Možná není úplně nejlepší strategií hostit návštěvu a na dotaz, co je to v té misce, bezelstně odpovídat: "Humus!" A pak se cítit dotčeně po reakci: "No, však to tak taky vypadá, jako pěkný humus!" Nicméně s přibývajícím večerem a ubývajícím vínem hosté zřejmě změnili názor (nebo dostali hlad?) a hummusové jednohubky taktéž ubývaly:-)
Recept jsem převzala od člověka zasvěceného a to jest od Rachada. Remcal do toho samozřejmě M. (JÁ jsem to jedl, JÁ vím, jak to má chutnat!) a i když se výsledek neblížil izraelskému, potažmo jordánskému originálu (tekutější, chutnal jinak a hlavně se do něj namáčela PITA!), aspoň uznal, že jíst se to dá. Vzhledem k tomu, že M. byl také původcem surovin z nejpotřebnější, a to jest tahini pasty, ani jsem mu do remcání moc neremcala:-)
A protože trošinku ulítávám na lilcích a zrovna nějaké doma byly (dokonce jeden vypěstovaný mojí babičkou - žlutý a tvrdý, přestože byl ve skleníku na jižní Moravě, asi jim přece jen naše podnebí nesvědčí) a taky jsem pro změnu koukla k Lucii, rozhodla jsem se spáchat něco podobného.
Stačilo jen ogrilovat plátky lilků
posolit, nandat trocha hummusu a zavinout...
Možná tahle v podstatě veganská chuťovka přijde k duhu na silvestrovské tabuli. Koneckonců, není nad to se pro změnu po Vánocích trochu odlehčit.
Žádné komentáře:
Okomentovat