle chuti můžeme dosolit. A nezbývá než namazat na dobrou bagetku a baštit.

Pomazánky mám velice ráda ve všech provedeních, naposledy jsem dělala řádně česnekovou se strouhanou mrkví a tuňákovou s vejcem. Ovšem i taková kvasnicová, celerová, obyčejná rybičková ze sardinek a hlavně babiččina pažitková jsou úžasné! Chystám se vyzkoušet i domácí luštěninové - zatím je jen kupuju v prodejnách zdravé výživy.

Jako základ pro pomazánku používám nejčastěji tvaroh nebo jako u té dnešní pomazánkové máslo, semtam přihodím i trojúhelníček jinak mnou nepříliš používaného taveného sýra, který je ovšem pro tyto účely nanejvýš vhodný.

A jaké pomazánky rádi vy? :-)

Obyčejné pečené kuře s ne zcela obyčejnou kaší

Nevím, jak jste na tom vy, ale pro mě je bramborovou přílohou No. 1 kaše. I když beru od prarodičů tak vynikající brambory, že je jich na tu kaši někdy i škoda;-) Dovedu jí sníst kopec jen tak. 

Většina lidí má pečené kuře spojené s rýží, ale u nás v rodině jsme v tomto malinko jinde - babička (ta s těma dobrýma bramborama:-) ho dělá raději s bramborovým salátem vídeňského typu (tedy bez majonézy, jen s cibulí a octovou zálivkou) a mamka pro změnu právě s brkaší. A upřímně - na pošmourné zimní počasí se přece jen víc hodí sytá a teplá kaše!

---

Pokud se pozorně podíváte na kaši, všimnete si malých oranžových kousků... Odjížděla jsem totiž na delší dobu a potřebovala zlikvidovat zbytky zeleniny. A tak vznikla neobvykle nasládlá zeleninová kaše. Stačilo celer, mrkev a petrželový kořen nakrájet na menší kousky, dát vařit. Asi po 10 minutách (možná po čtvrthodině) jsem přihodila i oloupané a pokrájené brambory. Při vaření na kaši k nim kromě soli přidávám i špetku mletého kmínu, který se v kaši ztratí, ale jemně ji ochutí (na obsah solaninu prý vliv nemá).  Po uvaření doměkka jsem slila, přihodila pár kousků másla, zalila troškou mlíka a rozšlehala ručním mixérem. Protože přidaná zelenina je relativně sladká, budeme muset přisolovat trošku více. 

Co se kuřete týče, pekla jsem tentokrát úplně klasicky (jak mě to naučila maminka). Použila jsem trochu směsi koření na určené na pečené kuře, hodně sladké papriky, trošku soli. Na každé stehýnko jsem položila plátek másla a podlila vodou. Při pečení kuře průběžně poléváme a že je hotovo poznáme, když zabodneme vidličku až ke kosti a nevytéká krev, ale jen čirá šťáva.

Inu, dobrý oběd vnese radost i do zamračeného ledového dne!

Jak na Nový rok...

První měsíc roku 2011 se už blíží ke konci a já doteď opět neměla čas, abych něco sepsala na blog. Mou zaneprázdněnost určitě ale zcela pochopí každý, kdo někdy studoval vysokou školu:-) 

První letošní zápisek musí být něco famózního. Něco, díky čemu se každý začne chovat jak Pavlovův pes. Něco, nad čím jihnou i nejtvrdší chlapíci. Tušíte správně, jedná se o řádnou flákotu!

---

Když jsem na Slevomatu zmerčila slevu na úplně pravé uruguayské hovězí a našla jsem si dobrou záminku, proč si k sobotnímu obědu udělat pořádný steak (no narozeniny mám jen jednou za rok, ne?), bylo rozhodnuto. Z řeznictví jsme odcházeli s 600 g roštěné, rozřezané na 4 pláty.

(Všechny příznivce čtvrtkilových porcí prosím o pochopení. Za prvé si ze zdravotních důvodů nemůžu dovolit takové množství masa sníst během jednoho dne, za druhé by na to kapacitně nestačil můj žaludek.) 

Jako příloha nemohlo být nic jiného, než brambory. Oloupat, nakrájet na čtvrtky, několikrát propláchnout vodou, aby se odplavil škrob. Potom jeden kousek po druhém pečlivě osušit kuchyňkou utěrkou, na plechu hezky promíchat s troškou olivového oleje, upéct dozlatova.

Příprava masa samotného je lehká jak facka - pokud znáte správné fígle. My se rozhodli pro pepřový stejk - což s mými dvěma narozeninovými dárky šlo opravdu snadno. První dárek - lékárnická třecí miska - dopomohla k nadrcení koření podle našich představ.

Druhý dárek - kontaktní gril - po rozžhavení na maximum maso v okamžiku zatáhl, takže z něj nevytekla šťáva. Pokud gril nemáte, stejně vám poslouží rozpálená těžká teflonová pánev. S dobou to nepřehánějte, minutka na každou stranu je ažaž (při použití grilu pouze jedna minuta celkem - to je panečku úspora času! :-). Poté jsme maso přesunuli na talířek do rozpálené trouby a připravili omáčku.

Ve smetaně jsme rozmíchali zbytek pepře, trošku ji osolili, nechali provařit. Přilili jsme šťávu, kterou při pobytu v troubě maso pustilo, a po odstavení z plotny v omáčce ještě rozpustili kousek másla. Jak poznamenal můj drahý: "No dietní to zrovna nebude, ale dobré určitě!"

Pak už stačí jen vše naložit na NAHŘÁTÉ talíře. Jinak masíčko vystydne, ještě než dožvýkáte první sousto. A to by byla věčná škoda!