Jarní pohybování a opozdilost podnikatelů

Jedna z prvních opravdu přenádherných a opravdu jarních letošních nedělí mě a mamku (a samozřejmě naši Terinku) vybičovala k troše toho pohybu na čerstvém vzduchu. Trasa byla jednoduchá - "držme se řeky".

Šly jsme tedy po (a teď jakém? Bereme-li to po směru toku, pak tedy po levém) břehu Dyje od Břeclavi, přešly jsme po Ladenském mostě a skončily u Janohradu. Brachu přes 1,5 hodiny ostré chůze a asi 8 km cesty.

Po cestě jsme viděly černohnědou kozu se třema bílýma kozlátkama (seřazenýma podle velikosti) a stádo koňů... Tedy koňů:
"Jééé, koníci!"
"A kolik a jací pěkní!"
"A tam je kráva!"
"Nedělej si ze mě blázny, to jsou koně."
"Já to vidím, jak to má rohy."
"To jsou uši."
"A taky to má vemeno."
"Ajo... No však to je jasné, že to je kráva!"

Prostě se do stáda koní přimotaly asi tři krávy a nám dvěma krátkozrakým to chvilu docvakávalo :-)).

K Janohradu jsme s jazykem na vestě (tedy pejsek ho spíš už tahal po zemi :-)) došly a s vidinou chlazené kofoly si to zamířily ke stánku... Ale ejhle. Zatímco snad stovka cyklistů sedla na kola a užívala si prvního vhodného a teplého dne k příjemné vyjížďce, prozíraví provozovatelé stánku radši nikam nepospíchali. A tak zůstala jejich v sezóně tolik frekventovaná občerstvovna neproniknutelně zapečetěna a zazámkována. Doufám, že se aspoň chytnou za nos, když si uvědomí, kolik kšeftů jim uteklo.

Nicméně, když jsme posléze viděly, kolik lidí bylo v Lednici (na vybírání poplatků za parkování kupodivu nikdo nezaspal), byly jsme opravdu rády, že jsme si k procházce vybrali minimálně frekventovanou a klidnou trasu.