Naše dovolená trvala dva týdny, projeli jsme Španělsko od Madridu k Gibraltaru a zpět a pojedli dobře i hůře... Na obědy jsme nechodili každý den, protože v supermarketech je nabídka tolika dobrot, až mi oči přecházely! Živi jsme tedy byli převážně bagetami (většinou do 0,50 €), sýry (ovčí a kozí za 10 € kilo, často vyráběný ze směsi kravského, ovčího a kozího mléka - ve složení vaca, ovejuna y cabra), jamónem (nejvíc mi chutnal balený curado za 1 € asi 80 gramů), vynikajícícm gazpachem v tetrapaku (kolem 3 € za litr), olivami, paštikami, chorizem... Z cen jste asi pochopili, že i pro průměrně vydělávající středoevropana nejsou závratné, nakupujete-li rozumně v supermarketech, zvláště ve srovnání s kvalitou a původností potravin.
Co se týče jídel v restauracích, je to samozřejmě nákladnější, ale s tím člověk na dovolené už tak nějak počítá. Nejvýhodněji se jeví "menu del día", v ceně okolo 10 € (dá se ale najít i za 8 €), které zahrnuje dva teplé chody, dezert a pití. Není to sice bůhvíjaký luxus, ale jídlo je vždy chutné a věřte, že dojíst všechny chody vám dá pořádnou práci.
K fotoreportu chci podotknout, že není nafoceno úplně vše, co jsme jedli (někdy jsem zapomněla foťák, někdy jsem ho zapomněla ve žravém opojení vytáhnout) a pokud jsem něco náhodou vyfotila, kvalitou bych se radši nechlubila (omlouvají to trochu bojové podmínky, kdy už všichni šilhali hlady a o nějakém focení nechtěli ani slyšet).
MADRID
První den jsme povečeřeli v Bodeguilla Los Rotos, Calle de las Huertas.
Gazpacho hebké, jemné, servírované zvlášť s nadrobno nakrájenou zeleninou.
Dále jsme ochutnali tortilly, což je ve španělském podání omeleta z brambor. Ačkoli nevypadají moc vábně, chuťově byly všechny skvělé - houbičky chutnaly hrozně zvláštně a vůbec si netroufám odhadnout odrůdu... ééé, druh:-), sýr udělal hezky blemcavou omáčku (v dobrém slova smyslu) a úhoř byl krásně jemný. Shora tedy houbová, sýrová a s úhořem.
V Calle de Barcelona jsme ochutnali tapas, které v jejich podání byly velkým plátkem opečeného bílého chleba s různou oblohou, cena od 2 (bílý sýr) do 4,5 € (to je ta s biftečkem). Názvy (poměrně složité) si už bohužel nepamatuju, ale vím, že biftečkovou jsem měla já a že bagetka byla pomazaná čímsi rajčatovým a moc dobrým
a že měkký sýr na M.-ově bagetce byl nádherně jemný...
A protože jsem měla svátek, vydupala jsem si croquetas neboli krokety (jak překvapivé). Přes vyšší cenu (ve finále snad 9 €, ale to jsme zjistili až při placení...) jsem nelitovala. Náplň jsem identifikovala jako směs mletého rybího masa, sýra a snad bramborové kaše...? Bylo to moc dobré a velmi syté.
Když už jsme u toho, dostat z číšníků jídelní lístek se ještě dá (ale je to "la carte", "menu" je pro ně denní obědová nabídku - "menu del día"), ale nápojový lístek, to snad v některých restauracích ani neexistuje. Tak jsme třeba vypili džbánek sangrie za 14 €...
Dále jsme v jedné restauraci (El Madroňo, Calle de Latoneros) ochutnali paellu, což je sice věc dobrá, ale závislost jsem si na ní nevytvořila (narozdíl od tetrapakového gazpacha, muhehe). Rýže plavala v úžasném sosíku vypečeného z masa a zeleniny, dochucení akorát, jen s těma mořskýma plodama se moc nepředali.
Kdo neměl rád mořské potvory, objednal si kuřecí...
Dojem poněkud zhatilo, že v milé hospůdce na romantickém toledském náměstí jsme dostali paellu stejné chuti i vzhledu. Potvrdilo to naši domněnku, že je připravovaná z polotovaru, což mě osobně poněkud zklamalo (Pohlreich by viděl, že nejen čeští restauratéři holdují tomuto nešvaru). Na druhou stranu jsme si pochutnali a pachuť glutamanu mi na jazyku neulpěla (a jsem na to poměrně citlivá), takže to byl zřejmě jeden z kvalitnějších prefabrikátů :-D
Další "putyka", kterou jsme v Madridu oblažovali naší přítomností, se mi zamlouvala natolik, že jí věnuji samostatný článek.
GRANADA
Granadská Alhambra a hlavně její zahrady byly snad to nejkrásnější, co jsem za celý pobyt viděla (a viděla jsem toho hodně a sama se divím, že to můžu takhle jednoduše říct). Snad to bylo tou pohádkovou arabskou atmosférou paláce a snad celkovým geniem loci, který byl podporován již zmíněnou mimořádností zahrad... ach. Opravdu jsem si připadala jak v jiném světě (a nenarušovaly to ani davy turistů).
Po takovém výkonu nezbylo než zajít na dobrý obídek.
Tortilla espaňola by mi vystačila na dostatečné zasycení, takže jsem se slušně napráskla už na začátku. Chuťově byla trochu mdlá - opravdu jen brambory a vejce, ale zase ji parádně doplňovaly výrazné houby.
Zato sopa del marisco stála za to - v širokém slova smyslu:-) Náramně mě zajímalo, jak taková španělská bouillabaise vypadá a chutná. Když ji číšník donesl, kulili jsme oči, protože se tvářila naprosto kouzelně!
Tentokrát se nešetřilo ani krevetami, ani mušlemi... Byla výborná! Bohužel, noční následky už tak kouzelné nebyly. Naštěstí to spravilo pár tabletek Imodia, ale chuť na mořské plody mě přešla na zbytek dovolené.
Pollo aj ajillo jsem si představovala jako s nějakou dobrou omáčkou dušené kuře, ale dostala jsem pečené až přepečené. Česnek jsem v něm necítila. Ale lepší jak drátem do oka, že:-)
Dušené maso estofado i kuličky v rajčatové omáčce albondigas nás nepřekvapily, ale jednalo se o kvalitní a chutné jídlo.
Jako dezert jsme si mohli vybrat mléčnou rýži nebo meloun, ale jelikož oboje se dobře dosažitelné i v domovině, nefotila jsem:-))
GIBRALTAR
Moje poprvé ve Velké Británii. Počasí též odpovídalo - zatímco sousední Alicante sálalo jak peklo, gibraltarská skála byla ponořena v mlze a teplota na opičí vyhlídce podporovaná fičákem nepřesahovala 18°C.
A tak jsem v tomhle autentickém britském bistru...
... poprvé pojedla i tradiční fish & chips. Nenechte se ale mýlit, tato proslavená dobrota má původ v Cádizu - kde jsme též byli, ale neochutnali :-)
KEMP
Jediné jídlo, které jsme si s M. uvařili, nepatří pravda ke kulinárním zázrakům, ale v bojových podmínkách kempu u Cádizu (Conil de la Frontera) mě natolik překvapilo výslednou dobrou chutí, že si dovoluju vložit obrázek. Bašta se skládala z kuřecích prsou (dušených ve vlastní šťávě vzhledem k absenci oleje), zalitých kupovanou boloňskou omáčkou s mikroskopickým množstvím masa, vylepšenou zelenými olivami a vše podáváné se sýrovými tortellinami.
MÉRIDA
Poobědvali jsme v hlavním městě kraje Extremadura a proto předkrm migas (bílý chleba osmažený s klobásou a paprikou) i hlavní chod estofado (dušené maso) byly na extremeňský způsob.
Paella del marisco chutnala také výborně, i když rýže byla trošku sušší.
A jako dezert flan neboli pudink - zblajzla jsem jak malinu (už jsem to sladké taky potřebovala:-).
ZASE MADRID... NAPOSLEDY
Ráno den v odletu jsme si přivstali, protože jsem nemohla dopustit, abych neochutnala typickou španělskou snídani churros con chocolat. Hned vedle našeho hotýlku na náměstí Plaza de Jacinto Benavente byl specializovaný podnik - Maestro Churrero. Snídanička vyšla asi na 5 €, ale stála za to. Churros samy o sobě žádnou chuť nemají, ale namočené do čokolády jsou akorát. Čokoláda mi chutnala moc, hustá, sladká, ale ne přeslazená, konzistenčně spíš připomínala pudink než typ rozpuštěné čokolády, jakou mají např. v Minachu. Mňamky, dala bych si hned zas...
A tímto končím vyčerpávající report, čtyři večery sepisovaný :-)) Snad si někdo ze čtenářů vezme inspiraci na příjemnou dovolenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat